Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Tradice

Proměny venkova: České údolí německý Thal

Pohorské městečko sedláků, tkalců, přadláků, mačkačů, brusičů a malířů skla, lesních dělníků mělo zprvu německý název i obyvatelstvo. Proč? Stačí pohled do mapy – Lučany nad Nisou leží 40 kilometrů od saské Žitavy.

Jana Kantorová | 17. 09. 2023

Text: MICHAELA ŠMERGLOVÁ  

Zrod vsi, přes níž vedla svého času stará poutní cesta do Hejnic, je datován do druhé půle 16. století. „Poutníci se v Lučanech zastavovali tady u sochy svatého Františka na Frajšicu, u stylového hostince Beim Freischütz neboli U Čarostřelce,“ ukazuje Alena Kulasová, která o prostor u pomníčku pečuje řadu let. Právě František, zhotovený barokním sochařem a medailérem Valdštejnů a rodu Desfourse, se stal cílem zlodějů. „Od roku 1765 tam stál v klidu, ale 2004 byl zcizen. Zřejmě na objednávku,“ popisuje agronomka a hydroložka, která tu žije 36 let. Cenný artefakt našli rakouští policisté na zahradě „milovníka umění“ ve Welsu. „František se po sedmi letech vrátil, ale do kostela, tady je replika,“ dodává. Z malebného hostince bokem se stal rekreační objekt. Vůbec se oblast Lučan, byvšího Wiesenthalu, proměnila, hlavně poválečným odsunem. Do domů po Němcích přišli lidé převážně ze středu Moravy nezvyklí na místní přírodní podmínky... Dnes poetiku a charakter místa zachraňují osvícení jedinci. 

Galerie: Jak se proměnily v čase Lučany nad Nisou
Mohlo by se vám líbit

Fascinující proměna venkovského domu, který potřeboval pro rodinné potřeby zrekonstruovat od podlahy

Dvacet chalup, svěží povětří, vlastní domácí vajíčka i maso a klid na duši. Jitka s Ivanem a dětmi si v Drníku nedaleko Příbrami plní sen o životě na venkově. O to, aby měl správné kulisy, se postarala designérka Denisa, která cilitvě dovedla interiéry k příjemné atmosféře.
marianne.cz

KRÁSA LUČAN? 

„Ta minula s druhou světovou válkou. V době boomu sklářství, v počátku 20. století, to tu bylo hezké. Je to vidět na domech, fabrikách, architektuře obecně,“ míní Alena. Kraj podle ní trpí tím, že ne každý, kdo sem přišel, si vytvořil k místu vztah. „Táta se tu učil ve sklárně v roce 1948. Přijel o osmatřicet let později, když jsem tu kupovala s mužem dům, a zhrozil se, jak to tu vypadá,“ dodá energická dáma. Kulasovi, majitelé jednoho z nejstarších stavení tady, sem přišli za prací, a nakonec se stali místními patrioty. 

Mohlo by se vám líbit

Kluk a holka v jednom pokoji se zcela odlišnými potřebami. Jak proměna nevelké místnosti dopadla?

Benjamin si rád v poklidu čte a poslouchá hudbu, Annabel potřebuje místno na hraní s panenkami. Jak v malém pokoji navodit pohodu a soukromí pro oba? Jako nejlepší se ukázalo byzbořit „spací pevnost“ a zázemí pro malou slečnu.
marianne.cz

VES, MĚSTYS, MĚSTO... A DÁL? 

