Proměna stodoly, která vám vyrazí dech: Jak se kamenné torzo proměnilo v dokonalé rodinné bydlení

Stará zapomenutá stodola, tiše schovaná za řadou městských domů, přesto kousek od náměstí, ukrytá ve vnitrobloku mezi vzrostlými stromy a starými cihlovými zdmi. Původně byl jeden ze záměrů starou stavbu strhnout a do nové se pustit od základu. „Majitelé rekonstruovat po předchozích zkušenostech nechtěli. Pak ale nahlédli dovnitř a hned věděli, jak s ní naloží. Ve stodole se rozhodli postavit nový dům. Její kamenné torzo zůstalo, konstrukce byla stabilizována a dovnitř vložena prefabrikovaná dřevostavba,” vysvětuje autor projektu architekt Michael Karnet ze studia Karnet architekti. Dispozičně se novostavba podřídila původnímu zdivu a klenutým otvorům, zároveň však zůstala konstrukčně zcela oddělena. Hranice mezi interiérem a exteriérem se rozplynuly. Nové prorostlo historií skrz naskrz, a dnes je těžké určit, kde začíná vnitřek a končí vnějšek. Cesta ven vede jen skrze atmosféru minulosti a stopy, které zde zanechaly předchozí generace. „Objekt, jehož historie sahá minimálně do roku 1912, si o zachování vyloženě říkal. Seno se skladovalo pod ručně opracovanými trámy krovu a sedláci projížděli s vozy pod klenutými kamennými průjezdy. Během let svých služeb však stodola získala řadu nánosů omítek, přístaveb a dřevěných prvků. To všechno muselo ustoupit novému využití. Objekt byl očištěn na cihlovo-kamenné torzo, ke kterému jsme přistupovali s opatrností téměř památkové ochrany. Kamenné zdi bez základů byly stabilizovány nadbetonávkou, a místy i oplechováním, které ji zakonzervovalo a zabezpečilo vůči degradaci. Odstranili jsme starou střechu a po letech otevřeli původní větrací průduchy. Vnitřní kolmá ztužující zeď musela být vzhledem ke svému technickému stavu v severní části nahrazena ocelovou konstrukcí klenoucí se nad průjezdem. Novou základovou desku jsme umístili do objektu s takovým odstupem, aby nebyly ohroženy kamenné zdi. V ten moment byl objekt připraven na svou novou etapu.“

Kámen v kombinaci se dřevem

„Od prvního konceptu jsme věděli, že nesmí dojít k ovlivnění stability základů původních zdí, proto bylo jasnou volbou vložit do stodoly dřevostavbu. Velkou výzvou se ukázalo být řešení krovů, stropních konstrukcí a velkorysých přesahů střechy navržených přes vrch kamenných zdí pro jejich ochranu, v kombinaci s podélným vikýřem. Díky spolupráci s inženýry dodavatele Martinice Group se vše podařilo vyřešit bez nutnosti jakýchkoliv úprav původního konceptu, a hrubá stavba byla nakonec hotová za pouhých deset dnů,“ popisuje architekt Michael Karnet.  „Vzhledem k výšce původní zdi navrhli dodavatelé šikmé podepření krokví přesahu, což se ukázalo jako velmi elegantní řešení i v místě přesahů pod vikýři. Obvodové konstrukce navrhli velmi subtilní, čímž jsme získali několik desítek centimetrů ve vnitřním prostoru. Skladba stěny je tlustá jen 333 mm, je difuzně otevřená, což bylo zásadní pro přirozené větrání. Navíc má instalační předstěnu, kterou jsme nejednou využili při dodatečné úpravě pozic koncových prvků světel, vypínačů a zásuvek.“ Stodola rozděluje pozemek na dvě poloviny, a tak vytváří dvě zahrady různého charakteru, ať už z hlediska míry soukromí, nebo doby, kdy na ni dopadá přímé slunce. Každá polovina tedy nabízí různý způsob užívání, relaxační či užitný, což se ukázalo být zásadní pro dispoziční řešení vsazené dřevostavby. Hlavní obytná část byla situována mezi druhou dvojicí klenutých průjezdů, v jižní části domu. Před průjezdy se rozprostírají dvě terasy, jedna směřující do klidnější poloviny pozemku plné odpoledního slunce, zatímco protilehlá terasa vítá ranní sluneční paprsky. Díky tomu nebylo nutné kamennou stěnu stodoly opticky narušovat klasickou pergolou. Prostě si jen stačí vybrat tu terasu, na které je zrovna příjemněji. Ranní paprsky pronikají okny orientovanými na východ i do dětských pokojů a ložnice v patře, kde se nachází i dvě koupelny a pracovna propojená s pokojem pro hosty a malou posilovnou. Nad průjezdem v patře vznikla také velká terasa. Velkým tématem se v návrhu stala práce se světlem. Aby jej do interiéru pronikalo co nejvíce, je část střechy prosklená, objekt využívá velkoformátová okna, skrze která proniká do obývacího prostoru světlo sváděné po odsazené kamenné zdi. Společenská část je propojená s kuchyní a jídelnou, díky čemuž může být rodina stále v kontaktu. Součástí přízemí je i technická spodní koupelna.