RADKIN HONZÁK: Jak si zachovat zdravý rozum a pohodu

Bláboly o nekonečné prosperitě končí a jde do tuhého, nastává čas odříkání, uskromnění a nepohody nejrůznějšího charakteru. To s sebou automaticky přináší rozmrzelost zachvacující jak vlastní psychiku a mysl, tak celou oblast vztahů. Nejen těch nejbližších, ale také těch všeobecných. Tak jako ve dnech euforie se všichni na sebe usmívají a jsou milí a vstřícní, v dobách nepohody panuje „blbá nálada“, jak ji přesně vystihl Václav Havel.

Všichni máme tendenci podléhat nostalgii, vidět minulost v lepším světle, než skutečně byla, zapomínat na to, že kamna kouřila, a vzpomínat, že hezky hřála. To vše prožíváme jako ztrátu a přirozenou reakcí na ztrátu je smutek, který může být různě hluboký a obrazně řečeno může začít sypat sůl do dalších ran. Vítězslav Nezval, když byl ještě básníkem, napsal v poslání jedné ze svých balad tohle:

Až budete stát na svahu,

až zapadnete do závějí,

složte si tuto přísahu:

Pryč se smutkem, pryč s beznadějí!

Jako psychiatr a psychoterapeut jsem dostal první instrukci v tom smyslu, že lidem nesmím radit, smím ale naznačit, kudy na to jít.

Přestaňme plakat nad rozlitým mlékem, přestaňme naříkat na osud, přestaňme „bojovat s nepřízní“, protože bychom mohli také prohrát, a vezměme danou realitu jako vstup do nové školy. Do teď jsme chodili do obecné, kde byla hodná paní učitelka, která leckdy přimhouřila oko. Teď jsme se dostali do gymnázia. Jsou tu jiné předměty (například šetření), noví kantoři, noví spolužáci a nové požadavky. Cílem je maturita neboli zralost.

Filosofii tu vyučuje Sokrates. Vezměme za své jeho prohlášení, když vstoupil na tržiště, rozhlédl se a zvolal: To je věcí, které nepotřebuju! A zároveň si uvědomme své skutečné potřeby, a to jsou dobré vztahy s blízkými. Kdy jste jim naposled řekli, že je máte rádi, že vám na nich záleží? Teď je na to čas.

Autorovi před časem vyšla knížka Jak přežít léčení: Veselé čtení o bolestech.