Místo, kde byla později doma významná jména Woldemar Erich Rähm, Franz Rösler či Heinrich Müller, povýšil František Josef II. roku 1913 na město. Chtěli to zdejší radní. Jaké byly tehdy Lučany? Aktivní, měly na 14 spolků, k nimž patřil horský podporující turistiku, ochotníci, fotbalisté, pěvci... Ve většině figuroval právě Rähm, obchodník, exportér a mecenáš, iniciátor stavby rozhledny Bramberk. „Některé tradiční akce u nás zhatil covid, další nezájem lidí a přidalo se, že jsme blízko Jablonce, kde je nabídka kultury velká, aniž se návštěvník musí sám snažit,“ krčí rameny realistka, která v Lučanech šestnáct let pořádala zahradnické výstavy. K nim ztratila motivaci, ale dál organizuje svatoštěpánský výstup na Bramberk. „Aktuálně v Lučanech máme ochotníky, ač zkoušejí jinde, mladé fotbalisty, hasiče, myslivce,“ vypočítává „průvodkyně“. Pozitivem je, že dost snah nadšeně přebrali mladí, kteří se přistěhovali do Maxova a Jindřichova, dvou částí dnešních Lučan. 

Mohlo by se vám líbit

Poctivé nožířské řemeslo budiž pochváleno

Ještě nedávno se Anton Vadovič pohyboval v učebnách a laboratořích pražské Vysoké školy chemicko-technologické, Víkendy pak trávil doma na Moravě, kde bílý plášť měnil za kovářskou zástěru.
marianne.cz

BEJVÁVALO DOBŘE 

Lučany počátku 20. století žily! Skláři byli movitější, a byť zbožní, sem tam „pustili chlup“ v sázkách, na posvícení, trzích i tanečních zábavách. „Hodně zábavy poskytoval hostinec Modrá hvězda a rybník Gondelteich (dnes Křísák), kde se jezdilo na lodičkách,“ uvádí Alena minulost, již zná z kronik. Někteří noví Lučané, kteří přišli po válce do prázdných chalup, se báli návratu původních majitelů z Německa. A obavy trvaly dlouho... „Němci sem jezdí, ale neznám případ, že by kvůli majetku atakovali majitele. Spíš se ti mladší dívají, kde žili rodiče, prarodiče a zajímá je kraj,“ domnívá se Alena, která by Lučany s 1800 obyvateli neměnila. À propos, před druhou válkou tu žilo přes 3680 lidí; necelých 10 % Čechů, zbytek byli Němci. Přesto fungovla německá i česká škola. Budova té německé dnes slouží českým dětem. Historie má smůlu, že o tu reálnou, faktickou se lidé moc nezajímají a neznají souvislosti, čímž dochází k absurditám. „Když jsme upravovali okolí pomníku padlým v první světové, byli jsme turisty osočeni, že děláme pomník fašistům,“ zaznívá příklad. Fakt je, že nálady proti české menšině se zde vzedmuly s nástupem Henleinovců. Někteří Němci tu našince drtili, jiní jim tajně pomáhali. Ušetřeni nebyli ani němečtí židé. 

Mohlo by se vám líbit

Manželský pár, který stále udržuje knihařské řemeslo jako za dob Gutenberga

Lubomír a Miroslava Krupkovi udržují ve své dílně v Úvalech u Prahy při životě řemeslo, nad kterým se v době digitálních čteček a levných paperbacků stahují mraky. Přesněji řečeno dvě řemesla – tradiční knihtisk a knižní vazbu.
marianne.cz

TURISTA V RÁJI 

Sem do Jizerských hor se turistika dostala v půli 19. století, kdy se tu začaly budovat rozhledny. V Jindřichově se přidalo koupaliště. „Podle zápisů tam byly i velké sady, kam se jezdili rekreovat na letní byt lidé až z Drážďan,“ přidává Alena s tím, že proto kolem vyrostla řada penzionů. Penziony, i ty historické, jsou tu dosud, i když v různém stavu. Mnohé ve zlatých 90. porevolučních letech koupili soukromníci s velkými plány. Stejně kupovali další objekty s tím, že je přebudují na rekreační či bytové domy. Ne vždy se ale dařilo, řada staveb zmrzla na mrtvém bodě. „Dnes v Jindřichově a Maxově opravují lidé staré domy citlivě s ohledem na krajinu,“ tvrdí Alena. Nicméně vyjít kus nad Lučany znamená ocitnout se v přírodě. Pro odpočinek ideální. 

