Zpátky do lavic!

Nejvíc to asi prožívají prvňáčci a samozřejmě učitelé a ostatní pracovníci ve školách. Prvňáčky poznáte podle rozechvělého výrazu a velikých kornoutů. Tyto kornouty jim kupují rodiče, údajně aby je pozitivně naladili na školu, ve skutečnosti aby bylo maličké pižlíky vidět na přechodech pro chodce. (Osobně považuji za ideální řešení, aby prvňáček ještě ve škole snědl všechny bonbony z kornoutu, ořezávátka, tužtičky a dárečky si dal do aktovky a obrovský barevný, strakatý kornout si přivázal na hlavu, kde si ho ponechá minimálně do páté třídy, čímž se notně sníží možnost, že ho nějaký do práce spěchající šílenec povalí autem cestou do školy.)

Poznat učitele je ještě jednodušší – nemají sice kornout, ale jejich výraz je mnohdy rozechvělý až na hranici nervového tiku. Ze všech učitelů je nejdřív ve škole ředitel a všichni zástupci, protože je nutné připravit rozvrh. Vzhledem k tomu, že do poslední chvíle není jisté, kolik žáků nastoupí a kolik kolegyň otěhotní, je to nadlidská dřina, připomínající hru Tetris.

Jednotlivé třídy se dělí na jazykové skupiny, skupiny pro odborné předměty, kvůli tělocviku taky podle pohlaví, děti mají své požadavky, s kterým kamarádem musejí být nutně ve skupině, rodiče nadnášejí kategorické imperativy, s kterým kreténem a darebákem nesmí být náš Pepa v žádném případě ve styku, učitelé mají svá přání, koho chtějí učit a koho chtějí vidět na Ďábelských ostrovech. Někteří učitelé také dojíždějí, a tudíž nemohou učit odpoledne, ovšem ani moc brzo ráno a v pátek vůbec. Matematika se nedá učit později než v jedenáct dopoledne, jazyky pokud možno obden a tělocvik ob dva dny. Jeden učitel učí ještě na jiných školách, takže potřebuje volné středy, kolegyně má ve středu a v pátek doškolovací kurzy. Také je mezi učiteli určitě aspoň jeden diabetik, který musí svačit co tři hodiny, a jeden flink, který si v září pro peníze nabere všechno a zbytek školního roku je buď nemocný, nebo ošetřuje členy rodiny. Bývá opravdu jen jeden, ale je nenáviděn více než leckteré skupiny obyvatel. Tohle všechno zástupce ví, takže v posledních nádherných letních dnech sedí v zatemněné kanceláři, vystřihuje si barevné papírky a lepí je na velikou čtvrtku, kliká do počítače a občas pláče.

Učitelé přicházejí do školy nejpozději poslední týden prázdnin, ale někteří ambiciózní jedinci jsou tam i dříve, uklízejí si kabinet a tvoří cosi na počítači. Poslední týden prázdnin jsou už všichni přítomní, zdraví se, ukazují si fotky z dovolené a čekají, až zástupce vyvěsí rozvrh. Pak se jdou s velmi ublíženým výrazem postavit před jeho kancelář, ve frontě se tváří jako živé utrpení a vzájemně poukazují na toto nelidské zacházení. Zástupce se pokusí některým vyhovět, čímž ovšem zboří celou vratkou stavbu rozvrhu, chvíli pláče, ale pak všechny vyhodí a trvá na původní podobě rozvrhu. Učitelé přestanou reptat, protože stejně ani s jiným řešením nepočítali, a jdou se chystat na první pedagogickou radu.

A v pondělí to všechno vypukne, prvňáci s kornouty, školáci s aktovkami, maturanti s děsem v očích, učitelé se svými notesy a křídami a ukazovátky, celá ta po staletí pokračující reality šou startuje do dalšího dílu.