Slepičí polívčička pro všecičky maminky

Bylo na nĕm jasnĕ napsáno, že je to časopis pro mladé a moderní rodiče, takže jsem čekala spoustu dobrých rad podaných fundovanými specialisty. S chutí jsem výtisk otevřela a začetla se do arcierudovaného článku na téma poruch spánku u dĕtí. Následoval článek o papání, kakání a pak taky o tom, jak si s dĕtičkama hrát. Zjistila jsem, že dĕti pijí hlavnĕ mlíčko, na noc chtĕjí dudlíček, kakají na nočníček a pijí z hrníčku.

Aby nám děťátko papalo…

Jakási zoufalá matka žádala v rubrice Napište nám… o radu, co dĕlat, když její dítĕ nechce jíst, a dostala odpovĕď, že kromĕ mlíčka by mĕlo dostat taky třeba vajíčko a zeleninku, a to všecko pĕknĕ po lžičkách do pusinky. Sedĕt by mĕlo u svého stolečku a mít bryndáček. Po papání je třeba umýt ručičky. To přece každá maminka ví!

… a spinkalo…

Pak šup s dĕťátkem do postýlky, aby se dobře vyspinkalo. Dáváme-li dĕťátko spinkat, nemĕl by být v postýlce žádný polštářek! Až se vyspinká, bude v náladičce. Pak si můžeme trošičku hrát. Pro lepší rozvoj maličkého můžeme koupit speciální kobereček s autíčky nebo se zvířátky, houpačku ve tvaru pejska nebo kočičky a taky jim číst knížečky plné obrázků. To podporuje rozvoj jejich chytré hlavičky.

… a bylo spokojeňoučké na procházce

Pokud byste chtĕli jít na procházku, dĕťátko by v kočárku mĕlo mít čepičku a rukavičky. V létĕ stačí jenom ‚bodíčko‘. Nezapomeňte s sebou vzít taštičku, kde budete mít lahvičku s vodičkou nebo čajíkem a svačinku – třeba rohlíček. Když budete mít trochu štĕstí, uvidíte vláček, ale ti nejmenší se zatím musejí spokojit se sledováním mráčků na obloze. Až se vrátíte domů, dĕťátko bude mít určitě zdravĕ červená líčka a jeho očička budou jen zářit radostí. Jeho vlásky budou rozevláté, pokud tedy zrovna nemĕlo klobouček proti sluníčku.

A co krize a krizičky?

Nĕkdy se může stát, že dĕťátko bolí bříško. Situace na mašličku. V takovém případĕ musíte zkusit pár zaručených rad, jako je například nošení na ‚tygříka‘ (ale pozor na blinkání!) nebo nahřátý pytlíček vyplnĕný pecičkami. Úplnĕ nejlepší je ale teplounká koupel ve vaničce. Koupat by mĕl tatínek. Kdyby nepomohlo nic z výše zmínĕného, je třeba se poohlédnout po speciálních kapičkách, které prdíky v bříšku uklidní. Dĕtské botičky by mĕly mít pevnou patičku. Na zadeček mastičku a na copánek gumičku…

Užijme si zdrobněliny!

Odložila jsem časopíseček mentálnĕ zcela vyčerpaná. Udĕlala jsem si kávičku a chviličku přemýšlela, zda jsem se trošičku nezbláznila. Taková koncentrace zdrobnĕlin dokáže neuvĕřitelnĕ vymést hlavu. „Tss, takhle bych NIKDY v životĕ nezblbla, ty časáky nás prostĕ podceňují!“ řekla jsem si sebevĕdomĕ. A pak se probudil můj pacholíček. Byla jsem na nĕj tak natĕšená, že jakmile jsem se naklonila nad postýlkou, zcela spontánnĕ ze mĕ vypadlo: „Ahoj, můj slaďoučký broučku, pojď k mamince! Ty jsi ale hodné miminko, spinkal jsi celé tři hodinky!“ Ano. Holt, když je to maličké tak maličké, chtĕ nechtĕ ty zdrobnĕliny začínáme používat. A klidnĕ si to užijme, protože až se zas vrátíme zpĕt do práce, bude to jako dostat obuškem po hlavĕ. Budeme totiž zase s plným nasazením dĕlat na projektech, zpracovávat data, budeme znovu pít z hrnku, spát v posteli (s polštářem!), hlad zahánĕt vietnamskou polévkou ze sáčku a u kompjůtru zasnĕnĕ vzpomínat na ty hrnečky, postýlky, polívčičky a naši prdelku, až nás z toho bude bolet srdíčko.