Vesnice roku 2011

Slovácká vesnice ukrytá v kopcích Bílých Karpat byla během naší návštěvy vyzdobená jako nevěsta. Při pohledu z okolních kopců se pod korunami právě odkvétajících stromů červenaly střechy, nad nimiž se tyčí věž místního kostela, a kolem se rozléhal dětský zpěv. Hodina zpěvu v místní škole s otevřenými okny rozezpívala celou ves!

Vesnická škola

Však je také starosta pan Karel Navrátil na školu pyšný. Ta tady stojí už od roku 1855 a prvňáčci mají privilegium, že mohou chodit do té nejkrásnější třídy, která má zachované původní klenuté stropy. V téhle malotřídce se učí děti prvního až pátého ročníku a užívají si luxus, za který ve velkých městech tvrdě platíme – díky tomu, že je jich 15 až 20 ve třídě, mohou se jim učitelé individuálně věnovat. Na výsledcích školy je to vidět – na nástěnce právě září jméno čerstvé vítězky okresní matematické olympiády! Vyšperkovaná škola a školka určitě přispěly k vítězství Komně v soutěži Vesnice roku. Hodnotí se totiž mimo jiné i občanská vybavenost, společenský život a aktivita občanů. Do naší reportáže se bohužel o aktivitě místní radnice i občanů nevejde všechno, ale podrobnější informace můžete snadno dohledat na přehledných a faktograficky vyčerpávajících webových stránkách www.komna.cz.

Dobrá aura

To, že místní občané svou vesnici milují, je jasné na první pohled, však také mírně roste počet stálých obyvatel!

Často se říká, že některé místo má dobrou nebo špatnou auru. O komenské auře bych nepochybovala. Stojí na letitých, přirozeně vzniklých a dodnes zajímavých tradicích a léty se dále posiluje. První zmínka o vesnici pochází z roku 1261, kdy je doložena i existence dnes zaniklého kamenného hradu Zuvačov.

Něco málo z historie

Od 16. století byla důležitou obcí na panství zámku Světlova v Bojkovicích. Měla tu výsadní postavení, zejména když v 16. století úřad místního fojta zastával Jan Segeš, dědeček Jana Amose Komenského. Zajímavá jsou ještě další data z historie. V roce 1885 se Komňané vykoupili z roboty a v roce 1910 tu byl založen Sokol. V roce 1926 přišla vesnice k velkému majetku, ovšem nad tím, jak se to stalo, zůstávají dodnes všichni užasle stát. Možná se vám bude zdát, že jde o zlidovělou pohádku, ale 620 hektarů lesní půdy v obecním majetku mluví za vše.

Co se tehdy stalo?

V roce 1914 vlastnila polovinu panství Světlov Pozemková banka v Praze a polovinu poslední majitelé zámku. Ti se v rámci pozemkové reformy domluvili, že svoje pozemky odprodají obci. Místní zastupitelé ovšem tak velké obecní finanční prostředky neměli – jednohlasně tedy zastavili své vlastní chalupy (!) a lesy opravdu koupili. Investice se ukázala jako velmi správná, dobrým hospodařením se jim brzy podařilo půjčku splatit, a v roce 1938 už mohli z výnosu pořídit materiál na obecní vodovod. Nakoupili včas… Pak přišla válka a po ní 30. 4. osvobození rumunskou armádou. Stavba vodovodu tak byla dokončena až v roce 1947. Až, nebo už? Poválečná léta nebyla idylická ani tady, ale starosta říká: „Nemůžu si na své předchůdce stěžovat. Až od roku 1980 to bylo špatné, to jsme na deset let spadli pod Bojkovice. Najednou nebyly peníze na nic, hřbitov se sekal dvakrát do roka – teď, když není po čtrnácti dnech posečený, už je zle, lidé si zvykli…“ usmívá se. V roce 1990 se referendem obec opět osamostatnila a Karel Navrátil byl zvolen starostou.

Do soutěže Vesnice roku se prý přihlásili spíš z recese

„Bylo třeba dohledat dokumenty a vylepšit prezentaci,“ vypráví starosta. Co se o sobě při konfrontaci s ostatními kandidáty na Vesnici roku dozvěděli? „Uvědomil jsem si, že musíme být sebevědomější,“ přiznává pan Navrátil. „V celostátním kole jsme zvítězili před středočeským Hlavencem a moravskou Skaličkou. Když jsme cenu dostali, zastupitelé obou vesnic nám upřímně blahopřáli, že si tu cenu zasloužíme. V tu chvíli jsem byl opravdu pyšný. Vím, že soukromé věci ve vsi ovlivnit nemůžu, ale když se ty obecní dělají s plným nasazením a dobrým úmyslem, ostatní se také přidají. Když naši hasiči při prezentaci předvedli svoje žebříkové cvičení, nikdo z porotců nechtěl věřit svým očím. Po svých předcích z 30. let minulého století totiž zdědili originální sestavu, kterou stále nacvičují a při nejrůznějších příležitostech rádi předvádějí. Máme tu také po jedenačtyřiceti letech znovuzaložený Komenský ochotnický spolek, krojovanou dechovou kapelu Komňané a amatérský taneční soubor Podšable. Ten za doprovodu Komňanů vystupuje na folklorních slavnostech doma i v zahraničí. Jsem rád, že i své dva syny jsem k folkloru přivedl. Je třeba být pyšný na své kulturní dědictví a dál je rozvíjet,“ říká starosta.

Vesnice se má čím chlubit

Sedíme spolu za stolem v domku, který se mu podařilo zachránit před spadnutím a nyní je v něm kromě expozice zvěrokleštičského řemesla také prostorná jizba, kterou děti využívají při zájmových kroužcích. Dnešní kulturní památka však měla namále. „Když jsem podal návrh na odkoupení domku, ozvaly se hlasy, že bychom ho měli zbourat a vybudovat pořádné parkoviště. Dobrý výsledek snad naše občany přesvědčil, že jsme neinvestovali špatně. Podařilo se nám poshánět i originální zvěrokleštičské nářadí, na půdě je depozitář dalších historických potřeb do domácnosti, které nám místní darovali,“ doplňuje. Nyní je na řadě zanedbaný vodní mlýn. Ve vsi bývalo mlýnů pět, zbyl jen jeden, a taky už má na kahánku. Připravený projekt na rekonstrukci do původního stavu však dává naději jak mlýnu, tak celé obci. Vznikne tu nové místo pro setkávání. Dalšímu kousku vsi se vrátí život a malebnost, jakou si Karel Navrátil pamatuje ze svého dětství.

Marianne.cz aktuálně:

Známe vítěze letošního ročníku! Před několika dny byla v Luhačovicích během folklorního festivalu Písní a tancem vyhlášena Vesnice roku 2012. Ze 13 finalistů z celkového počtu 237 vesnic byla vybrána vesnice Řepice na Strakonicku.