Generace Z v práci nenávidí to, co rodiče považovali za normální. Mladí lidé ale rozhodně nejsou líní

Ještě před pár lety si z generace Z (lidé narození cca mezi lety 1997 a 2012) internet dělal legraci hlavně kvůli TikToku, oat milk latté a tomu, že „neumí telefonovat“. Jenže dnes tihle lidé nastupují do firem, sedí na poradách a mění pracovní trh rychleji, než stíhají HR oddělení vymýšlet nové benefity. Zatímco starší generace často nechápe, proč mladí nechtějí vysedávat v kanceláři do večera, proč jim je z duše odporné prostředí korporátů, nebo proč mění práci po roce, gen Z má pocit, že jen odmítá věci, které jednoduše nedávají smysl.

1. Osm hodin v kanceláři? „Ale proč?“

Pro generaci X (lidé narození přibližně v rozmezí let 1965 až 1980) byla kancelář symbolem pracovního nasazení. Kdo odcházel poslední, působil jako člověk, který „maká“. Mileniálové (lidé narození přibližně v letech 1981 až 1996) pak přišli s home officem jako benefitem. Generace Z už ho ale bere skoro jako samozřejmost. Mladí zaměstnanci nechtějí být hodnoceni podle toho, kolik času prosedí u stolu, ale podle výsledků. A představa, že někdo dvě hodiny denně dojíždí jen proto, aby seděl na online meetingu z kanceláře, jim připadá lehce absurdní.

Flexibilita už pro generaci Z není žádný „wow benefit“, který firma napíše do inzerátu mezi multisportku a ovocné středy. Berou ji jako naprostý základ. A data tomu odpovídají. Průzkumy ukazují, že mladí lidé dnes mnohem víc řeší prostředí, ve kterém pracují, než jen výši platu. Jedna ze studií dokonce zjistila, že skoro polovina lidí mezi 18 a 24 lety by radši chvíli neměla práci vůbec, než aby každý den chodila někam, kde je to psychicky vysává. Velkou roli v tom sehrála i pandemie. Ta totiž milionům lidí ukázala, že práce nemusí automaticky znamenat ranní dopravní kolaps, kancelářské zářivky a předstírání produktivity do pěti odpoledne.

2. „Protože se to tak dělá“ na ně nefunguje

Jedna věc dokáže generaci Z spolehlivě otrávit. Dělat něco bez smyslu. Zbytečné meetingy, složité procesy nebo rutina „protože to tak firma dělá deset let“ jsou pro mladé zaměstnance téměř jistou cestou k frustraci. Podle výzkumu VŠE je pro českou generaci Z klíčová hlavně možnost růstu, smysluplnost práce a přátelská firemní kultura. Smysluplnost práce označilo za důležitou dokonce 73 procent respondentů, což je více než globální průměr. A právě tady je velký rozdíl oproti generaci X. Ta byla často vychovávaná v tom, že práce je hlavně povinnost a stabilita. Generace Z chce vědět, proč něco dělá, a pokud odpověď nedává smysl, motivace mizí velmi rychle.

3. Toxicita není „normální pracovní prostředí“

Starší generace často vyrůstaly v pracovním prostředí, kde byl přísný šéf, přesčasy nebo stres považovány za normální součást kariéry. Generace Z to ale vidí úplně jinak. Křik, mikromanagement, pasivní agresivita nebo kultura „musíš vydržet“ jsou pro mladé zaměstnance často důvodem k odchodu.

A data ukazují, že psychická pohoda je pro ně opravdu zásadní téma. Podle studie společnosti MetLife zažívá stres, úzkosti nebo vyhoření až 37 procent lidí z generace Z, výrazně více než starší generace. Pouze 31 procent mladých lidí navíc uvedlo, že se cítí celkově psychicky a fyzicky v pořádku.  Další průzkumy ukazují, že 83 procent lidí z generace Z očekává od zaměstnavatele podporu psychického zdraví a 62 procent by dokonce přijalo nižší plat výměnou za lepší work-life balance. Zatímco generace X měla tendenci „zatnout zuby“, generace Z si spíš otevře LinkedIn.

4. Mikromanagement je nejhorší manažerský styl

Generace Z vyrůstala s internetem, Googlem a YouTubem. Jsou zvyklí si informace dohledat sami a řešit věci rychle. Jakmile šéf začne kontrolovat každou tabulku, přepisovat věty v mailu a posílat deset zpráv denně, generace Z mentálně otevírá pracovní portály. Mladí zaměstnanci totiž mnohem víc fungují na důvěře než na dozoru. Chtějí vědět, co mají udělat, dostat normální zpětnou vazbu a mít prostor pracovat po svém. Ne pocit, že jim někdo pořád dýchá za monitorem na krk. Výzkumy navíc ukazují, že právě otevřená komunikace, možnost samostatnosti a šance někam se posouvat patří mezi hlavní věci, které ovlivňují pracovní spokojenost generace Z. Klasické firemní „já jsem šéf, tak mě poslouchej“ na ně funguje asi stejně tak dobře jako povinný teambuilding v lanovém centru.

5. Práce už není středobod života

Tohle je možná největší generační střet. Generace X často vyrůstala v době, kdy kariéra symbolizovala úspěch, stabilitu i společenský status. Mileniálové byli generací „hustle culture“, která věřila, že tvrdou prací si člověk splní sny. Generace Z ale mnohem častěji říká: „Práce je důležitá. Ale není to celý můj život.“ Nechtějí odpovídat na pracovní zprávy o půlnoci, dělat neplacené přesčasy nebo obětovat osobní život kariéře. Dnes rezonuje fenomén quiet quitting, tedy situace, kdy člověk dělá přesně to, co má v pracovní náplni, ale odmítá neustále „dělat něco navíc“. Psychologové i personalisté upozorňují, že nejde nutně o lenost, ale spíš o reakci na kulturu přepracování.

6. Jsou mladí opravdu líní?

Stereotyp o „líné generaci“ se opakuje skoro u každé mladé generace. Jenže současné výzkumy ukazují trochu jiný obrázek. Podle českého výzkumu VŠE označilo 67,6 procent mladých lidí práci za „velmi důležitou“. Prioritou pro ně ale není jen plat, důležitý je i růst, vztahy na pracovišti, flexibilita a smysluplnost. Generace Z tedy práci neodmítá. Spíš odmítá představu, že vyhoření je známka úspěchu, loajalita funguje jen jedním směrem a člověk má práci obětovat většinu života. I proto dnes firmy narážejí často na fakt, že mladí zaměstnanci „mají moc požadavků“. Jenže z pohledu genZ nejde o revoluci, jen o nastavování hranice, které předchozí generace často nikdy neměly.