Jak přežít v cool světě?
Na moje sebevědomí nedávno zákeřně zaútočil rozhovor s jedním mladým nadějným párem. Šlo přesně o takové ty typy, které člověk raději nahlas s nadhledem oglosuje, aby náhodou nebylo navenek znát, že se uvnitř užíráte nefalšovanou českou závistí.
Byli nadpozemsky krásní, oběma dohromady bylo zhruba tolik co mně, společně pracovali na skladbách, které jednou nepochybně přepíšou dějiny hudby, a ve volném čase zachraňovali Afriku. Taky jedli jen biozeleninu, kterou si vlastnoručně vypěstovali na zahrádce svého citlivě zrekonstruovaného vesnického domku (ona v holínkách Hunter, on ve vintage parce APC, jak jinak). A vůbec nepili, protože byli neustále opilí láskou.
Byli zkrátka cool
Ostatně jako zbytek světa poslední dobou. Prodejcům nábytku se říká interiéroví designéři, z hokynáře je store manager a o účes se nám nestarají holiči, ale vlasoví ambasadoři. Svět zkrátka nebezpečně ‚zkůlovatěl‘ a já jsem jen zvědavá, jak se v rámci cool korektnosti začne říkat hajzlbábám. A že ta doba přijde brzy, to vám garantuju. Protože ‚coolness‘ na vás vyskočí i tam, kde to nejmíň čekáte. O čemž mě nedávno přesvědčil případ jedné mé bývalé spolužačky.
Pamatovala jsem si ji jako nevýrazné tiché děvče s protáhlým obličejem a krátkýma nohama. Když mě ale nedávno požádala na Facebooku o přátelství, nestačila jsem se divit. Na fotkách vypadala jako Marilyn Monroe v nejlepších letech, navíc s životním stylem, na který by se snad nezmohla ani tahle slavná diva. Snídaně v Paříži, obědy s neodbytnými ctiteli a večer šampaňské v opeře… Závistí jsem zezelenala na stupeň číslo deset. Jak to, že na fotkách vypadá tak mladě a krásně, zatímco já působím jako svoje vlastní babička? Proč ona snídá croissant v pařížské kavárně, a já se doma cpu okoralým müsli jako nějaká posvícenská husa? Kdyby to byla nějaká bohyně, neřeknu ani bú, ale bývala úplně stejný obyčejný smrtelník jako já. Tak kde se sakra stala chyba?
Realita a on-line realita
Po pár týdnech jsem ji potkala. Byla jsem na pracovní večeři v jednom noblesním pražském podniku. Nevím, jestli mě poznala, ale já ji ano. Ani ne tak proto, že by vypadala jako legendární herečka, ale spíš proto, že se od základky moc nezměnila. No, vlastně byla o trochu tlustší. Ale jo, vypadala jako Marilyn Monroe. Ale jako Marilyn Monroe v takovém tom kalendáři, kde se do ní stylizovala Halina Pawlowská. U stolu seděla s mužem, který se tvářil dost zpruzeně, a asi pět minut zaujatě fotila hovězí líčka na červeném víně. Zatímco jídlo na talíři pomalu chladlo, společník se dostával do varu a mně bylo celkem líto, že jsem musela odcházet a nedozvěděla se, do jaké fáze rudosti se muži podařilo zbrunátnět.
Rozuzlení jsem večer našla na Facebooku, kde na mě vykoukla nejen hovězí líčka, ale i moje spolužačka a její společník. Ona už zase vypadala jako opravdová Marilyn Monroe (investice do photoshopu se vyplatí) a on seděl ve stínu, takže rudá tvář byla decentně maskovaná. V popisku stálo „Romantická večeře s panem Božským“ a komentátoři fotky předvedli takovou směsici obdivných vzdechů, že by zahanbili i ostříleného pornoherce.
Tak takhle se to dělá! Dobré promo nepotřebuje jen Apple: kdo chce být cool, musí hlavně pořádně zapracovat na svém PR. Anebo se na to taky můžete vykašlat a zůstat ‚svá‘. To je taková cool nálepka pro mimoně. Ale aspoň ušetříte za photoshop.
