LÉČIVÁ vůně BYLIN

Byliny je dobré mít v zahradě umístěné tak, aby byly po ruce k vaření. Proto se kuchyňské zahrady odedávna zakládaly v těsné blízkosti domu, nejlépe tak, aby stačilo udělat jen pár kroků z kuchyně a natrhat si, co zrovna potřebujete.

Dají se pěstovat kdekoli

Převážná většina z pěstovaných aromatických bylinek jsou vytrvalé druhy bez zvláštních nároků na půdu, a dají se tedy pěstovat doslova kdekoli. V zahradě je dobré mít je po ruce k vaření, proto se kuchyňské zahrady odedávna zakládaly v těsné blízkosti domu, ideálně tak, aby stačilo udělat jen pár kroků z kuchyně a natrhat si to, co je zrovna potřeba.

Bez jedné věci se ale neobejdete, a tou je slunce

Aromatické rostliny ve svých tkáních obsahují buňky naplněné silicemi – éterickými oleji. Ty se koncentrují a uvolňují do vzduchu právě na přímém slunci. Bylinky pěstované ve stínu sice porostou dobře, ale nikdy nebudou tak voňavé jako ty ze sluneční výhně. Chcete-li byliny sušit do zásoby, sbírejte je v době, kdy je slunce vysoko na obloze, protože tehdy je koncentrace silic v tkáních rostlin nejvyšší a zachová se i po usušení. Při sběru musejí být rostliny suché, jinak se na nich udělají tmavé skvrny.

Podle středověkých klášterních zahrad

Aromatické byliny se nejlépe pěstují ve smíšených kulturách s jinými trvalkami. Ve středověkých klášterních zahradách se byliny pěstovaly v záhonech, členěných nízkými plůtky zimostrázu nebo lísky, které je chránily před větrem. Léčivkové zahrady čítaly desítky záhonů vždy pro jeden druh rostliny.

Mezi tradiční vytrvalá koření patří máta, dobromysl, rozmarýn, levandule, šalvěj, routa, kostival, kozlík, ale také pažitka, křen selský a česnek medvědí. Na vyplnění mezer v záhonech lze použít jednoleté druhy: kmín, kopr, anýz, měsíček nebo lichořeřišnici, která dokáže velmi rychle zarůst i velké plochy kompostů a rumišť, kde se sama vysemeňuje.

Mnoho druhů najdeme překvapivě i mezi úpornými druhy zahradních plevelů, které se marně snažíme likvidovat: kopřivu, merlík, popenec a bršlici kozí nohu.