Každý se něčeho bojí. Někdo pavouků, někdo výšek a někdo třeba knoflíků. Otestujte si, jak se ve specifických lidských straších zvaných fobie vyznáte.
Strach je přirozenou sebezáchovnou emocí. Spouští se v reakci na nebezpečí a aktivuje tělo, aby jednalo. To obvykle reaguje jedním ze tří druhů chování – útokem, únikem či ustrnutím. Strach mohou mít lidé z čehokoliv a dokáže je i motivovat. Například mají-li strach z neúspěchu a zvolí reakci „útok“, znamená to, že je obava nabudí, aby se v práci více snažili. Ovšem ve chvíli, kdy strach přestává plnit ochrannou funkci, a naopak činí každodenní život jedinců složitější, jedná se o fobii.
Fobie je iracionální a objektivně přehnaný strach z objektů, situací a aktivit. Jedná se o jednu z nejrozšířenějších úzkostných poruch, která se často projevuje panickým záchvatem. Tedy zvýšeným tepem, bušením srdce, dušností a dalšími příznaky, které vyvolá náhlý intenzivní strach. A to se stává, i když nehrozí žádné skutečné nebezpečí.
Může vzniknout negativními zkušenostmi se spouštěčem fobie, ale i v hlavě. Dle studie profesora Grahama Daveyho je tak častá arachnofobie, neboli strach z pavouků způsobený tím, že nejde ani tak o strach z kousnutí jako spíše o zdánlivě nevyzpytatelné pohyby pavouků a jejich nohy. Jsou neúměrně rychlí a někteří umí dokonce skákat. A právě to člověka znepokojuje.
Celkově existuje okolo 500 druhů různých fóbií a trpí jimi až 10 % populace. Mezi ty nejčastější patří vedle fobie z pavouků například i fobie z výšek (akrofobie), z létání (aerofobie), z hadů (ofidiofobie), z malého prostoru (klaustrofobie), z otevřených prostranství (agorafobie), ze sociálních interakcí (sociální fobie), ač tomu pejskaři jen těžko uvěří, tak do této kategorii spadá i strach ze psů (kynofobie) a jako v Šípkové Růžence, někteří lidé se bojí ostrých předmětů (aichmofobie) a někteří injekcí (typanofobie). V poslední době sem ovšem patří i strach z toho, že člověk u sebe nebude mít telefon (nomofobie). Mezi ty kuriózní patří například strach z knoflíků, kterému se říká koumpounofobie.
Fobie se nejlépe léčí tak, že člověk svým strachům čelí. To může samozřejmě učinit sám, ovšem pokud to nezvládá, či je to příliš nebezpečné, je více než vhodné obrátit se na příslušného terapeuta. Ti obvykle řeší fobie konkrétně kognitivně-behaviorální terapií, která přetváří postoj člověka k tomu, co v něm fobii vyvolává, a expoziční terapií, v níž je dotyčný postupně vystavován tomu, čeho se bojí.
