O jméno se dělí s jedním z vodních ptáků a zdvihacích strojů. Tenhle jeřáb je ale rostlinný svéráz. Žije všude, kde je světlo. Na místo i sám „naletí“, zapustí kořeny a... po létě se rozvášní!
Text: MICHAELA ŠMERGLOVÁ
Jednou je strom, podruhé keř, to podle toho, o jaký druh jeřábu jde. Sorbus – rod dřevin z čeledi růžovitých – totiž není zdaleka jen jeden... Nicméně většinu jeho druhů baví mírné pásmo severní polokoule, tak tady vesele ve spoustě provedení roste. Z jara krásně vykvete bíle či růžově, přes léto se drží zelené, ale na podzim rozbalí škálu barev v plodech i listech. No, a směrem k zimě jako správný listnáč shodí lupení. Ovšem jeho bobulky drží i po přemrznutí! Mnohé tím dostávají lepší chuť. Ano, řeč je o jeřabinách.
Obdržet kvetoucí větvičku jeřábu nebo tu s malvicemi (jak se říká jeho plodům) však není pro dámu příliš radostné. Květomluva jí totiž přisuzuje informaci: Jsi příliš domýšlivá. Myslíš, že jsi mne okouzlila? Mýlíš se... Sdělení, které netěší. Dlužno dodat, že sám strom rostoucí v přírodě i ve vyšších nadmořských výškách za obsah nemůže. Ale může za to, že místa kolem mýtin, na krajích lesů, v kosodřevině, ale i ve městech a zahradách díky němu od konce léta přitahují pozornost oranžovými, červenými, bílými i černými plody a jsou odlehčená. On jeřáb totiž nerad roste v houfech jiných stromů, které mu stíní a ubírají na soukromí. Je schopen růst 140 let tam, kde je slunečno, není podmáčená půda a neřádí v ní bakterie ničící růžovité rostliny. Za ideálních podmínek vyšplhá korunou až do výše dvaceti metrů, i kořeny zapustí hluboko. Nevadí mu ani horší ovzduší.
Zajímavosti:
Historicky jeřáby lemovaly cesty. Aleje to byly úchvatné na pohled i praktické.
Ptáci milují plody jeřábu. A starají se i o jejich výsadbu, semínka stromů totiž roznášejí trusem.
Výškové maximum jeřábu ptačího je na našem území ve 1250 m n. m. a sice na Studniční hoře v Krkonoších.
Jedenadvacet let jeřabina dominuje erbu kraje Vysočina, ale už dávno předtím
se používala třeba jako ochrana před zlými čarodějnicemi. Dík tomu občas jeřáb roste blízko domů. Jeho větvičky mají v příbytku bránit proniknutí zlých duchů. Vše funguje jedině tehdy, pokud se 3. května vymění za nové... Ale zpět do exaktní botaniky. Jeřáb, který se u nás stal Stromem roku 2013, tu má hlavní zastoupení ve třech druzích: ptačí, muk a břek. Ptačí, u nás nejrozšířenější, má dřevo podobné hrušni, pročež se používá v řezbářství, soustružnictví, kolářství, na výrobu dužin pro sudy, na hudební nástroje, nářadí, na výrobu dýh, překližek, parket... Z břeku jsou ideální řeznické špalky či biliárová tága.
Běžný našinec u jeřábu více než dřevo ocení plody. Ty se liší barvou i stupněm sladkosti a trpkosti. Jedlé jsou ale všechny. Z jeřabin může vzniknout dokonalá marmeláda stejně jako lahodná pálenka, ale plody umí i léčit. K jeřabinám se řadí rovněž moravské oskeruše. Té nejstarší je na čtyři sta let, roste ve Strážnici, jmenuje se Adamcova, a když fouká vítr, vypráví... À propos, vysazovat jeřáby nařizoval už v 9. století Karel Veliký. Konečně není divu, tahle dřevina, kromě toho, že byla považována za ochrannou, dává člověku všanc doslova celé tělo – zužitkovává se dřevo, kůra, plody, květy. A nezajímavá není ani pro zvěř, i ta se těší jeho větvičkami, lýkem, pupeny... V Česku máme dokonce speciální jeřáby! Příkladem oněch vyšlechtěnců může být šedokorý bezdězský, který roste jen na kopcích Malý a Velký Bezděz.
.jpg)
