Nosí dárky opravdu Ježíšek aneb jak o tom mluvit s dětmi

Svátky klidu a míru, taková je původní idea Vánoc, která se ale bohužel často míjí s realitou. Předvánoční atmosféra je sice plná voňavé skořice a hřebíčku, ale přináší s sebou řadu stresorů. Jedním z nich může být i otázka ne/existence Ježíška coby toho, který všechny dokáže potěšit vánočními dárky.

Říct, nebo neříct pravdu?

Pokud sledujete různé diskuze na toto téma, abyste se inspirovali, berte je s nadhledem a nenechte se zastrašit nebo otrávit útočnými komentáři. Univerzální rada totiž neexistuje. Co platí na jednoho, na druhého nefunguje, nebo ho dokonce může pobouřit. Psycholožka Šárka Miková a autorka knih Milovat nestačí a Nejsou stejné se za léta studií a praxe pokusila vytvořit typologii, kterou nazvala Teorii typů. Pomáhá zlepšit komunikaci nejen ve vztahu k dětem, ale i k dospělým. Nicméně pokud vám nějaký příklad připomíná vaše dítě, dostanete praktickou radu i k tomu, jak s ním řešit téma „Ježíšek a dárky“.

„Jestliže se u vás v rodině „hraje na Ježíška“, děti o něm jako dárci začnou samy pochybovat většinou kolem šesti let. V předškolním věku ještě většina z nich podléhá magickému myšlení a později už tolik nevěří všemu, co jim rodiče říkají - začínají k informacím přistupovat více kriticky. Děti ale nejsou stejné. Některé děti hledají už od mala ve všem logiku, chtějí porozumět tomu, jak děti fungují, a tak chtějí přijít na kloub i Ježíškovi,“ vysvětluje Šárka Miková.

Jak na ně reagovat?

Pojďme si uvést příklady ze života, které nejspíše moc dobře znáte.

Příklad č. 1:

„Kryštof (7 let) tajemství moc neuznává - když mu to nedává logiku, označí to za blud. Takže brzo vyhodnotil, že dárky prostě nosí rodiče.“

Extravertní verze těchto typů se taky hodně ptají „proč“, takže přijde i otázka, jak je to s Ježíškem a dárky, odpovězte: „To je zajímavá otázka, co si ty o tom myslíš?“ Pokud dítě trvá na vaší odpovědi, řekněte mu pravdu. Vyrovná se s ní mnohem lépe než se ztrátou důvěry ve vás rodiče, až zjistí, že jste mu lhali.

Příklad č. 2:

„Slavnostně jsme dali za okno první dopis pro Ježíška. Jenže při uspávání to najednou dceři přišlo líto a chtěla si dopis nechat. Docela dost kvůli tomu plakala, tak jsme jí dopis vrátili a ona ho pevně držela celou noc. A druhý den chtěla do postýlky přinést další své oblíbené věci, aby jí je Ježíšek nevzal, když bere ty dopisy.“

Další typ dětí stojí nohama na zemi a berou vše doslova. Proto jim později mohou vrtat hlavou praktické detaily z Ježíškova života - jak v tom nebi žije, jak všechny dárky unese apod. Tyhle děti neuspokojí naše metafyzické odpovědi, zatímco s pravdou se většinou v pohodě smíří.

Příklad č. 3:

„Jsem v pasti, syn si přeje věci, co se koupit nedají. Třeba 20 minirobůtků, co se vejdou do kapsy a umí drtit kámen. Ježíškovi píše ob den.“

„Dopis pro Ježíška má deset položek a jsou to samé drahé věci, aby maminka ušetřila penízky. Chybí na něm už jen živý jednorožec.“

Některé děti ve všem hledají hlubší smysl a hranice mezi realitou a fantazií se pro ně často stírají. Proto mohou na Ježíška věřit i poté, co jim kamarádi „prozradí“, že neexistuje. A nebude je to vůbec trápit. O to těžší může být dítěti vysvětlit, že Ježíšek opravdu nemůže přinést cokoliv, co napíšou na seznam.

Co když se dítě dozví pravdu o Ježíškovi nechtěně a je zklamané?

Také v tomto případě by se vaše reakce měla odvíjet od toho, jaký typ dítěte máte. Nicméně obecně platí jedna rada.

„Nechte dítě projevit emoce a přijmout je. Můžete tedy reagovat větami typu: Já vím, že jsi teď hrozně zklamaný… to mě moc mrzí… a podobně. Důležité je nebrat si osobně věty typu: Jak jsi mi tohle mohla udělat?! Už tě nemám ráda! Zkuste zachovat klid a ani nepřejít do obranného módu: Vždyť jsme to dělali kvůli tobě! Takové výčitky zasáhnou dítě a poškodí váš vztah mnohem víc než zklamání z neexistujícího Ježíška,“ dodává psycholožka Šárka Miková.