Sníh a led proměnily krajinu v třpytivé království, kterým my lidé procházíme jako pohádkové bytosti. Z toliké krásy až oči přecházejí a tají se dech.
Text: Alexandra Koutná
Jako mávnutím kouzelného proutku se příroda proměnila v třpytivé království. Tam, kde se ještě donedávna tyčily do výšky jen holé, podzimem učesané větve, odráží se nyní zimní slunko v lesku mrazivých krystalů. Je tu zima a s ní období odpočinku, relaxace a spánku, kdy příroda sbírá síly k dalšímu jaru. I slunce, které později vychází a brzy zapadá, vybízí ke zvolnění – stejně jako to v adventním období dělali i naši předkové. Ježci i medvědi se ukládají k předlouhému odpočinku a i pro nás nastává čas, kdy se můžeme trochu zastavit a bez pocitu výčitek si zalenošit. Načerpat energii pak můžeme při dlouhých procházkách zmrzlou krajinou. Během nich lze obdivovat výtvory paní Zimy, která jako by měla umělecké ambice. Větve stromů pokryté ledovými krystalky vytvářejí bizarní skulptury. Snad už jen uvadlé listy či květy bezu promrzlé jinovatkou vyvolávají nostalgické vzpomínky na pestrobarevný podzim.
Příroda ukazuje nyní odlišnou paletu svých dovedností. Jako trpělivý sochař pomalu, kapku po kapce, nechává na střechách domů, na větvích či mostech postupně narůstat nespočet impozantních rampouchů. Svit slunečních paprsků z nich pak každodenně dotváří stříbřitě lesknoucí klenoty, lákající k doteku. Je však dobré příliš neotálet. Celá tato třpytivá nádhera je velmi pomíjivá. Jakmile teploty vystoupají nad bod mrazu, po sněhobílé krajině zůstane jen mrazivá vzpomínka. O důvod víc, proč si toto předvánoční období, kdy je příroda na slunné dny skoupá, užívat plnými doušky. Třeba zrovna na procházkách romantickou zimní přírodou.
Zajímavosti:
Krajina jako z pohádky. Příroda se zahalila do zimního hávu. Trávu i koruny stromů pokryla jinovatka a její drobné krystalky se odrážejí v zimním slunci.
Ledové krystalky rostou vždy proti směru větru. V tomto případě foukal vítr zprava.
.jpg)
