Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Životní styl

Moje dítě má psychické problémy. Co s tím?

Info ikona
Děti

Všichni bychom si pro své děti přáli šťastné dětství bez mráčků. Co když ale mraky přece jenom přijdou? Jak se zachovat, kdy zakročit, a co naopak rozhodně nedělat, když nám připadá, že naše dítě není v pohodě?

Iva Hadj Moussa | 8. 12. 2021

Dětí, které trápí psychické problémy, za poslední rok dramaticky přibylo. A bohužel – píšu to s těžkým srdcem – to mohu potvrdit i ze svého okolí. U dospívající dcery jedné mé známé se v uplynulém půlroce prohloubila mentální anorexie do té míry, že dívka je napojena na umělou výživu, protože odmítá jíst i pít. Podobné případy znáte možná i vy. A možná se s nějakým druhem duševních potíží potýká dokonce i váš vlastní syn či dcera. Na nárůstu psychických problémů u dětí a dospívajících má velký podíl pandemie koronaviru a s ní spojená omezení: především zavřené školy, ale i celková nejistota a strach ve společnosti. Mnohá pracoviště, poskytující psychologickou a psychiatrickou pomoc, jsou úplně přehlcená. 

Děti na psychiatrii

„Nárůst je od jara opravdu obrovský,“ potvrzuje neblahý trend Tereza Podhorná, primářka oddělení dětské psychiatrie Thomayerovy fakultní nemocnice. „Čekací doba plánovaných hospitalizací se prodloužila přibližně o měsíc, protože významně narostla potřeba akutních umístění. Není výjimkou, že děti čekají několik dnů i týdnů na pediatrii, než se uvolní místo na dětské psychiatrii.“

Podle primářky se na dětech podepsala především sociální izolace. „Děti nechodily do školy, na kroužky, nemohly sdílet každodenní zážitky s vrstevníky. Většinu času trávily doma. S tím je spojená i nuda a tendence být na sociálních sítích,“ vysvětluje. Podle ní svou roli sehrálo i to, že rodiny nejsou zvyklé trávit spolu doma 24 hodin denně, což je náročné především pro starší děti. „Mezi dalšími příčinami zhoršeného psychického zdraví byla obava z onemocnění sebe nebo blízkých,“ upozorňuje Tereza Podhorná a dodává, že ačkoliv je konkrétně oddělení dětské psychiatrie v Thomayerově nemocnici určeno pro děti předškolního a mladšího školního věku, právě teď u nich převažuje věková skupina nad dvanáct let. Většinou se jedná o dívky.

Nárůst psychických potíží u dětí a dospívajících zaznamenali i v krizovém centru pro děti Spondea. „Odhadem můžeme potvrdit nárůst zájmu o krizovou pomoc až o dvacet procent. Změnila se i témata, se kterými nám lidé volají. Více se řeší úzkostné stavy, školní problémy a kyberšikana. Na konci minulého a začátkem tohoto roku nás také kontaktovalo daleko víc dětí s tématem sebevražedných myšlenek. Objevovalo se to téměř denně,“ říká ředitelka centra Jana Levová. 

Jednejte hned

Podle lékařky Terezy Podhorné došlo v poslední době především k nárůstu úzkostných poruch, intoxikací po sebevražedných pokusech, sebepoškozování a poruch příjmu potravy, a to jak v ambulancích, tak na lůžkových odděleních psychiatrií. „S těmito diagnózami jsme se samozřejmě setkávali i mimo období pandemie, ale nikdy v takové míře,“ doplňuje paní primářka.

Jak vlastně poznat, že se dítě trápí, že s ním něco není v pořádku? Mezi nejčastější signály patří, že se zkrátka chová „jinak“, uzavírá se do sebe, neprojevuje radost, na nic se netěší. 

„Pokud se vám chování syna nebo dcery nezdá, určitě bych nevyčkávala. Jestli se dítě uzavírá, přestává komunikovat, nevychází z pokoje, ztrácí zájem o aktivity, má problémy se spánkem nebo se v létě obléká do dlouhých rukávů a nohavic, není rozhodně vhodné to bagatelizovat a přičítat to například pubertě,“ zdůrazňuje psychiatrička.

