Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Životní styl

DENÍK BERLÍŇANKY: Pytlíky na roušky, skupiny po čtyřech a škola jednu týdně

Info ikona
Veronika Jonášová

Sloupek o tom, jak se život v Berlíně pomalu (ne)vrací do normálu.

Anonymous | 19. 05. 2020

V lese a pořád s dětmi. Přesně tak jsem poslední dva měsíce strávila asi nejvíc času. Nedalo se totiž moc nikam chodit, tak jsem aspoň poznala všechny ty nádherné lesy, kterými je Berlín obklopený. Ne že bych neměla ráda své děti, či lesy, ale už jsem se opravdu těšila na změnu směrem k „normálu“.

V květnu nastal v našem berlínském životě zlom. Po mnoha nejasnostech a odkladech náš syn nastoupil konečně zpět do školy, a to v týdnu od 11.5. „Hurá, zase budeme žít normálně,“ chtělo se mi zvolat. Vše je nakonec ale trochu jinak, než jsme čekali.

Berlín vrací děti na základní školy postupně, nejdřív mohli nastoupit žáci šesté třídy (což je tady na základních školách třída nejvyšší) a postupně se připojují další a další ročníky. Rozhodnutí berlínského senátu o tom, že se mohou připojit i páťáci přišlo právě včas. Oba jsme byli s manželem už z věčného domácího učení dost unavení. U nás v berlínské škole totiž nefunguje žádná on-line výuka, kterou jsem mnoha českým rodičům záviděla. Neznala jsem situaci, že bych dítě posadila před počítač, kde by si vedl hodinu učitel. Samozřejmě, že každá škola to má jinak, ale obecně je Německo ve srovnání s Českou republikou pozadu, co se týká digitalizace. Tohle je vidět na každém rohu v běžném životě, třeba u placení kartou nebo u nedostatečného pokrytí signálem mobilních operátorů. Naše škola je pak příkladem konzervativního německého přístupu a co nejvíc záležitostí řeší klasicky přes papíry (syn nemá třeba ani elektronickou žákovskou, která je v ČR už běžná).

V praxi to tedy u nás vypadalo tak, že jsme museli chodit do synovy školy osobně vyzvedávat papíry s úkoly do kastlíku. Museli jsme dohlédnout na jejich vypracování a pak jsme je tam zase chodili vracet. Do toho jsem ke všemu byla ještě ve spojení s jeho českou učitelkou, protože chceme držet krok i s tamními osnovami a náš Kryštof bude dělat zkoušky k uznání českého vysvědčení. Učili jsme se denně, kromě toho jsem se snažila pracovat, vařila jsem a starala se o dceru. Byl to neskutečný kolotoč.

Návrat do školy jsem brala jako vysvobození. Mé naděje se však nenaplnily. Děti z naší páté třídy si na naší škole rozdělili učitelé do pěti skupin po čtyřech a smí se potkávat vždy jen jedna stejná skupinka těchto dětí. Většina předmětů odpadla a učí se jen základy. Znamená to, že Kryštof chodí do školy jen jednou týdně na dopoledne!

Pro něj je to samozřejmě senzační zpráva.

Děti pro zajímavost do školy nenosí roušky do třídy, berou si je ale pouze na chodbě. Všechny děti nafasovaly na roušky taky speciální pytlíky, kam si je ukládají. Vtipné je, že jsem už pár těchto rouško-pytlíků našla poztrácených na ulici jako takové svědectví nové doby.

Děti si taky spolu nesmí hrát a přibližovat se k sobě. To vše hlídá paní ředitelka, která taky dětem dezinfikuje oblečení při vstupu do školy. Tak tedy vypadá naše školní docházka, je to jako z nějakého sci- fi filmu!

Jako pozitivní teď vnímám aspoň to, že se dceři rozjela pravidelně školka, protože máme schválené ono „nouzové hlídání“. V naší školce přistoupili nově taky na to, že se pěti a šestileté děti budou hlídat denně na dopoledne. Ve školce jsou teď pouze dvě děti: moje Lara a její kamarád Simon. Já jako rodič musím nosit roušku a musím chodit do školky tak, abych nepotkala maminku Simona, abych ji případně neohrozila. Je to trochu paradoxní, protože s touhle maminkou se jinak normálně potkávám denně a pomáháme si i s dětmi. Taky je nutné, aby děti vyzvedla ve školce vždy stejná osoba, která dítě do školky vede. Tak aby se tam nestřídalo moc lidí.

Jsou to pro všechny zcela nová pravidla téhle zvláštní doby.

Takové je tedy moje svědectví z Berlína.

Kdyby mi to někdo vyprávěl jen před pár měsíci, co vše tady zažiju, neuvěřím tomu!

vizitka

ČTĚTE TAKÉ:

DENÍK BERLÍŇANKY: Království za školku!

DENÍK BERLÍŇANKY: Roušky jsou fajn, vzkázala Angela

DENÍK BERLÍŇANKY: Za uzavřenými hranicemi

Titulka

MARIANNE AŽ DO SCHRÁNKY S POŠTOVNÝM ZDARMA

Časopis Marianne si nyní můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.