Malé dítě – malé starosti, velké dítě – velké starosti. Taky jste si před lety s kočárkem myslela, že nic horšího než dětská kolika vás během života s dítětem potkat nemůže? Vítejte v klubu matek snažících se přežít pubertu. Svého dítěte.

Není rozdíl, jestli se bavíme o pubertě syna nebo dcery. I když jeden asi ano. Ta chlapecká začíná podle statistik cca o dva roky později, kolem čtrnácti let věku. Dívčí puberta naplno propuká kolem dvanáctého roku věku. A že jde o jízdu na horské dráze, o tom vás možná přesvědčí následující citace dětí: „Mami, jdi už z té koupelny, ve tvém věku už je to stejně jedno, ale já musím být krásná.“ „Nelez mi do pokoje a nesnaž se tam dělat pořádek. Do tvých věcí se ti taky nehrabu, tak respektuj moje soukromí.“ „Spáchám sebevraždu. Jestli mi okamžitě nekoupíš nové vansky (dosaďte cokoli značkového), už nechci žít.“

Dalším stupněm probíhajícím napříč věkem je ticho. Absolutní. Takže si výše uvedené věty vlastně užívejte, protože jsou signálem, že s vámi vaše dítě ještě komunikuje. Že mu stojíte za to, aby dalo najevo svůj názor. Jak vysvětluje psycholog Jan Kulhánek, hodně záleží na povaze dítěte, na jeho kamarádech i na atmosféře doma. Pokud je dítě spíše uzavřené, kamarádi ho nesvádějí k lotrovinám a doma je spíš klid, nemusí být puberta divoká. Když je naopak dítě hlasité už odmalička a občas zjistíte, že bylo za školou, nebo pokud se doma rodiče často hádají, pak spolu s hormony přijde nejspíš puberta typu uragán.

Příliš křehké pózy

Průběh puberty je různý, vždycky trvá déle, než by si rodiče (a často i děti) přáli. To, že je dítě v pubertě často protivné, drsné, odsekává a všechno ví nejlépe, je póza, která zakrývá křehkost, nejistotu, úzkost. Důležité je často si připomínat, že v tom jedeme všichni spolu, jsme na jedné lodi.

Co s tím? Uvědomte si konečně, že jste to vy, kdo je každým dnem divnější a divnější, a máte z poloviny vyhráno. Faktem totiž je, že rodiče často používají jediné řešení: diskutovat a snažit se svého puberťáka rozmluvit. Což je chyba. Pokud se mu totiž nechce, zkrátka s ním nehnete, a navíc se budete v jeho očích neskonale ztrapňovat. Mlčte a počkejte si na dobu, kdy za vámi dojde se snahou komunikovat samo. Chcete-li, aby vaše rodina fungovala i s pubertou v bytě, pak se raději stáhněte. Na vaše rady se stejně nikdo neptá, je proto zbytečné je udílet.

Taky si dejte pozor na nevhodné poznámky k dceři typu „ty ses nám nějak zakulatila“, směrem k synovi pak nikdy nevypusťte jedovatý osten v podobě popisu jeho nešikovnosti. Takovou poznámkou dceru nepřinutíte, aby si nedávala třetí dezert, ani synátora, aby se zvedl a šel si zahrát florbal s kamarády. Jediné, čeho dosáhnete, je to, že dcera bude své tělo nenávidět ještě víc a syn se úplně přestane hýbat, aby se neznemožnil. Vzpomeňte si na dobu, kdy vám vadila rašící ňadra i zvětšující se boky, partner možná do diskuse přihodí období, kdy mu vůbec nic nešlo. Sport, komunikace… prostě se chtěl stát neviditelným. Psychologové se shodují na tom, že podobné nevhodné komentáře si s sebou děti nesou do života a mnohdy se těchto posměšků nezbaví celoživotně. A to svému zlatíčku udělat nechcete, že ne.

V okamžiku, kdy je to vhodné (tedy ne ve tři čtvrtě na osm ráno před školou), naopak klidně sdělte svému dítěti, že je máte rádi. I když vás nebetyčně štve. Že jste tady, kdyby se v jeho životě něco dělo, a že mu věříte. Že respektujete jeho názory a víte, že domluvená pravidla nepřekročí. Že to dělají mimina, a ne teenageři, kteří chápou význam dohod. Načasování rodičovských sdělení má vůbec velký význam pro komunikaci s pubertou. Netlačte na pilu a raději si některé situace nechte proklouznout mezi prsty – přijdou jiné. Nementorujte, a hlavně nikdy své dítě neztrapňujte před kolektivem. Stavem ideálním, který může nastat, je...

Autorka článku: Klára Kotábová

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V BŘEZNOVÉ MARIANNE.

TITULKA

Promotion