Klára Kotábová v karanténě, den 21: Hola, škola volá… Jenže jak koho

Včera jsme se dozvěděli (tedy tápající rodiče, ke kterým se také řadím), že část dětí do školy půjde pětadvacátého května, část až v září. Nejprve jsem si myslela, že jsem celou tiskovou konferenci vlády špatně pochopila, ale je to tak. Žáci prvního stupně se do školy vrací, druhý stupeň bude mít možná konzultace. Občas, protože ve škole by se měli vyskytovat jen žáci prvního stupně. Přitom z logiky věci mi vyplývá, a snad se maminka žádného prvňáka neurazí, že by tomu mělo být přesně naopak. Páté ročníky čekají přijímací zkoušky, stejně jako sedmáky, nebo deváťáky. A ti se budou dál učit doma. Přitom v první třídě se toho tolik nezamešká, jen s realizací docházky vyvstanou problémy. Kdo bude vodit děti v tomto věku do školy a ze školy, aby při tom ale stihl také pracovat? Povolaná babička, neboť je právě plánem vlády hodit část povinností na prarodiče, aby vylezli ze svých bezpečných domovů a nechali se infikovat v mhd? Je scestné myslet si, že maminka odveze dítě na osmou do školy, odfrčí do práce, v půl dvanácté si jej vyzvedne, uvaří mu oběd a v jednu bude zase zpět u stroje (jakéhokoliv) vytvářet hodnoty. A zaměstnavatel jí bude tleskat, jak vše s noblesou zvládá.

Kromě toho je nesmysl argument, že se děti potřebují socializovat, žít ve své bublině. A proto jdou do školy alespoň částečně. Tenhle argument uznávám, ovšem ne v těchto dnech. Pro děti navštěvující první stupeň ZŠ je socializace a interakce (alespoň jak si pamatuju já), nejen o tom, že sedí ve třídě v metrových rozestupech (a tedy bezkontaktně, jako robůtci), ale také se do ní počítá to, že Anička si sedne s Františkou na zem, dají hlavy dohromady a probírají, jestli mají raději Toníka, nebo Filipa. Zvoleného pak praští penálem po hlavě, dají mu nesmělou pusu, honí se po chodbě. To jsou důkazy lásky. Stejně jako sdílená svačina. Pochopte přece, že z té se dává kousnout jen někomu, na kom vám opravdu záleží. Při výčtu výše uvedeného se jaksi nemohu dopočítat toho, kde jsou ty rozestupy… Vy ano? A koronavirus? Na ten v okamžiku, kdy vám vaše školní láska nabídne kousnutí do toastu se šunkou – zvysoka kašlete. Imaginárně. Za pár dní možná doslova.

Děti starší se potřebují dostat na střední školy. Zvládnout přijímací zkoušky, závěrečné ročníkové práce, obhajoby. Příprava z domova? Z mého úhlu pohledu – výsledek nevalný. Takže děti, které se roky připravovaly na své grande finále, nakonec nebudou mít šanci předvést u zkoušek, co v nich je – jen proto, že vypadly na tři až čtyři měsíce z rytmu (fakt nevím, jak se dopočítat správného výsledku). A nedostanou se na školu, po které touží. Která je má nasměrovat k dalšímu profesnímu působení. K životnímu poslání a radosti. Což mi zavání obrovským sociologickým experimentem. Jen nevím, kdo si ho vzal ve Strakově akademii na starost.

Faktem je, jak mi na sociální síti psala kamarádka, že všechna rozhodnutí v dnešních dnech jsou špatná. Žijeme v jakémsi testování lidských schopností a nikdo neví, co bude zítra, za týden, za měsíc… Kdy by akce škola měla fakticky vypuknout.

Také s ohledem na to, že miluju úsloví hrdinky románu Jih proti Severu, Scarlett O´Harové: „Na to budu myslet až zítra,“ měla bych se jím také začít řídit. Kdo ví, jak za pár dní všechno bude. Vždyť stačí jen si vzpomenout na to, jak vláda stanovovala dobu, kdy mohou výhradně senioři na nákup, nebo jak podpoří živnostníky, aby tuto dobu přežili. První výkop nikdy nebyl tím, který by nakonec platil. Tak proč se rozčilovat a stresovat dnes, když květen je ještě daleko. A s ním i vysvětlování mým dcerám, která z nich je hodna toho, aby do školy šla a která nikoliv.

Takže v klidu. Hádat na sociálních sítích se můžeme třeba o něčem, co je jasné a definitivní.

Tak ať jste zdraví!

MARIANNE AŽ DO SCHRÁNKY S POŠTOVNÝM ZDARMA

Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů - a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.