Navštivte Zlínsko a Luhačovicko, které potěší nejen milovníky architektury

Jméno Tomáše Bati je se Zlínem neodmyslitelně spjato, jde ale o tak samozřejmou informaci, že možná netušíte, jak moc se o dnešní podobu města tento světoznámý vizionář vlastně zasloužil. S prohlídkou města po stopách unikátní baťovské architektury vám spolehlivě pomůže Zlínský architektonický manuál (ZAM). Ten postupně zpracovává procházkové trasy po městě a podle historických publikací a plánů města shromažďuje zajímavosti o jednotlivých stavbách. Jeho kancelář a infopoint najdete velmi symbolicky v jednom z takzvaných baťovských domků. ZAM se ale ve svém bádání nezaměřuje pouze na baťovskou architekturu, jedna ze stezek nese název Nebaťovský Zlín, poznávat můžete i Zlín duchovní nebo také architektonické výsledky období mezi lety 1949 a 1989, kdy se Zlín vůbec nejmenoval Zlín, nýbrž Gottwaldov. Veškeré informace o projektu, stezkách i všech zahrnutých objektech najdete na zam.zlin.eu.

Pojízdná kancelář i páternoster

Pokud se Zlín rozhodnete poznávat spíš po vlastní ose, měli byste začít u jeho naprosté dominanty – Baťovského mrakodrapu. Název mrakodrap už z dnešního pohledu působí trochu nepatřičně, ve své době byla ale 77,5 metrů vysoká budova s 16 podlažími ve Zlíně tou nejvyšší. Místní této stavbě dokončené v roce 1939 neřeknou jinak než „jednadvacítka“, v továrním areálu firma Baťa byly všechny budovy očíslované a u některých se čísla používají dodnes.

Baťův mrakodrap skrývá nejednu zajímavost, tou největší je bezpochyby pojízdná výtahová kancelář velká 6 x 6 metrů vybavená funkční klimatizací a umyvadlem s teplou vodou. Dodnes je v ní zachovaná původní podlaha a nabízí se z ní krásný výhled nejen na tovární areál, ale téměř na celé město. Kromě toho je zde dodnes funkční páternoster, který je nejdelší svého druhu v České republice. Na střeše mrakodrapu navíc najdete kavárnu s dechberoucím výhledem a můžete si zde prohlédnout i model města z litého bronzu, který znázorňuje podobu města ve 40. letech minulého století, tedy ve vrcholném baťovském období. 

Umění v galerii i ve venkovním prostoru

Když už budete v bývalém továrním areálu, nabízí se navštívit i další budovy, například komplex budov číslo 14 a 15, kde dnes sídlí Baťův institut zastřešující Krajskou galerii výtvarného umění, Muzeum jihovýchodní Moravy a Krajskou knihovnu Františka Bartoše. Je zde k vidění stálá muzejní expozice Princip Baťa: Dnes fantazie, zítra skutečnost a také expozice výtvarného umění, kde jsou vystavena díla významných českých umělců první poloviny 20. století – mimo jiné Emila Filly, Bohumila Kubišty, Václava Špály, Josefa Čapka či Toyen. Kromě toho se tu konají různé akce, jako jsou festivaly, cestovatelské přednášky, besedy či koncerty, kompletní program najdete na www.14-15.cz.

Cestou z továrního areálu minete zrekonstruovaný Obchodní dům, kam si můžete zajít na snídani, oběd či večeři do podniku Bistrotéka Valachy, a dojdete na prostranství zvané Gahurův prospekt, které mělo v baťovských časech sloužit k odpočinku pro tisíce zaměstnanců firmy Baťa ubytovaných na okolních internátech. Jeho revitalizace proběhla před deseti lety a dnes při sezení na betonových panelech mezi zelení můžete obdivovat i kus nebaťovské architektury pocházející z návrhu světoznámé architektky Evy Jiřičné. Ta pro Zlín navrhla budovu Kongresového centra a Filharmonie Bohuslava Martinů a také budovy Univerzity Tomáše Bati. Když se vydáte od Gahurova prospektu po náměstí T. G. Masaryka do kopce, dojdete k dominantě celého venkovního prostoru – vzdušné minimalistické budově Památníku Tomáše Bati z roku 1933 postavené podle návrhu architekta Františka Gahury. Památník byl po kompletní obnově znovuotevřen v roce 2019 a jde o výkladní skříň funkcionalismu plnou symboliky ukryté v jednoduchém, ale do detailu promyšleném interiéru.

Symbióza funkcionalismu s přírodou

Až budete příběhů spojených s Baťou už přesyceni, možná přijde čas na nějaký ten relax. A tak je nejvyšší čas přesunout se do asi 20 kilometrů vzdálených Luhačovic – lázeňského městečka v horách, kam se jezdí odpočívat, poznávat i ochutnávat. S ochutnáváním ostatně můžete začít hned v kavárně Jizba na Masarykově třídě. Spojení pražírny výběrové kávy a keramické dílny zde funguje dokonale, v tradičním domečku s malovaným štítem byste možná nečekali tak progresivní přístup ke kávě, ale opak je pravdou.

Při posezení s kávou si můžete v mobilu otevřít webovou stránku zvukovamapaluhacovic.cz a připravit se tak na netradiční procházku po městě. Projdete se lázněmi a popovídáte si u toho se skladatelem Leošem Janáčkem nebo architektem Dušanem Jurkovičem, kteří jsou s Luhačovicemi neodmyslitelně spjati. Hlasy jim propůjčili herci Arnošt Goldflam nebo Igor Bareš. Autorkou a produkční projektu Zvuková mapa je Magdaléna Petráková, jejíž celá rodina je významným hybatelem luhačovického kulturního dění.

Luhačovice jsou velmi známé architekturou Dušana Jurkoviče s motivy regionální karpatské lidové tvorby a dekorativními principy secese. Ale v Luhačovicích nechybí ani naprostý protiklad Jurkovičovy architektury, a sice již zmíněný funkcionalismus. Jeho zářným příkladem je kolonáda a hala Vincentka, které prošly v roce 2019 kompletní revitalizací. Hala uprostřed kolonády v sobě ukrývá nejvzácnější bohatství Luhačovic – pramen léčivé minerální vody Vincentka. Architektonicky hodnotná hala působí po rekonstrukci světleji, je vzdušná a barevně sladěná jako před sedmdesáti lety, kdy byla postavena. Na ochozech si můžete prohlédnout expozici o historii luhačovického lázeňství, původu zdejších léčivých pramenů i proměnách celé stavby.

Funkconalismem protkaná je i luhačovická Bílá čtvrť postavená podle návrhů architekta Bohuslava Fuchse. Mimo jiné zde najdete městskou plovárnu a pravděpodobně nejautentičtější ubytování v celých Luhačovicích – hotel Radun, kterému by se dalo přezdívat luhačovický Tugendhat. Dnešní čtyřhvězdičkový boutique hotel pochází z roku 1928 a za téměř století existence prošel mnoha proměnami. Nyní patří Janě a Markovi Nesázalovým, kteří ho koupili v zuboženém stavu, kompletně zrekonstruovali a znovu do Radunu vnesli duch první republiky. Pokud se tedy rozhodnete navštívit Zlínsko a Luhačovicko, může se právě tento hotel stál výchozím bodem vašeho prodlouženého víkendu. A kdybyste už nechytli volný pokoj, navštivte alespoň místní Restaurant Republika rovněž založený na prvorepublikové tradici.