Mohlo by se vám líbit

Řemeslo: Příroda zamčená do reliéfu

Umí zastavit čas. Přišla na způsob, jak v sádrových kachlích zakonzervovat krásu rostlin. V ateliéru Renaty Břeňové se rodí artefakty z plevele i vznešených květin.
marianne.cz

NÁHODY A PRÁCE NEJISTÁ 

„U Slovanky je turistická chata a tu měl ve 20. letech pronajatou můj prastrýc, bratr prababičky. Máma sem jezdila v létě na tzv. handl,“ přizná svou spřízněnost s krajem Václav Kulas. Pro rekreanty je žití v Lučanech fajn, pro místní z části též, i když kolem vidí řadu zavřených provozoven. Jablonec nad Nisou vzdálený 5 km odsud je zachraňuje. A práce? Za ní se vesměs dojíždí. Do Desné, kam se z Lučan přesunula sklářská výroba, ale i Smržovky nebo právě za humna do Jablonce. 

Zajímavosti:  

  • Náruč hostům v Lučanech otevírá jen Fatra. Historický zájezdní hostinec, kde se i tančilo, a sem tam dodnes tančí. Ve zlatých časech tu bývalo restaurantů přes 15.  
  • Mlýny a brusírny měly díky řadě vodních toků zelenou. Semíkův (poté Imbrův) mlýn č.p. 128 stál na Lužické Nise. Zdejší mlynář utonul v náhonu...  
  • Dnes se ve mlýně bydlí. Nachází se u něj i křížek na památku Pana Otce. 
  • Dnes je kraj rájem turistů, hlavně rodin s dětmi. A jezdí se sem stále více v létě. Zmíněná část Jizerských hor je drsná, ale zajímavá, navíc tu není hlava na hlavě.  
  • Zásadní atrakcí bylo v Lučanech koupaliště. Hned po veřejných vanových lázních Klemense Haupta z roku 1866, kde se léčilo revma, a lázních na Bramberku čp. 269.  
  • S koupalištěm fungujícím od roku 1932 sousedí sjezdovka. Je ideální pro výuku sjezdového lyžování začátečníků a dětí. 
  • Dílo německého horského spolku Gebirgverain das Jescheken und Isergebirge - rozhledna Slovanka - bylo otevřeno roku 1887. Části z litiny se dopravovaly z Vídně, na místě je sestavil montér s pomocníkem. Těch 55 schodů jim trvalo 17 dnů.  
  • Po roce 1945 Slovanku vlastnil KČT. Opravena byla roku 1999 díky občanskému sdružení, dítku lučanského starosty.
Mohlo by se vám líbit

Kouzlo starého řemesla: Krotitelka zrádného porcelánu

V ateliéru karlovarské designérky porcelánu Lenky Sárové Malíské se rodí nejen hrnky, talíře nebo vázy, ale i originální náušnice, brože a další šperky.
marianne.cz
Zdroj článku

Související články

Tradice
Obliba vyšívání se vrací. Vezměte také jehlu do ruky a vyrobte si originální dekoraci

Obliba vyšívání se vrací. Vezměte také jehlu do ruky a vyrobte si originální dekoraci

Krása
Nejlepší make-upy podle redakce Marianne: Vybíráme produkty vhodné pro letní dny

Nejlepší make-upy podle redakce Marianne: Vybíráme produkty vhodné pro letní dny

Rodina a děti
Z dítěte budoucím šampionem: Jak skloubit vzdělání a školu se sportem

Z dítěte budoucím šampionem: Jak skloubit vzdělání a školu se sportem

Dobrý nápad
Muškáty na slavnostní výzdobu? Rozhodně ano! Takhle jste je možná ještě neviděli

Muškáty na slavnostní výzdobu? Rozhodně ano! Takhle jste je možná ještě neviděli