Přejít k hlavnímu obsahu
Životní styl

To bude porod!

Info ikona
christian-bowen-i0itptisvee-unsplash.jpg

Přístup k porodu záleží nejen na mamince v očekávání, ale také na zdravotnickém personálu, který se jí ujme. Jak na to, abyste během něj neohrozila své dítě a zároveň měla na výjimečné životní období ty nejlepší vzpomínky? Čtěte!

Klára Kotábová | 11. 05. 2020

Každá žena, která si porod prožila, na něj nakonec vzpomíná s kapkou nostalgie. Jak totiž tvrdí psychologové, lidský mozek umí jeden skvělý ochranný prvek: To špatné vytěsní, ty věci ostatní zveličí tak, že pokud se zpětně za svým životním zážitkem ohlížíte, není v zásadě vůbec tak nepříjemný, jako byl, když jste jej prožívala. V reálném čase.

V každém případě je faktem, že ovlivnit své vzpomínky mohou ženy, které se chystají rodit, už dnes. Třeba tím, že pečlivě zváží, kde k porodu dojde, kdo u něj bude. Oproti letům, kdy rodily naše maminky, je totiž variabilita možností nesmírná. Chcete u porodního lůžka kamarádku? Máte ji mít (ovšem počítejte s tím, že ona už třeba, právě díky tomu, že bude držet za ruku vás, vlastní porod sama nikdy nepodstoupí). Toužíte po pokrmu, který pro vás připraví michelinský šéfkuchař? I takové si můžete do porodnice objednat. Stejně jako se můžete nechat zahrnout květinami – ano, ani to se před lety nesmělo. Stále častěji se také diskutuje o tom, jak si porod co nejvíc zpříjemnit a zároveň zachovat všechny medicínské postupy tak, aby nedošlo k riziku zdravotnímu ani pro matku, ani pro plod. Jisté je, že s koronavirovou krizí přibyla další nařízení, na druhou stranu je třeba apelovat na všechny, kdo nad nimi rozumují, že jsou prováděna právě s ohledem na výše uvedené. Tedy na zdraví rodičky a dítěte. I proto se strhla během doby karantény poměrně vyhrocená diskuze na téma, jestli tatínek u porodu být má, či nikoliv, ale i další problematika se řešila. Dá se vůbec rodit v roušce a je rodička schopna udýchat celou druhou dobu porodní ukryta pod ochrannými pomůckami?

Kromě dalšího je velmi často probíráno právo ženy na volbu domácího porodu. V mnoha alternativních diskuzních skupinách na sociálních sítích lze najít poměrně vyhraněné názory na tuto problematiku. Porodníci a lékaři ale mají zcela odlišný názor. Proto se velmi často stává, že ženy, které chtějí rodit doma, tak učiní, následně volají sanitku a vydávají svůj porod za překotný. Právě i tento podvod, který je v očích rodiček marginálií ale může ohrozit nejen dítě, ale i ji.

Komplikací může totiž během první a druhé doby porodní nastat nespočet a stejně, jako se v dnešní době nekoupeme v řece výhradně ve svátek Jana Křtitele, nedoporučují podobný hazard se životy ani odborníci, kteří se porodům věnují denně. Maminky, které o překotném porodu mluví hájí profesor Pavel Calda z pražské porodnice u Apolináře: „Já nevím, jestli jde vždy o výmluvu. Překotnému porodu nejde zabránit. Porod má „tisíc tváří“. A z nich se následně odvíjí tisíc originálních vzpomínek, které ženy na svůj porod mají. Ani jeden totiž není stejný, jako jiný a to vám jistě potvrdí i vícerodičky.

Profesor Calda ještě před vypuknutím omezujícího stavu vysvětloval: „Domácí porod, tedy tak, jak je realizován v Česku, není v 21. století volbou pro nikoho. Myslím si, že každá rozumná žena by se v průběhu těhotenství měla poradit se svým gynekologem a při vědomí toho, že fyziologický průběh těhotenství není zárukou fyziologického průběhu porodu si vybrat takovou kliniku, kde vyjdou vstříc jejím požadavkům, ale zároveň neohrozí porodem doma sebe, ani plod.“

