Řemeslo: Za vůní dřeva a perníku

Text: LIBOR HRUŠKA  

Srdce, koník, zvonek, prasátko, vánoční stromek nebo kometa. Klasická kovová vykrajovátka na perník jsou povinnou výbavou snad každé české domácnosti. Historicky se ale oblíbené sladké pečivo vytvářelo jinak – perníkáři používali bohatě vyřezávané dřevěné formy, do nichž se těsto vtlačovalo. Jedním z řemeslníků, kteří ony formy ještě umí vyrobit, je Jiří Rücker. „Nemám tu moc místa, ale snad se nějak vejdeme,“ varoval Rücker už předem do telefonu. „Problém není v tom, že bych měl malou dílnu, ale v tom, že je tu spousta věcí,“ vysvětlil se smíchem sedmašedesátiletý sympatický chlapík. Nebyl daleko od pravdy... Je totiž renesančním člověkem s mnoha zájmy, od dřeva čas od času utíká ke kovu a papíru. Ze dřeva vyrábí nejen perníkářské formy, ale i loutky, betlémy a fajfky. Nezastaví ho však ani tvrdší materiály. Jako vyučený rytec kovů zvládá razítka, pečeti i rytiny grafiky – mědirytu, ocelorytu a dřevorytu. Ty také sám tiskne. 

ŘEMESLNÍCI SVĚTEM JDOUCÍ 

Zpět k formám na perník. Zatímco loutky dělá Jiří z měkkého lipového dřeva, u forem pracuje s materiálem mnohem odolnějším. Vybírá si pro ně hlavně dřevo ovocných stromů. Rád sáhne po hruškovém, jabloňovém, švestkovém nebo třešňovém, ale i po zimostrázu, javoru, olši či bříze. „Dřevo je přírodně sušené pět až patnáct let,“ přibližuje. Formy jsou tak prakticky nesmrtelné. Dříve se dědily z generace na generaci, a pokud se časem „ochodily“, nebyl problém nechat reliéf opravit. Formu totiž neuměl vyrobit jen tak někdo, jejich vyřezáváním se živili takzvaní formšnajdři. „Byli to řemeslníci světem jdoucí, zastavili se v tom či onom městě a podívali se, kdo potřebuje opravit formu nebo udělat novou. Přišli třeba z Norimberka do Prahy, kde se jich poptali, jaký motiv je právě teď v módě, a už se dělal také v Praze,“ popisuje řezbář. O Norimberku se nezmiňuje náhodou. Právě z tohoto bavorského města se zřejmě za vlády Jana Lucemburského dostalo perníkářské řemeslo do Čech. Mimochodem, norimberské perníky jsou mezi milovníky sladkého pojmem dodnes. 

NA STĚNU I DO KUCHYNĚ 

Perník původně nebyl sladkostí pro každého. Nejprve se pekl v klášterech, pak ho objevila šlechta a nakonec také bohatí měšťané. I o tom Jiří Rücker něco ví, on totiž nejen vyrábí perníkové formy, ale perník také sám peče. „Když máte dobré těsto a dobrou formu, jde to samo, perníky se musí povést vždycky,“ říká. V kuchyni má nějakých deset forem, které používá. Kdyby si chtěl vyrobit novou, stačí mu prolistovat archiv vlastních kreseb a vybrat si jeden z pěti set motivů. Některé jsou kopiemi starých vzorů, jiné vytvořil sám. „Po večerech si často kreslím a kresby ukládám do šuplíku. Pak z archivu vybírám a dělám formy,“ popisuje umělecký řemeslník. Část jeho výrobků končí jako dekorace na stěnách chat a chalup, část je aktivně používána. Perníkářů – hlavně perníkářek – podle Jiřího v poslední době přibývá. Pokud někdo chce, tenhle řezbář z Peček mu k formě rád přibalí i rodinný recept na perníkové těsto. Nedělá s ním tajnosti, je rád, že staré řemeslo zažívá renesanci. 

Zajímavosti:  

• Stovky vzorových kreseb čítá archiv, z něhož může Jiří vybírat. Některé vycházejí z tradičních motivů, jiné jsou autorskou tvorbou.  
• I jiné techniky se Jiřímu zalíbily. V levé ruce drží štoček s dřevorytem, v pravé mosazné razidlo na slepotisk. 
• Kladívko na snímku vlevo si Jiří vlastnoručně vyrobil ještě ve škole. Stejně si sám dělá ozdobné rukojeti dlátek. Coby kovorytec umí zkrášlit také čepel nože. 
• Kouzlu vyřezávaných forem propadl jako učeň, když byl na výstavě v Poděbradech. Řezbářství pro něj ale dlouho bylo pouze koníčkem.  
• Za udržování prastarého řemesla získal českobrodský rodák ocenění Mistr tradiční rukodělné výroby Středočeského kraje a Nositel tradice lidových řemesel. 
• Talent na práci se dřevem má Jiří Rücker v genech, a to jak z tatínkovy, tak z maminčiny strany. Další jeho velkou láskou je výroba loutek. Dají se – stejně jako dřevěné formy na perník – pořídit na Jrucker.cz