Rekonstrukce rodinného dědictví: Paní Magda nám popsala strasti i radosti při opravách podstávkové chalupy z 18. století

Na první pohled roubenka. Na druhý technicky velmi chytrý dům. Základem tzv. podstávkových staveb je roubená obytná světnice, kterou zvenčí obepíná podstávka – soustava dřevěných sloupků, které nesou váhu střechy nebo horního patra. Díky tomu se roubení nerozjíždí, dům lépe odolává vlhkému a chladnému klimatu a dá se opravovat po částech. Právě tahle jednoduchá, ale geniální myšlenka stojí za tím, že se podstávkové domy v oblasti Lužických hor dochovaly v nečekaném množství. Na obou stranách hranice to může být až 19 tisíc staveb. My vás teď pozveme do jedné z nich - nejstarší stavby v obci Prysk. Její nejpůvodnější část je z poslední třetiny 17. století, ta novější z poloviny 18. století. V průběhu 19. století a počátkem 20. století ještě docházelo k úpravám a dostavbám. Ale i nejmladší část této chalupy je zhruba 120 let stará!

Od domu nájemního k prázdninovému

„Můj děda koupil dům v roce 1946. Byl to dům obecní s nájemníky, kteří nebyli zařazeni do odsunu. To bylo pro dům a vlastně i pro moje prarodiče dobré. Stavba i zahrada byly udržované a trvale obydlené. Moji prarodiče tu trávili jen prázdniny, jinak tady až do roku 1963 bydlela paní s dcerou, která se po smrti své maminky odstěhovala do tehdejšího SRN za svými příbuznými. Moje maminka se s ní přátelila a i po jejím vystěhování z Československa zůstaly v písemném kontaktu,“ vypráví paní Magda, jejíž rodina dlouhá léta dům využívala jako prázdninovou chalupu. Byl tedy průběžně udržovaný a opravovaný. „Když se o něj starali moji rodiče, zavedli sem vodu i plyn, opravila se střecha, komín a vyměnila některá okna. Vždy ale s tím, že se jedná o památku, takže okna jsou všude dřevěná, dvoukřídlá, špaletová…“ dodává současná majitelka.

Pomoc úřadů

Rodina do své milované chalupy v průběhu let investovala spoustu času i peněz. V roce 2018 se paní Magda rozhodla pro kompletní rekonstrukci, neboť chtěla začít dům využívat jako rekreační objekt k pronájmu. Vzhledem k tomu, že je dům památkově chráněný, bylo třeba mít vše odsouhlasené pracovníky Národního památkového ústavu (NPÚ). „Úřady mi vycházely vstříc a dokonce mi hodně pomohly. Zatímco firmy – to byl dost boj. Právě díky pracovníkům z NPÚ jsem nakonec sehnala opravdu kvalitní firmu, díky které se mi podařilo po 6 letech rekonstrukci dokončit. Vlastně mě překvapilo tak vstřícné jednání úředníků. A to, jak na stavebním odboru, na NPÚ, na Libereckém kraji a nakonec i na Ministerstvu kultury ČR. Odhodlala jsem se totiž v průběhu let zažádat o dotace na kraji i na ministerstvu. I když to nebyly vysoké částky, které by pokryly celkové náklady, vždy pomohly pokrýt alespoň část. A úřednici se mi opravdu snažili pomoct žádosti správně sepsat,“ vzpomíná majitelka.

Chalupa je nejstarší stavbou v obci, je dokonce starší než místní kostel.

Smůla na řemeslníky

I přes vstřícnost úředníků, nebyla rekonstrukce takto starého a navíc historicky cenného domu vůbec jednoduchá. Navíc majitelé neměli štěstí na řemeslníky. „Nejtěžší fáze nastala, když se jedna z firem víc, než 9 měsíců vůbec neukázala a práci nejen nedokončila, ale i to co udělala, bylo zfušované a vše se muselo předělávat. Byl to promarněný čas a vyhozené peníze. Ale tím si prochází hodně majitelů. I proto je dobré se s dalšími majiteli podstávkových domů potkávat a vyměňovat zkušenosti,“ upozorňuje na těžkosti paní Magda. Rekonstrukce se tedy protáhla a leccos nečekaného se při ní objevilo. „Při sejmutí bednění z návětrné strany jsme se trámy prometli až do místnosti. A to ty trámy měly v průměru snad 40 cm! Bylo to zrovna v místě, kde jejich výměna byla tesařským majstrštykem, ale povedlo se. Při sejmutí omítek se pak ukázaly některé prvky, které jsem v daném místě nečekala, a právě na nich bylo krásně vidět postupné rozšiřování domu,“ ukazuje majitelka.

Památkáři řešili i barvu oken a dveří - jak v exteriéru, tak v interiéru.

Splněný sen

Nejen proto, že jde o památkově chráněný dům, se majitelé snažili zachovat, co nejvíc původních prvků. Vše, co bylo možné, se raději opravilo, než aby se to měnilo. Památkáři určovali i barvy v interiéru – dveří, schodiště, podlah. „V podstatě jsme se vždy shodli, jen jednou jsme se dohadovali nad barevností dveří, ale naštěstí jsem vykutala ve vrstvách barev tu pravou zelenou, kterou jsem chtěla na dveřích mít. Zachovala se také původní dlažba v kuchyni – sice není krásná a je leckde odřená, ale patří tam. Jsem zastánce jednoduchosti, takže i barvy jsem volila přírodní – zelená, hnědá, smetanový odstín bílé,“ vyjmenovává majitelka. A dodává: „Snad jsme udělali vše proto, aby chalupa zůstala chalupou. I když se dnes topí díky plynovému kotli a radiátorům ve všech místnostech. Dřív nebylo horní patro vytápěné vůbec, spalo se pod péřovými duchnami. Stejně tak je dnes chalupa vybavena koupelnami se vším komfortem. Věřím ale, že jsme postupovali s citem a zakomponovali moderní vymoženosti vhodně. Na druhou stranu tu není nic navíc. I když už dnes nezatápíme v peci a kadibudku jsme také zrušili,“ usmívá se majitelka, která si touto rekonstrukcí splnila dětský sen, že jednou bude provozovat penzion. Chalupa dnes slouží k ubytování hostů. Pohodlně se tady ve čtyřech pokojích s koupelnou ubytují dvě rodiny. A občas ji využívá i vzdálenější rodina.

Dny otevřených dveří

Na závěr si majitelka krásně zrenovované chalupy povzdechne: „V našem regionu je řada domů, které postupně chátrají a pomalu se rozpadají, a to mě hrozně mrzí. Ale co je daleko horší, že řada podstávkových domů mizí díky nevhodným postupům stavebníků. Dřevěné roubení zalepí polystyrénem, nebo vyzdí, malá dělená okna nahradí plastovými nedělnými … je toho hodně a je to velká škoda.“ Pokud vás tato chalupa zaujala a rádi byste si prohlédli i jiné, které se podařilo zachránit bez necitlivých úprav, můžete se do Lužických hor vypravit na Den otevřených dveří podstávkových domů, který proběhne v sobotu 30. května na českém území a o den později pak v Německu a Polsku.