Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Tradice

Proměny venkova aneb Malá perla v utajení...

Info ikona
Svojšín

Má zámek s parkem, románský kostel, krásnou faru, barokní kašnu, bývalou synagogu, židovský hřbitov, nádražíčko, školu, též půvabnou polohu u Mže.
A aristokratický základ i německý punc, které dostaly řadu ran! Svojšín ale ožil.

Jana Kantorová | 6. 02. 2024

Text: MICHAELA ŠMERGLOVÁ

Úhledně opravené kašny pod stromy a sochou svatého Jana na zkoseném náměstíčku, kde tiše teče voda, se zdá, že tohle místo bylo vždy kouzelné... „Po válce odsud muselo odejít 95 procent původních německých obyvatel. Zůstaly prázdné domy, opuštěná pole, lesy,“ přibližuje starosta Karel Petráň a dodává, že pak sem mířili lidé z jižních a středních Čech. „Moji rodiče přišli z Příbrami, za prací. Protože tady byla práce tvrdá, v lese či zemědělství, ti, kdo tu viděli jen rychlý majetek, brzy zmizeli. Za mého života už tu byly rodiny usazeny,“ připomíná zdejší rodák, který měl neshody s minulým režimem. Nejen proto, že je věřící a ctí řád i tradiční hodnoty. Ty tu obnovuje a hájí od mládí. Že jsou kolem opravené vyhlídky, kapličky, revitalizován židovský hřbitov, kostel, je jeho dílo. I to, že zámek patří obci a není ruinou, jíž se stal „službou“ socialismu.

Zajímavosti: 

  • Kousek od starého mostu přes Mži dosud stojí mlýn. Dřevěný most už nikoli.
  • Nová spojnice břehů řeky umožňuje cestu na nádraží. To leží nad vsí na kopečku. Odsud byl na Svojšín krásný pohled, teď část halí stromy.
Galerie: Svojšín, obec, která ožila
Mohlo by se vám líbit

ZAKLADATELÉ ODE DVORA

Kořeny Svojšína, obce s tvrzí a poplužním dvorem, spadají do 12. století. Jsou dílem českého rodu pánů ze Svojšína, který byl silný jako Ronovci či Markvarticové. A měl blízko ke králi. Ti šlechtici tu vládli přes dvě stě let. „Zámek je pozdějšího data, byl vybudován v půli 18. století,“ ukazuje na „svou“ chloubu Petráň. On po revoluci přispěl k tomu, aby byl zámek, zdejší dominanta, bezúplatně převeden na obec a nedostal se do rukou kšeftařů. Ne všichni jásali... „Jako kluk jsem tam chodil hrát ping-pong a obdivoval obrazy i malby na stěnách. Když jsem se ptal tehdy předsedy národního výboru, proč je nezachrání, řekl, že jsou bezcenné. A já byl od té doby podezřelý,“ směje se. Odmala hodně četl a instinktivně vnímal, co je umění a že se nemá zbůhdarma ničit. „To je dar shůry i věc výchovy,“ mávne rukou. Hrdý není primárně na svou práci, ale na to, že díky ní Svojšín krásní, drží tradice a lidé se tu cítí dobře. „Devízou místa je i krásná příroda, čisté prostředí, klid,“ uvádí zdejší patriot a chartista skromně.

Zajímavosti: 

  • Zámek sloužil lidu! Opravy se nekonaly, majetek nepřátelské šlechty se nespravuje, jen využívá...
  • Obec má zámek pro turistiku, společenské akce i jako kavárnu. Poslední odsunutou hraběnku tím nadchli!
     
Mohlo by se vám líbit

ŘADA RARIT NA MALÉ DLANI

„Snažíme se podpořit ty, kdo dávají domům původní ráz, v tom je další hodnota místa,“ ukazuje starosta na vzorovou budovu rychty na náměstíčku. Podobně působí bývalý hostinec vedle a pár sídel naproti. „Škoda, že se nezdařilo uchovat tvář synagogy,“ naznačuje s tím, že v obci žila silná židovská komunita (17 rodin) obchodníků. Raritou je i o kus výš u památného kaštanu jeden z nejstarších kostelů v Čechách. „Původně románský, s cennou věží. Slouží k účelům sakrálním, kulturním a je lákadlem pro turisty,“ popisuje Petráň. I ten se obci zdařilo skvostně opravit. Hned vedle stojí zámeček. Před rokem 1989 byl ideovým, byť plně využívaným, ale neopravovaným trnem v oku. „Ta perla byla ke konci války sídlem německé armády, pak armády americké a sem tam ruských vojáků. Následovala správa těch, kdo měli pistoli. Ti dopustili zásadní rabování. Světlým okamžikem bylo v 50. letech působení Baráčnické obce, která na zámku udržovala tradice i zahrady... Záhy nastal šlus, vše využívaly státní statky!“ vrací se do minulosti šéf obce. Svého času fungovala na zámku jídelna, školka, ubytovna i hospoda... A do objektu při tom vesele pršelo.

Zajímavosti: 

  • Židovský hřbitov. Leží v lesním porostu v Řebří, ale patří Svojšínu. Byl založen roku 1660. Od posledního pohřbu 1935 zůstal ladem...
  • Parcelu 169 začal oživovat Spolek pro obnovu Svojšína s pomocí lidí z celého světa. Hybatel? Starosta!
Mohlo by se vám líbit

KONTINUITA? JEN TROCHU

S odchodem původních obyvatel zmizelo nejen šest hospod, pár řeznictví, truhlář, ale i spolek divadelníků, sportovci, tři kapely. Na tradici navázali jen hasiči, časem vznikly spolky nové. „Dva současné nesou prvky zachování venkovské kultury a okrašlování. V jejich rámci zveme i původní obyvatele. Ti pomohli s obnovou kostela sv. Petra a Pavla,“ míní první muž obce, který se stará o zámecký park a pobíhá s náči- ním, kde třeba. On s malým počtem pomocníků. „Obnovit hospodu se dařilo chvíli, řeznictví vůbec, naštěstí máme kavárnu v zámku a vietnamský obchod. Dnešní vláda obce pomíjí,“ vzdychne starosta. Ten zajistil do výpůjčky i faru, kde by rád nechal vybudovat stacionář pro seniory. „Máme vše pro děti, nic pro staré. Ti by mohli participovat na pomoci v zámecké zahradě, kostele i komunikovat s dětmi,“ naznačuje svou vizi aktivní muž držící ves v povědomí.

Zajímavosti: 

  • Nádraží je výhra, ale v počtu jako dříve tu vlaky směr Plzeň či Karlovy Vary nejezdí.
  • Vlak se bere, když to lze! Většina lidí musí na nákup do Stříbra či do práce autem. Školní autobusy moc nepomůžou.
  • Volksschule. Budova základní školy je z německé éry, stojí na kopečku u fary.
  • Škola funguje! Stejně jako v jiné budově i školka. Jeden z magnetů pro mladé rodiny.
Mohlo by se vám líbit
Zdroj článku