Nedělní oběd s Karolínou: Od jara perlím
Milé čtenářky a čtenáři, každou neděli budete na tomto místě nacházet moje postřehy o jídle. Radost ze života je jako mozaika, do které patří jídlo stejně jako procházky po lese nebo posezení s kamarády u skleničky. Když s láskou skládáte sklíčko ke sklíčku, je vám krásně. Každou neděli přidám do mozaiky další barvu, ať už je to zajímavé jídlo, nová hospůdka u řeky, a nebo obchod kde jsem koupila nečekanou lahůdku. Dobrou chuť!
My duševně dospělé ženy víme, že módní trendy jsou pro puberťačky, takže není důvod, aby nás příliš zajímaly. Ale ani na módní trendy nesmíme uplatňovat kolektivní vinu! Některé z nich slibují trvalé obohacení života. Třeba aktuální velká móda - pití prosecca.
Kdysi jsem od své milé tchýně dostala knížku Louise Bromfielda Paní Parkingtonová. Pokud jste ji nečetli, sežeťe si ji, je to četba, která vám dodá hodně životní síly - snad proto, že vidíte jaké životní rány překonala ta drobná dáma jen s vnitřní pevností a sklenkou perlivého vína v ruce.
Možná právě z doby, kdy jsem četla Paní Parkingtonovou poprvé, mi zůstal ten pocit nadhledu nad světem, když držím v ruce sklenku sektu. Neumím ho pít "jako vodu", mám pocit že mě bublinky brzdí, což je u alkoholických nápojů vždycky dobře, chcete-li zůstat dámou, že ano? Ale jen to pomalé usrkávání, a pohled na bublinky jemně stoupající v řadách nahoru, mi řiká, že i tentokrát to zase všechno zvládnu.
V posledních letech zachvátila svět vlna sympatií k proseccu. Prosecco, jak všichni víme, je perlivé víno produkované v severní Itálii v oblasti Trevisa. To je ten kraj, který míjíme když jezdíme do Benátek nebo jinam na východní pobřeží Itálie, a necháváme ho většinou nepovšimnutý, hnáni touhou po moři.
Prosecco se už druhý rok po celém světě prodává líp, než pravé šampaňské. Mě osobně to vůbec nepřekvapuje, protože asi nejsem sama, komu sedí líp nejen finančně, ale i chuťově. Šampaňské je komplikovanější a tak mám při jeho pití pocit, jako by si mě nárokovalo celou - musím nad ním přemýšlet, váhat co je to na něm vlastně divného, ale jak je zároveň oslnivé - nedá mi pokoj.
Zatímco prosecco je společník, který mě nechává žít a dělá mi radost. Není složité, není těžkomyslné, nevyvolává ve mě smutky ani bolehlav. Ať už si otevřu láhev prosecca s kýmkoliv ze svých blízkých, nevzpomínám si že by se hovor odvíjel jinak, než vesele a bonvivánsky - a to i přesto že máme všichni starostí až nad hlavu. Jeho lehkost je nakažlivá.
Ačkoliv dobré prosecco koupíte už ve většině slušných restaurací i obchodů s vínem, specializovaný obchod jsem zatím objevila jediný, a tím je pražská Prosekárna na Vinohradech. Tohle místo se pyšní i vkusným italským designem a tak se tam dá i dost příjemně posedět, pokud máte to štěstí a nemusíte pak jet domů autem. Výhodou prosecca je jeho přijatelná cena (od 160 do cca 350 Kč za láhev). Pokud máte další tipy na obchody dobře zásobené proseccem, podělte se s námi v diskusi! A jinak - salute!
