LUCIE MÁDLOVÁ: Učím lidi myslet jinak

Výraz společenská odpovědnost zní pro lidi, kteří se o tuto problematiku nezajímají, příliš obecně. Co konkrétního si pod ní tedy můžu představit?

Ano, a často se setkávám s rozporuplnými reakcemi. Ještě mnohem vzdálenější je pro lidi termín udržitelnost. A pořád jde o jednoduchou věc. Vnímat svět a podnikání v širším kontextu jako propojené nádoby. Firmy si postupně uvědomují, že jejich posláním není jen honba za ziskem, a začínají se zabývat tím, jaký vliv má jejich chování na životní prostředí, na společnost a co od nich společnost očekává. Ta propojenost je vlastně podle mého zásadní. U ní společenská odpovědnost začíná a v řadě firem také končí. Odpovědnou firmu, aniž by si tak říkala, poznáte třeba jako zaměstnanec. Jak? Rádi chodíte do práce, dýcháte pro svého zaměstnavatele, protože vyznáváte stejné hodnoty. Cítíte se dobře ve firmě i ve svém kolektivu. Víte, že se na svého zaměstnavatele můžete spolehnout. Že jste dobře ohodnoceni za svoji práci, máte svobodu, ale i jasná pravidla. A třeba vám ani nevadí pracovat přesčas. Ne každý den samozřejmě.  Odpovědnou firmu poznáte jako občan, pokud vidíte, že se přirozeně stará o své okolí, buduje komunitu a záleží jí na prostředí, ve kterém podniká. Třeba v regionu. Její odpovědnost nekončí za zdmi budovy, ve které sídlí. To se automaticky prolíná do dodavatelského řetězce. Odpovědná firma nezadržuje peníze, podniká čistě, bez korupce a po cestě nevykořisťuje žádného ze svých dodavatelů. Má dokonale zmapovaný dodavatelský řetězec. Odpovědnou firmu poznáte i jako malé dítě. Jak? Jednoduše. Vaše rodiče mají více času na výchovu, protože jim firma umožňuje slaďovat práci s osobním životem.

Česku jste založila Asociaci společenské odpovědnosti, přivedla aktivitu Giving Tuesday, propagujete plogging, tedy kombinaci běhu se sběrem odpadků. Kam na všechny ty nápady chodíte? 

Podněty čerpám ze svého okolí. Asociaci jsem založila při mateřské dovolené, když bylo dceři půl roku. Cítila jsem obrovskou potřebu realizovat se v oboru, kterému jsem se předtím věnovala vlastně pouze teoreticky v rámci svého doktorského studia. Založit unikátní platformu, vybudovat prostor, ve kterém se pod jednou střechou propojí firmy všech velikostí, neziskové organizace, sociální podniky, ale i veřejná sféra s jedním společným cílem, měnit svět k lepšímu. A to se po šesti letech od založení podařilo. Asociace má na 280 členů. Společně vymýšlíme a realizujeme celou řadu zajímavých projektů, které mění společnost k lepšímu. Jenom díky Giving Tuesday, světovému svátku dárcovství, který v Česku zastřešujeme, se nám v loňském roce podařilo na jeden jediný den překonat všechny dosavadní filantropické rekordy. Na dobročinné účely jsme k našemu obrovskému překvapení vybrali přes 32 milionů korun, což je oproti předešlému roku čtyřnásobek. Po celém Česku se zvedla hladina dobra. A to mne nabilo obrovskou energií a nadějí, že dobro postupně získává své pevné místo v každodenním životě lidí. Navzdory napjaté atmosféře ve společnosti, která neziskovému sektoru příliš nepřeje.

Ovládají tento segment určité trendy? Jeden rok jde o zdraví, další o přírodu či zvířata?

Lidem přestává být jedno, co se děje kolem nich. Začínají vnímat svět v širších souvislostech. Odmítají kupovat produkty nebo služby od společností, které jsou v rozporu s jejich přesvědčením a morálními hodnotami. Reálně pociťujeme dopad změny klimatu na naši společnost, s tím ruku v ruce narůstají projekty, které se snaží měnit zažité vzorce konzumního stylu chování a nabízí alternativu, která vlastně dříve byla normou. Bereme si příliš mnoho, a i když to může znít možná až příliš katastroficky, pokud nezměníme naše návyky a neudržitelné konzumní chování, řítíme se do záhuby.

