„Mateřská, ale rozhodně ne dovolená“ stojí u spousty žen na facebookovém profilu v kolonce profese. Mimochodem, ze všech zaměstnaneckých pozic je péče o dítě nejvíc podobná práci terapeuta.

Je to tak, rodiče jsou dítěti vlastně takovými terapeuty. Připadá ti svět nespravedlivý? Je tu maminka nebo tatínek. Jsou na tebe na pískovišti zlí a nechtějí ti půjčit hračky? Je tu maminka nebo tatínek. No jo, ale kdo je tu pro maminku nebo tatínka? Když o někoho pečujete a máte mu poskytovat plnou pozornost a podporu, je přímo vaší morální a etickou povinností věnovat dostatečnou pozornost péči o sebe. Dbát o to, abyste byli odpočinutí, aby vám v životě bylo co nejlépe, věnovat svému bytí dostatek pozornosti. To jsou hlavní teze, které (nejen) Belgičan Chris Van de Veire klade na srdce mladým psychoterapeutům. A rodičům můžeme doporučit to samé. 

Psychoterapie se způsobům a významu péče terapeutů o sebe věnuje už od dob Freuda. A protože je často jejím úkolem napravovat chyby a křivdy, které jsme zažili od našich rodičů, stává se terapeutický vztah často tak trochu rodičovským. Otázka za milion však zní, proč existuje tak moc odborných článků o sebepéči terapeutů, a tak málo o sebepéči rodičů, aby jejich děti v dospělosti třeba terapii nepotřebovaly. Asi vám také někdy proběhlo hlavou, že byste si potřebovali od dětí i od partnera odpočinout. Je to ale špatně?...

...CELÝ ROZHOVOR NAJDETE V ŘÍJNOVÉ MARIANNE.

obalka

Promotion