Galerie: Od místa v IT k vůni kůže a vosku. Michal Švec o návratu k poctivému řemeslu a kouzlu ručně šitých bot

Jaké jsou Vaše plány do budoucna? Chystáte nové produkty nebo rozšíření nabídky? Pokud přemýšlím o budoucnosti mojí práce, tak s přibývajícími zkušenostmi člověk neustále odhaluje další možnosti rozvoje svého řemeslného umu. Rád bych si více nastudoval místní krojovou tvorbu, více si to osahal a možná si pak v budoucnu rozšířil nabídku i tímto směrem, uvidíme.

Ve Vaší rodině má ševcovina hluboké kořeny. Jaký vliv měla rodinná tradice na Vaše rozhodnutí věnovat se tomuto řemeslu? Paradoxně to nebyl hlavní motiv.  Ano, z maminčiny strany šili oba prarodiče boty v Sázavanu, ale to jsem dětství pozoroval tak nějak zpovzdálí. Od tatínkovi rodiny máme zase příjmení.  Když jsem začal přemýšlet o tom, že budu šít boty, tak to doma znělo spíše jako vtip, protože jsem měl vystudovanou vysokou školu a měl jsem dobré místo v IT. Takže i pro mě to nakonec bylo velké dobrodružné objevování, taková resuscitace této tradice.  Se zaučením mi nakonec pomohli zavedení pražští ševci – nejvíc bezesporu Lawart a také Ben Hrubeš a Mravenec a jsem jim za to stále  velmi vděčný.

Specializujete se na ručně šitou obuv s rámovou konstrukcí. Můžete nám přiblížit, co tento způsob výroby obnáší a proč jste si ho zvolil? Boty šité do rámu jsou vyústěním řemeslných snah o dokonalou konstrukci. V současnosti v sériové výrobě nejpoužívanější lepená konstrukce má nevýhody, jak co se týká trvanlivosti, tak i opravitelnosti. Zato rámová konstrukce je založená na sešití svršku boty se stélkou a takzvaným rámem, což je pruh třísločiněné kůže, ke kterému je nakonec přišitá i podešev.  Takže všechny části boty jsou spojeny šitím, které je odolnější i krásnější než lepení. V mojí dílně se do rámu šije pouze ručně, což je další přidaná hodnota, protože ruční šití – takzvaným sedlářským stehem – vydrží mnohem více než strojové šití. Pochopitelně je tento způsob výroby daleko náročnější jak časově, tak i na zručnost, nicméně pokud má být cílovým produktem obuv na míru, nemá smysl dělat v tomhle ohledu kompromisy. A pro mě osobně je ruční šití jedna z nejzajímavějších etap výroby.

Jak probíhá proces výroby bot na míru ve Vaší dílně? Jaké jsou jednotlivé kroky od prvotního návrhu až po hotový výrobek? Nejprve je potřeba změřit nohy zákazníka. Takže sejmeme otisk chodidla, změříme obvodové míry, výšku prstů, nártu, zachytíme umístění kotníků a tvar paty, případně i míry lýtka, pokud to budou vyšší boty. Dále potřebuji zjistit, k jakému účelu bude obuv určená. Zda to bude volnočasová nebo společenská bota, do jakého podnebí a ročního období. A tak dále... A také se dohodneme na tvaru špice boty, případně výšce podpatku. Na základě měření vyřežu model kopyta, který kopytář zkopíruje do funkčních výrobních kopyt. Ta ještě dotvaruji pro každou nohu zvlášť a pak na nich vytvořím střihy a ušiji zkušební boty, jejichž účelem je zjistit, zda tvar boty odpovídá potřebám zákazníka. Zkušební nošení probíhá cca 2-3 týdny.  Pokud zjistíme, že něco nevyhovuje, tak to upravím, a znovu vyzkoušíme, případně pokud by byla změna většího charakteru, ušiju zkušební boty nové. Když je tvar kopyt odladěný, začínám s výrobou finálních bot, které jsou už šité do rámu.

Jaké materiály nejčastěji používáte a proč? Dáváte přednost určitým druhům kůže nebo jiným materiálům? Nejčastějším a téměř výhradním materiálem je useň, lidově řečeno kůže. Myslím, že díky kráse, funkčnosti i hygienickým nárokům, které kůže umožní splnit, stále reálně nemá konkurenci u syntetických materiálů. Nejčastěji používám nejkvalitnější teletinu z vyhlášených evropských koželužen, někdy také kordovan či exotiku. Kůže je úžasný materiál, ke kterému se musí přistupovat s velkým respektem. Pak vám umožní skoro nepředstavitelné věci, i když toho zároveň mnoho neodpustí, když uděláte chybu. Proto musíte být u práce velmi bdělí a současně uvolnění, u každého kroku, aby to hezky proudilo a dílo se dařilo.