„Je vždycky dobré zkusit o tom se synem nebo s dcerou mluvit, ne všechny děti jsou však sdílné. Potom je vhodné obrátit se na odborníky. Někdy stačí, když si dítě s někým popovídá jednorázově, jindy jsou třeba intenzivnější terapie, případně i medikace. Ideální je, pokud se podaří kombinace obojího, tedy dětského psychiatra a terapie u psychologa,“ doporučuje Tereza Podhorná. 

Kružítka a ořezávátka

V poslední době často slýcháme o tom, že zvláště dospívající se se svým trápením vyrovnávají tak, že ubližují sami sobě. Je to „moderní“ záležitost, nebo to tu bylo vždycky? 

„Sebepoškozování je skutečně fenoménem poslední doby. Dle mých zkušeností si někdy ublížil každý druhý adolescent, který je v péči psychiatra, a jde přitom opět většinou o dívky. Může se jednat o jednorázové poškrábání, ale může k němu docházet každý den, a to velmi intenzivně. Jedná se o určitý druh závislosti, kdy si nejčastěji dospívající ubližují na horních i dolních končetinách, ale výjimkou není ani břicho či obličej. Často je dokonce nutné chirurgické ošetření. Děti jsou v tomto ohledu velmi nápadité a k sebepoškození využívají cokoliv: žiletky, ale také ořezávátka nebo kružítka. Nově se sebepoškozování děje i pomocí drátků z roušek,“ popisuje závažnou psychickou poruchu paní doktorka. 

V souvislosti s duševními potížemi u dětí se často mluví také o závislosti na hraní počítačových her nebo na sociálních médiích. „U sociálních sítí vidím problém v tom, že jejich uživatelé mají velký sklon k nápodobě, neustále se porovnávají s ostatními,“ upozorňuje Tereza Podhorná na faktor, který mají rodiče tendenci často podceňovat, když dítěti umožňují, aby na sociálních sítích trávilo neomezené množství času. 

Klinický psycholog Petr Válek z centra Spondea v souvislosti s nadměrným trávením času u počítače či mobilu upozorňuje na možná nebezpečí virtuálních přátelství. „Ta s sebou mohou přinášet rizika spojená s anonymitou. V komentářích a diskusních fórech funguje méně brzdných mechanismů a je také snadnější se k negativnímu komentování přidat. Fenomén internetových diskusí také bohužel nabádá k destruktivnímu zvládání stresu, špatným radám vedoucím třeba k sebepoškozování a sebevražedným úvahám, které tu mladí lidé sdílejí,“ varuje psycholog Petr Válek. 

Práce s celou rodinou

Jak už bylo řečeno: pokud vycítíte, že se vaše dítě trápí, nepodceňujte to s tím, že to zase časem přejde. Každá psychiatrická diagnóza, pokud není odhalena a léčena včas, může být životu nebezpečná. „Bezprostředně ohrožující jsou depresivní poruchy se sebevražednými myšlenkami. Několikrát týdně chodíme na JIP pediatrické kliniky k pacientům po více nebo méně závažných intoxikacích léky,“ zmiňuje psychiatrička Tereza Podhorná. Podle ní velké nebezpečí představují i poruchy příjmu potravy, zvláště mentální anorexie. 

„Děti a dospívající lidé s mentální anorexií musejí často trávit dlouhé období na pediatriích, aby se dali do pořádku po somatické stránce, než mohou být přeloženi na naše oddělení. Často odmítají stravu a tekutiny úplně, takže je třeba zavést sondu. Mentální anorexie, pokud není zachycena včas, bývá důvodem dlouhých, i několikaměsíčních hospitalizací,“ přibližuje smutnou skutečnost lékařka. Dodává, že aby odborníci mohli dítě z jakékoliv psychické poruchy vyléčit, je vždy nutné pracovat s celou rodinou