Na pravidelnou trenérovu otázku, jak se mám, odpovídám popravdě: “Dobře, až na ty záda. Ty mě bolí.” Trenér Paul mi tedy trénink uzpůsobil pro ztuhlou krční páteř a hlavně jsem dostala domácí úkoly.

Poslední dobou si připadám jako stařec. Kancelář si většinou nosím v kabelce, a i když jednotlivé položky mých každodenních nutností (notebook, kosmetická taštička, nabíječky, klíče, diář, poznámkový blok…) samotné nic neváží, pohromadě mohou mít i deset kilo. Deset kilo každý den na rameni. Zatímco kožené kabelky pravidelně střídám, abych si je nezničila, k výměně ramen jsem se zatím neodhodlala. Mé ztuhlé páteři nenahrává ani sezení u počítače, po pár minutách soutředění zapomenu na slušný posed, nahrbím se a předsunu krk co nejblíž k obrazovce. A všimla jsem si, že si záda neničím jen těmito fyziologickými zlozvyky, ale i stresem. V době uzávěrky mi často záda ztuhnou na kámen.

Paul Bielak ze studia Advance Training říká, že hygiena zad je pro každého stejně důležitá jako pravidelné čištění zubů. Momentálně studuje metodiku od lékaře Stuarta McGilla. Jeho kniha Mechanika zad vyjde zanedlouho i u nás. Tato kniha bude mít v mé knihovně čestné místo.
Při cvičení jen těžko bojuju s vytvořeným návykem, kdy těžiště hlavy tlačím dopředu. Hlava u mě není prodloužením páteře, ale vytahuju ji z krku dopředu jako nějaká želva. A tímhle zlozvykem si podle trenéra nakládám na záda zátěž až patnáct kilo navíc. Zbavit se takového zlozvyku je boj, a tak mě trenér během hodinového cvičení upozorní asi tak pětsetkrát: „Hlavu dozadu.“

Paulova čtyřka do kanceláře:

1. Když vstávám ze židle:
Kdykoliv vstávám ze židle, myslím na to, že střed těla bych měla mít pevný. Pohyb vychází z oblasti kyčlí.

2. Záda v rovině:
Další cvik, který pomůže tomu, aby páteř netuhla, je cvik, který jsem nazvala píďalka. Stojím čelem ke zdi, ruce zvednu nad hlavu a opřu o zeď a pomalu se rukama vytahuji výš a výš. Takhle se vytáhnu minimálně o pět centimetrů.

 

 

Zajímá vás povaleč?

Trénink na záchranu smutné duše

 

www.advancetraining.cz