Odborníci se proto shodují na tom, že je nezbytné vynechat jakékoliv spekulace o tom, jestli porod proběhne v domácích podmínkách v pořádku, nebo ne. A už vůbec se nenechat ovlivnit domácími videi většinou z USA, kdy rodička přivádí na svět dalšího potomka v řece za karavanem, případně v bazénku. Bez lékařské péče, protože tu si s ohledem na neplacení vysokého zdravotního pojištění nemůže dovolit. Důvody pro rozmach domácích porodů jsou totiž v jiných zemích absolutně odlišné od toho, jaké jsou v Česku. Například Holandsko je velmi často dáváno za vzor toho, jak by se k rodičkám mělo přistupovat a jak je skvělé nechat je rodit doma. Nikdo už ale nezmiňuje, že péče lékařů je vždy v dosahu a ani jedna z žen nerodí bez vzdáleného dozoru tak, jak se snaží některé skupiny žen vysvětlovat ženám, které vyznávají alternativní způsob života a chtějí tak odrodit i své děti. Profesor Calda doplňuje: „V Česku navíc poměrně dobře fungují obchodníci se strachem a já jsem přesvědčen o tom, že když žena využívá síť zdravotních kontrol, mělo by těhotenství zůstat radostným očekáváním. Ale to je jen na přístupu maminek samotných.“ Odborníci se shodují na tom, že pojem alternativní porod de facto neexistuje. Profesor Calda se svým nezaměnitelným humorem dodává: „ Pojem alternativní porod vyrobila média… porod je porod. Alternativní je možná tak pohon do auta. Porodu rozumí každý, asi jako fotbalu, politice a koronaviru.“

Ale vraťme se ke statistikám. Ještě v 19. století se rodilo převážně doma. A úmrtnost matek byla asi 1:200 a dětí umíralo také v řádu procent. A jak dodává ke statistice odborník: „Ještě více dětí bylo poškozených. Při porodu doma, se vracíme do 19. století. Je to velká romantika a dobrodružství. Asi jako když lezete na Kilimandžáro. Víte, kolik lidí umře ročně při výstupu na Kilimandžáro? Málo. A pár jich omrzne. A tak to je i s porody doma. Pár dětí a matek umře, pár jich je postižených. Zbylé, tedy většina o tom píše v barevných časopisech, jak to bylo super.“ Porodník Stanislav Martan z porodnice Neratovice souhlasí s profesorem Caldou: „Téma domácích porodů u nás často vyplňuje stránky novin. Je paradoxní, že v době, kdy o ně u nás stoupá zájem, tak v zemích, kde mají s domácími porody dlouhodobé zkušenosti (a problémy) jsou trendy opačné. Přestože některé zájmové skupiny se snaží všechny přesvědčit, že porod je vždy fyziologický proces, každý zkušenější porodník ví, že se může zkomplikovat nečekaně rychle a bez zásahu může skončit nevesele. Myslím si ale, že za pár let tento trend opadne tak jako např. v Nizozemí, kde došlo za posledních 10 let k poklesu asi na třetinu.“

Martan dále dodává: „Maminky si často volí porodnici podle toho, jaké nabízí možnosti. Je to celá řada věcí od výběru polohy, relaxačních pomůcek, výběru porodní asistentky, rodíme např. plody v poloze koncem pánevním i u prvorodiček, stavy po předchozích císařských řezech...“ Odborník navíc tvrdí, že je nezbytná otevřenost vůči potřebám maminek. A ta je v porodnici v Neratovicích dlouholetá. Dále dodává: „Většina našich pacientek jsou maminky, které se aktivně zajímají o to, jak porod probíhá a chtějí, aby proběhl co možná nejvíc bez nadbytečných zásahů, ale v bezpečném prostředí, tak aby se případné komplikace vyřešily včas. Některé zdravotní komplikace samozřejmě patří do tzv."velkých porodnic", takto se centralizuje péče např. o předčasné porody, (těhotenskou) cukrovku na vyšších dávkách inzulinu, srdeční choroby a další stavy. Co se týče psychických problémů, tak naopak u rodiček, které trpí úzkostmi z porodu má přátelské prostředí porodnice a osobní přístup výrazný vliv na to, jak budou porod a šestinedělí prožívat. To ostatně potvrzuje ze svého výzkumu i pan doktor Šebele z Národního ústavu duševního zdraví, se kterým spolupracujeme na pilotní studii screeningu úzkostných a depresivních poruch v těhotenství a šestinedělí.“

