V království trofejí, psů a kohoutů

„Hrála zásadní roli, protože bez ní bychom se museli už dávno rozvést,“ říkají…

"Přestavba domu je neustálý konflikt,“ říkají Irena a Vladimír Zachovalovi v domě na Dobříšsku, který vznikl z dvě stě let staré zdevastované usedlosti a dnes má v přízemí a v patře více než deset místností s podlahovou plochou kolem 250 m². „Moje největší zásluha je, že jsem hned na začátku řekl: Když budeme mít na něco při rekonstrukci rozdílný názor, řekneme si ho, vyslechneme se, ale nakonec se to udělá podle Ireny,“ zasvěcuje nás Vladimír do toho, jak se i jiní svéhlaví manželé mohou vypořádat s jednou z nástrah při budování rodinného sídla.

Slovo sídlo v případě Zachovalových není nadnesené, protože k domu patří rozsáhlé pozemky a při pohledu z ulice dům svým stylem i rozměry připomíná malý zámek. V několika zdánlivých drobnostech si Vladimír prosadil svoje. Například kolem zahrady je kamenná zeď a pozemek není do ulice odhalený tak, jak si původně přála Irena. Jinak ale manželé svoji nepsanou dohodu dodrželi. A především se shodli na tom, že v souladu s historizujícím stylem domu bude pojatý také interiér.

„Váhali jsme, jak moc daný styl držet v kuchyni a v koupelně, ale nakonec jsme ani tam nezvolili modernu,“ poznamenává Irena. A prozrazuje, že až stávající kuchyň doslouží, ráda by ji vyměnila za jinou, tvarově čistší, moderní a praktičtější na údržbu. „Řeknu vám, jak to s kuchyní nakonec bude,“ svěřuje se Vladimír. „Vlastní kuchyňská část se zmenší a posune víc k oknu, zatímco ve zbytku místnosti bude kanapátko pro pejsky…“ V rodině, jejíž dvě děti se už osamostatnily, hrají psi důležitou roli – opečovávají jich tu nyní sedm, od nalezence voříška Laca přes bernardýna Buchtu až po stafordšírské teriérky Nánu a Babušu.

„Část podlah jsou ještě původní prkna stará přes dvě stě let. Podařilo se je zachovat a zrenovovat, ale i škrábance na nových prknech svědčí o tom, že je u nás čilý psí provoz,“ říkají manželé. A pochvalují si, jak je osvobozující najít zalíbení v ošoupaných a zašlých věcech. „Protože pak není žádný stres z toho, když něco ošoupané skutečně je,“ vysvětlují. Dům i přes svoji rozlehlost působí útulně a má jednotící styl s patinou. Což je zásluha Ireny, ale i dcery Báry a Vladimírova bratra Ilji.

Barbora Zachovalová je designérka, jejíž kreativita nejednou zaujala například na výstavě Designblok. Spoluzaložila také značku Vohoz s designovými doplňky. V domě rodičů je Bára autorkou originální výmalby. U schodiště, v obývacím pokoji, v ložnici rodičů, v hostinském pokoji i jinde v domě je na stěnách s výrazně barevným podkladem bezpočet ručně malovaných motivů inspirovaných Dálným východem. Každá malůvka je originál, na stěně za policemi v komoře je dosud stěna, na níž si autorka zkoušela prototypy. „Do obýváku chtěla malovat muchomůrky a to už se mi zdálo moc. Nevylučuji ale, že se k tomu motivu někdy v jiné místnosti vrátíme,“ říká Irena.

Na jedinečném duchu domu se podepsal také Vladimírův bratr Ilja, umělecký kovář z Jeseníků. „Původní vrata domu byla v hrozném stavu, vrstvy letitých laků na nich byly zatvrdlé, a tak všichni řemeslníci navrhovali vrata vyměnit. Můj bratr jako starší ale rozhodl: Musí se obnovit tyhle! Takže tu kromě jeho kovářských prvků máme i krásná a původní vrata coby věčnou vzpomínku na Ilju,“ říká Vladimír.