Setkáváte se s netradičními požadavky od zákazníků? Můžete se podělit o nějaký zajímavý nebo neobvyklý projekt, který jste realizoval? U šití bot na míru je zajímavá praktický každá zakázka, protože každá je z principu jiná, žádné dva páry bot z mojí dílny nejsou stejné, to na tom baví mě.  Zajímavé jsou i pohnutky, které vedou zákazníky do mojí dílny. Ať je to nutnost reprezentativních bot do práce, (ne)tradiční zážitek, krásný osobní dárek – překvapení, touha mít pohory z 4 mm tlusté kůže s podšívkou z klokana či nemožnost sehnat v obchodě kovbojské boty velikosti 50… 

Jaký byl Váš profesní začátek? Co Vás přivedlo od práce v korporátu k tradičnímu ševcovskému řemeslu? Na začátku bylo především nadšení, touha splnit si sen o vlastní dílně, kde bych si mohl tvořit a sen o tom, aby mě živilo něco, s čím si můžu “hrát”. Jednoho dne mi došlo, že bych seděl u počítače dalších 35 let a ta představa mi nedělala úplně dobře. Měl jsem sice dobrou práci a fajn kolegy, ale ten obor není moje srdeční záležitost. Tradiční řemeslo mně osobně pak připadá jako nějaký pramen, vyvěrající z hloubky, který snad může za jistých podmínek odolávat rychlým výkyvům a změnám na povrchu, jež jsou časté v moderních oborech. Určitý návrat k přirozenosti, řekl bych.

Jak vnímáte současný zájem o ručně vyráběnou obuv? Všiml jste si změny v poptávce nebo v přístupu zákazníků k tradičnímu řemeslu? Myslím, že se s časem zájem spíše zvyšuje, vypadá to, že se tenhle obor vrací do obecnějšího povědomí. Většinou se setkávám se sympatiemi k mému řemeslu, a dokonce i více lidí chápe, že ručně šité boty na míru nemůžou stát deset tisíc – vidí, že třeba za kvalitní brýle nebo hodinky dá člověk desetitisíce, a jsou to přitom stále sériové výrobky. Tuším, že podstatná část mých zákazníků chce svou objednávkou také podpořit místního živnostníka.

Vaše dílna se nachází v Chřibech. Jaký vliv má toto prostředí na Vaši práci a inspiraci? Chřiby jsou opravdu krásné místo na život. Klid a blízkost přírody je skvělé zázemí pro tvorbu jakéhokoli druhu. Moc si užívám, že mám na dosah ruky čisté louky a lesy, kam můžu vyrazit ve dne v noci vyčistit hlavu. A samozřejmě Slovácko se svými tradicemi také jednomu brnkne na strunu inspirace a zahřeje srdéčko krásným detailem kroje či písničkou.

Co byste poradil lidem, kteří uvažují o koupi ručně šitých bot na míru? Na co by si měli dát pozor a co mohou od takové investice očekávat? Je dobré si uvědomit, že je tu bohužel přítomná určitá vulgarizace pojmu “boty na míru”, kdy je to používáno pro kde co. Zásadním ukazatelem, ač ne plně dostačujícím, by měla být výroba individuálních kopyt a zkušebních bot, bez nichž nemůže být o “botách na míru” řeč. Některé firmy také pohříchu inzerují svoje boty jako ručně šité, ale není na nich ani jeden štych ušitý rukama. Myslím, že v Česku není v žádné sériové výrobě reálně zahrnuté ruční šití, to se týká jen malých dílen se zakázkovou výrobou. Od bot na míru se dá očekávat prostor pro řešení individuálních potřeb zákazníků, protože definice komfortu je myslím velmi subjektivní věc. Dále také vysoký standard kvality jak zpracování, tak i materiálů, a v neposlední řadě nevšední zážitek. Možná by ten zážitek mohl být i na prvním místě…

Ukázka práce z dílny Michala Švece.

Ukázka práce z dílny Michala Švece.

Ukázka práce z dílny Michala Švece.

Ukázka práce z dílny Michala Švece.

Ukázka práce z dílny Michala Švece.

Ukázka práce z dílny Michala Švece.

Michal se práci věnuje s láskou k poctivosti.

Vše důležité se zde šije ručně.