Kouč PhDr. Milan Šmíd vysvětluje, že porodem vše nekončí, ale začíná. „Tedy ve smyslu přetavení prožitků v pozitivno. Stejně jako vojáci vzpomínají na svou účast v armádě se slzou v oku, ti, kdo byli uvězněni v koncentračních táborech, vyprávějí o přátelství a pomoci, která tam fungovala, i vzpomínky na těžký porod časem vyblednou a ženy většinou s úsměvem vzpomínají na to krásné, co se během něj odehrálo. Navíc důkaz toho, že to mělo celé smysl, mají neustále před očima. Své dítě.“

Debaty o porodech se většinou mění v jakési předhánění se, kdo a co zažil. Takže rodička, která má svůj velký den před sebou, může být dost vyděšená z toho, co jí čeká. Jistě, jak již bylo výše uvedeno, komplikace mohou nastat, na druhou stranu, ty mohou přijít i během banální operace slepého střeva. A právě jistota, že odborníci na provedení porodu, stejně jako erudovaní neonatologové jsou k dispozici kdykoliv je zapotřebí, by měla rodičku uklidnit. A umožnit jí prožít si svůj den tak, aby na něj jednou vzpomínala s úsměvem.

Mimochodem, jak tvrdí klasik: Kdyby rodili muži, dávno bychom vymřeli. A ženám dává příroda selektivní ztrátu paměti, aby zapomněla na to nedobré, co se během porodu stalo a měla chuť si to po nějaké době ještě jednou dvakrát zopakovat.

A jaký byl váš porod, vzpomínáte?

„Můj muž na mě u třetího porodu, který probíhal bez epidurální analgeze křičel, že tím, že jsem hlučná, mu dělám ostudu. A já se tedy zvedala z porodního lůžka s tím, že odrodit si může sám. Zkrátka fraška na druhou. Nebylo to fakt nic příjemného. Ani to, že mě okřikoval, ani zjištění, že kdybych měla první dvě děti rodit bez epidurálu, na další by se rozhodně nedostalo. Na druhou stranu v okamžiku, kdy jsem dostala dceru do náruče, rozbrečela jsem se – a to vždy – protože jsem měla pocit, že se o ní nikdo nepostará. Já tedy rozhodně ne a bylo mi líto, že to nezvládnu. Do dvou hodin jsem byla připravena pro každou ze svých dcer lámat skály. Doslova.“ – Klára

„Rodila jsem v porodnici v Podolí a moje dcera si vybrala příchod na svět během ranní dopravní špičky. Takže jsem sice měla připravený porodní plán a další věci, ale měla jsem co dělat, abych díky zácpě na Barrandovském mostě dojela do porodnice včas. Můj muž to nestihl vůbec, takže i tento plán, že se pozdravíme jako rodina najednou, vzal za své. Viděl dceru až později odpoledne. Což jsem nejdřív oplakala, teď to vnímám jako marginální. Hlavně, že jsem nerodila na nábřeží a že jsme byly obě v pořádku.“ - Katka

„První dobu porodní jsem vždy co nejdéle trávila doma. Když už jsem vyrazila do porodnice, měla jsem kontrakce po třech minutách. A přesto mě porodní asistentka odeslala do přípravy. Tedy na klystýr, sprchu, atd. A že mám čtyřicet minut. Snažila jsem se jí vysvětlit, že nemáme ani minutu, ale měla jsem smůlu. Navíc jsem ani neměla sílu se hádat. Takže jsem nakonec začala rodit na dlaždičkách na zemi, protože jsem se bála, že malý vypadne. Nakonec mě sestra kontrolovala včas, takže místo narození mého syna je porodní sál, v každém případě to ale stihli jen tak tak. Matyášek se narodil dvě minuty poté, co jsem se na sál dostala.“ – Hana

„Nejlepší zážitek z celého porodu má asi můj muž. V době, kdy se relativně nic nedělo, si nutně potřeboval odskočit. A byl nechtěně svědkem erotických hrátek pana doktora, který měl noční službu a mé porodní asistentky. Užívali si, prý dost hlučně, na toaletě. S tím, že můj muž se bál vylézt z kabinky, aby je náhodou nevyrušil. Dá se říci, že všichni tři nakonec dorazili k porodnímu lůžku na poslední chvíli. Ale společně jsme to dali, i když jsem dlouho nechápala, proč je sestřička taková uzardělá. To jsem se dozvěděla až později. A víte, jak ji manžel poznal, když se snažil určit, kdo si vedle něj užívá? Podle slova přitlač. To se používá při mnoha příležitostech a v porodnici zvlášť.“ - Kamila

Titulka

MARIANNE AŽ DO SCHRÁNKY S POŠTOVNÝM ZDARMA

Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů - a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.