V posledních letech se po celém světě včetně Česka diskutuje extrémní spotřeba plastů a jejich ničivý dopad na životní prostředí. Plasty ohrožují nejen naši přírodu, ale v podobě mikroplastů také naše zdraví. Jenom u nás se každoročně vyprodukuje 1,2 milionu tun plastového odpadu, přičemž v naprosté většině se jedná o obalový materiál na jedno použití. Opatření proti jejich omezení tak zavedla již celá řada zemí a také obchodních řetězců. V řadě evropských států včetně Česka jsou již běžné zpoplatněné igelitové tašky. Jejich spotřeba po zpoplatnění klesla. Na Novém Zélandě se v obchodním řetězci New World přestala prodávat ovoce a zeleninu v plastových obalech, prodej takových potravin se zvýšil o 300 procent.

Když si člověk sepíše seznam všeho čemu se věnujete, zbývá vám ještě čas na rodinu a přátele?

Je pravda, že work-life balance není úplně mou silnou stránkou. Ačkoli to jde proti veškerým příručkám a definicím, vlastně relaxuji prací. A i na rodinné dovolené je pro mne velice těžké se od práce oprostit. Přesto je pro mne rodina vším. Strašně rádi cestujeme. Neplánujeme, sbalíme si věci a jedeme do neznáma. Mia je už skoro 7 letá slečna, která je naším plnohodnotným parťákem a moc ráda vymýšlí společný program. Má obrovskou energii a fantazii, do které dokáže zapojit nejen celou rodinu, ale i celé okolí.

Ne každý muž se dokáže vyrovnat  s cílevědomou ženou. Jak se žije vašemu muži se silnou ženou?

No to je otázka spíše pro něho  Manžel je mi obrovskou podporou. Partner v osobním, ale i pracovním životě. Skvěle se doplňujeme, řadu věcí vymýšlíme společně, až se dostaneme do výsledku, kdy nevíme, čí nápad to vlastně byl. Nebo spíš takhle, já jsem přesvědčená, že můj, a on, že jeho.

Máte malou dceru, snažíte se do ní nějakým způsobem vložit „poselství“ svých aktivit?

Mia vše přirozeně čerpá sama. Když jsme v loňském roce připravovali Giving Tuesday, sama si z uveřejněných výzev vybrala dárcovskou výzvu, kterou chtěla podpořit, z kasičky darovala 200 korun na psí žrádlo pro opuštěné pejsky. Rok předtím darovala peníze pro nemocné děti. Když jsme v loňském roce odstartovali ploggovací sezonu (běhání a sbírání odpadků), Mia s námi s taškou na úklid v ruce běžela jako první. A strašně ji to bavilo. 

Problematice společenské odpovědnosti se věnujete víc než deset let. Vidíte v Česku pokrok?

Byl to opravdu pozvolný nárůst, téma odpovědné společnosti v Česku sílí a rezonuje až posledních pár let. Hezky to kopíruje i počet členů, kteří se do Asociace zapojují. Hodně se teď zabýváme tématem plýtvání potravinami. Společně Lukášem Hejlíkem a jeho partou z Gastrokroužku jsme pomohli otevřít první komunitní kuchyň v Česku, kterou provozuje Potravinová banka. Komunitní kuchyň nabízí ohromné množství inspirace, jak dát jídlu druhou šanci, a to i takovému, které by možná už v některých domácnostech skončilo v koši. Plýtvání jídlem se vůbec stalo obrovským problémem současnosti, a přitom změnit to může každý. Naučit se jíst i nedokonalé, správně skladovat potraviny, rozlišovat mezi „minimální trvanlivostí“ a „spotřebujte do“. 

V rámci své práce jednáte s vrcholnými politiky a světovými organizacemi. Sledujete určitou změnu, že se zkrátka věci opravdu začínají měnit, hýbat k lepšímu?

V řadě zemí chybí silný politický leadership, který by nastavil potřebné vize, strategie a politické rámce, aby svět směřoval tím správným směrem. V prosazování důležitých dohod, jako např. velice důležité pařížské klimatické dohody z roku 2015 mnohdy chybí vůle politiků a především konkrétní akce reálně naplnit závazky a nestavět na nich jen svůj politický program. O to více si ceníme partnerství se státní správou v Česku na Cenách SDGs, která nám aktivně pomáhá šířit principy udržitelnosti mezi širokou veřejnost.

ČTĚTE TAKÉ: 

5 kroků k ekologické a zároveň ekonomické domácnosti

6 momentů, kdy vévodkyně Meghan podpořila udržitelnou módu

Udržitelně neudržitelná kosmetika