Srovnávání se s ostatními je fenomén. V čem je jeho úskalí?

S výše uvedenou teorií přišel v roce 1954 psycholog Leon Festinger. Mnoho následujících výzkumů ukázalo, že porovnávání nám přináší jak motivaci ke zlepšení a osobnostnímu růstu, tak pocity hluboké nespokojenosti, bezmoci, viny i vzteku. V první (i poslední řadě) záleží primárně na tom, jak vnímáme sami sebe.

Ahoj, jsem tvůj vnitřní kritik

„Tohle nestačí. Mohlo by to být lepší. Nejsem dost dobrá/dobrý. Tohle nezvládnu.“ Náš vnitřní kritik (nebo také soudce) je ten nelaskavý a přísný hlas v hlavě. Podrývá křehké sebevědomí, může nám nadávat, nebo se nás snaží přesvědčit, že si nezasloužíme lásku. A srovnáváme-li se často s ostatními, kteří si podle nás vedou lépe než my sami, dostává se nám od něj opakovaná nálož výčitek. Pokaždé se totiž najde někdo, kdo si přece vede lépe, je schopnější, má víc peněz, víc přátel, je sebevědomější, hezčí… Naučit se rozeznávat hlas vnitřního kritika a pochopit ho, nás může vysvobodit.

Mohlo by se vám líbit

Jak se přestat porovnávat s ostatními? Pomůže vám japonský koncept oubaitori

Strach a vnitřní stíny

C. G. Jung tvrdil, že přestože je to náročné, musíme se snažit objevovat příčiny. Chceme-li žít spokojenější život, je nutné pracovat s vnitřními strachy a stíny. Stín zahrnuje všechny odvrácené a „temné“ stránky naší osobnosti. Patří sem to, co na sobě netolerujeme a opakovaně to zametáme pod koberec. Funkčním nástrojem je sebepoznání. Jedině tak rozlišíme podněty, které vychází z našeho nitra od těch, které přejímáme z automatických vzorců a chování, které jsme převzali od rodiny, společnosti nebo přátel a které mnohdy leží v našem nevědomí.

Pamatujte, že nikdo vás nemůže přimět k tomu, abyste se cítili méněcenní bez vašeho souhlasu. - Eleanor Roosevelt

Dive deep

Srovnávání se může mít i motivační funkci, ale v případě pocitů nedostatečnosti nebo méněcennosti je nutné obrátit se dovnitř. „Doporučuji hledat vnitřní zdroje a radosti. Uvědomovat si svoje potřeby a následně je naplňovat. Tímto způsobem se postupně naučíme přijímat sebe sama. S tím se také učíme akceptovat, že se nám vždy všechno nemusí podařit, můžeme mít špatnou náladu nebo dělat chyby a přesto jsme ok. V tom může, z mé dlouholeté zkušenosti, velmi dobře pomoct psychoterapie.“ říká psychoterapeutka Vlasta Vetešníková.

Zdravá kontrola namísto bezmoci

V současné době jsme neustále konfrontováni s nesmírným množstvím (zdánlivě) dokonalých životů prostřednictvím fotek a videí na sociálních sítích. To mnohým z nás může komplikovat snahu o spokojenost s vlastním životem. Nabízí se proto vědomá regulace sociálních sítí a času na nich stráveného. Někdy pro všechno ostatní zapomínáme na svoje vlastní úspěchy, a jak velký kus cesty už jsme ušli… Jak řekla politička a aktivistka Eleanor Roosevelt: „Pamatujte si, že nikdo vás nemůže přimět k tomu, abyste se cítili méněcenní bez vašeho souhlasu.“

Zdroj: autorský článek + citace Vlasta Vetešníková

Mohlo by se vám líbit

Říkejte "ne" a vyzkoušejte afirmaci! Pět způsobů, díky kterým najdete ztracené sebevědomí