Rodiče občas mají pocit, že jejich pubertální děti mluví cizím jazykem. To je samý „cápek“, „chill“, „lol“ a podobně. Otestujte si, jak se orientujete v jejich mluvě vy.
V jednu chvíli to jsou malá děťátka, která potřebují, abyste jim večer přečetli pohádku a nezapomněli na pusu na dobrou. V další u vás doma najednou bydlí neúměrně vysoká osoba, která vylézá z pokoje pouze tehdy, když se potřebuje najíst, má svůj styl oblékání, který nějakým záhadným způsobem připomíná ten, jaký letěl za vašeho mládí, a k tomu, když promluví, máte pocit, že se jedná o řeč jiného kmene. Ale jde pouze o „pubeťácký slovník“.
Ten obnáší mnoho anglicismů, tedy anglických výrazů vypůjčených do češtiny. Můžete u nich tak zaslechnout například výrazy jako „nedžudžuju“, jakože nesoudí, jelikož „judge“ znamená v angličtině soudce; dále například „vyčiluju“ znamenající, že si odpočinou, protože to „chill“ naznačuje; „flexit“, neboli machrovat, vytahovat se.
Potom samozřejmě rádi používají zkratky. A ne pouze v psané konverzaci na sociálních sítích, jako jsou Snapchat či Instagram, kde je to poměrně běžné. Můžete u nich tak zaslechnout například „omg“ (oh my god = můj ty bože) nebo „lol“ (laughing out loud = směju se, až se za břicho popadám).
Zároveň je velmi vtipné, jak říkají svým vrstevníkům a kamarádům. Mezi tyto výrazy patří nejen kámo, ale i cápek/cápečka, týpek/týpka či chábr (což se mimochodem v minulosti používalo pro označení spolubydlícího na cele ve vězení).
Zjistěte, kolik toho z jejich řeči znáte, v našem kvízu!
autorský, cestina20.cz
