Přesně před osmnácti lety vystřelila nenápadná píseň Falling Slowly z komorního filmu Once až na vrchol světa, to když v roce 2008 získala Oscara. Napsali ji Glen Hansard a Markéta Irglová, dvojice, která tehdy působila jako svěží závan vzduchu. Když se poznali, byla ona talentovaná teenagerka, co hrála na klavír na Moravě, a on ostřílený irský písničkář z kapely The Frames. Nikdo tehdy netušil, že tahle spolupráce změní jejich životy.
Glen v Markétě poznal mimořádný cit pro melodii a klavírní lehkost a společně začali psát písně, které byly tiché, intimní a upřímné. V roce 2006 vydali album názvem The Swell Season, které působilo jako komorní záležitost pro zasvěcené.
Pak napsal irský režisér John Carney příběh o dvou hudebnících, kteří se setkají v Dublinu. Film se jmenoval Once a původně neměl žádné hollywoodské ambice. Do hlavních rolí obsadil Glena a Markétu – i proto, že jejich chemie nebyla hraná, ale skutečná.
Falling Slowly a oscarová noc
Film vznikl s minimálním rozpočtem, kamera často jen tiše pozorovala, jak se rodí písně. Jednou z nich byla právě skladba Falling Slowly, duet o pochybnostech, naději a odvaze někomu věřit. Právě tahle píseň se stala srdcem filmu, a postupně jeho zázrakem. 24. února 2008 zaznělo jméno Glena a Markéty na hollywoodském pódiu při předávání Oscarů a Falling Slowly získalo sošku za nejlepší původní píseň. Markétě bylo tehdy devatenáct let.
Láska, tlak a ticho po bouři
Úspěch filmu i Oscar (mimochodem, Markéta byla první Češka, která Oscara získala) vystřelil pár do globální pozornosti. Intimní projekt se stal světovým fenoménem. Markéta s Glenem koncertovali, poskytovali rozhovory, ale tlak byl obrovský. Jejich osobní vztah, který se během natáčení prohloubil, neunesl tíhu rychlé slávy a neustálého cestování. V roce 2009 se rozešli. Žádné drama to ale nebylo, zkrátka tichý rozchod. Později oba mluvili o tom, že si navzájem zůstali vděční za to, co spolu vytvořili. Markéta také několikrát řekla, že jejich vztah byl hlavně o hudbě a sdílení.
Po bouřlivých letech se Markéta postupně stáhla do většího klidu. Přestěhovala se na Island, kde našla nejen domov, ale i nový rytmus života. Dnes žije v Reykjavíku se svým manželem, producentem Sturlou Míó Pórissonem, a jejich třemi dětmi. V rozhovorech mluví často o tom, že jí tamní prostředí dává rovnováhu. Může být matkou, hudebnicí i autorkou bez toho, aby ji pohltil showbusiness. Hudbu tvoří ve vlastním studiu, často doma. O mateřství mluví jako o období, které ji přirozeně zpomalilo a proměnilo její vnímání času a kreativity. Neztratila se, jen změnila tempo.
Doporučujeme
reklama
Dvacet let poté
Čas samozřejmě plyne. Přestože se kdysi s Glenem rozešli, hudba je stále spojuje. Ani Glen na hudbu nezanevřel, vydal se sólovou cestou, koncertuje, nahrál několik alb, v nichž se snoubí folk i jemný rock. Spolupracuje s dalšími hudebníky, podporuje mladé muzikanty a pořád je tím, kdo nepotřebuje velké produkce. Po devatenácti letech od Falling Slowly se s Glenem Markéta znova sešla a vydali spolu nové album Forward, které vyšlo v červnu 2025. Je první po šestnácti letech. Nejde ale o návrat do minulosti, nejsou prý ti samí lidé jako tehdy. Spíš než nostalgie je to podle Markéty setkání dvou vyzrálých umělců, kteří si prošli vlastními cestami a znova našli společný tón – bez tlaku zopakovat úspěch.
Zdroj: Autorský text, Můj Rozhlas, English Radio, SongwriterUniverse, Novinky
Marianne Talk s Beatou Rajskou: Co nám v oblékání nejvíc ubližuje a jak to zachránit
