Taškám síťovkám předcházely jemnější výrobky. Některé byly dokonce z lidských vlasů

Možná si i vy pamatujete zastlanou postel s duchnami, na níž babička pokládala síťovaný přehoz, případně dečku. Nebo snad rukavičky, co měla schované z dob tancovaček, které nebyly z klasické látky, ale tvořila je drobná oka. Šlo o časté kousky, jaké z lněné nebo bavlněné příze vyráběly ženy, jímž se říkalo necařky, děti a někdy také muži. 

Údržba pak nebyla úplně snadná, protože po praní je bylo nutné škrobit a mnohdy také vypínat na rám, jinak by nedržely požadovaný tvar.

Mohlo by se vám líbit

Žádná automatka, ale potok, valcha a sluníčko. Takové praní si neumíme představit

Síťky, které držely kadeře

Ještě mnohem jemnějším výrobkem byly síťky do vlasů. Na přelomu století se nosily při výjimečných událostech, jako byly třeba taneční nebo plesy, a mohly být ozdobené drobnými korálky. Vytvářely se z lidských vlasů, hedvábí nebo také koňských žíní.

Mohlo by se vám líbit

Od přadleny přes tkaní po paličkování. Tahle řemesla jsou už jen ozvěnou minulosti

Od sítěk do vlasů k oblíbené síťovce

Na své dětství si vzpomněl Vavřín Krčil, který už coby chlapec přispíval do rodinného rozpočtu vytvářením sítěk do vlasů. Když ale jejich popularita s moderním zkracováním účesů skončila, chtěl své znalosti techniky síťování nadále využít. Napadlo ho tedy, že by stejným způsobem mohly vznikat i praktické tašky. 

V rodinné usedlosti nedaleko Žďáru nad Sázavou v roce 1936 proto založil dílnu. Uspěl, jeho síťované tašky získaly takovou oblibu, že ve druhé polovině 20. století nechyběly snad v žádné tuzemské domácnosti, a dokonce se vyvážely do mnoha zemí na světě. Bohužel později je vytlačily igelitky, ale dobrou zprávou je, že dnes se mnozí z nás k síťovkám vracejí.

Mohlo by se vám líbit

Zapomenutá řemesla: Šrotéř, hamerník a další. Jejich náplň práce dnes už neznáme