Stačí pár „nevinných“ poznámek o vzhledu a dětské sebevědomí se začne drolit. Psychoterapeut Martin Zikmund vysvětluje, proč jsou komentáře rodičů – zejména otců – pro dcery tak citlivé, jaké mohou mít následky a co naopak pomáhá budovat zdravý vztah k vlastnímu tělu.
Sebevědomí dívek se začíná formovat už v raném dětství. „První citlivé období je mezi třetím a pátým až šestým rokem, kdy si dcera uvědomuje vztah k otci a matce a začíná s nimi nevědomě soupeřit,“ vysvětluje psychoterapeut Martin Zikmund.
Křehké období, kdy se tvoří obraz sebe sama
Právě tehdy se objevuje zvýšený zájem o vzhled. Dívky napodobují matku, zkoušejí líčení nebo oblečení – a zároveň si vytvářejí první představy o tom, jak „by měly“ vypadat. „Sebevědomí v oblasti vzhledu je v tomto období velmi křehké,“ dodává Zikmund.
Jedna věta bolí dlouho
Komentáře typu „nejez tolik“ nebo „nesluší ti to“ mohou mít mnohem hlubší dopad, než si rodiče připouštějí. „Od matky se to ještě dá vnímat v kontextu vztahu, ale od otce je to často zdrcující,“ říká Zikmund.
Dítě si z takových poznámek odnáší pocit, že není dost dobré. To může vést k odporu, vzdoru i narušeným vztahům v rodině. V pozdějším věku pak přichází ještě větší riziko – problémy s přijetím vlastního těla během puberty.
Druhé kritické období nastává s nástupem puberty. Tělo se rychle proměňuje, objevují se sekundární pohlavní znaky a s nimi i nejistota.
„Dívka si s těmi změnami často neví rady. A když do toho někdo přijde s kritikou typu ‚jsi tlustá‘, je to extrémně bolestivé,“ upozorňuje Zikmund.
Právě v tomto období se může rozvinout narušený vztah k jídlu a vlastnímu tělu.Statistiky přitom ukazují, že poruchy příjmu potravy se týkají významného procenta dívek a žen.
Mýtus „slabších jedinců“
Často se říká, že podobné poznámky unesou jen „silní“. Podle Zikmunda je to ale omyl. „Žádní slabší jedinci nejsou. Všechny to zasáhne. Liší se jen v tom, kdo to dokáže dát najevo a kdo ne,“ vysvětluje.
Potlačené emoce pak mohou vést k úzkostem, poruchám příjmu potravy nebo celoživotně pokřivenému sebeobrazu.
V pubertě navíc přebírají hlavní roli vrstevníci – dnes často v podobě sociálních sítí. Ty vytvářejí nerealistické ideály krásy a posilují tlak na dokonalý vzhled.
„Lidé tam hledají přijetí v podobě lajků. Pokud ho nemají v sobě, snaží se ho získat zvenčí,“ popisuje Zikmund. To může vést k extrémní kontrole těla i nebezpečnému chování.
Co naopak pomáhá
Základní role rodiče je přitom jednoduchá – i když ne vždy snadná. „Děti potřebují bezpodmínečné přijetí. A to zahrnuje i to, jak vypadají,“ říká Zikmund.
Důležité je:
nekomentovat vzhled zraňujícím způsobem
nezužovat hodnotu dítěte jen na vzhled
vyjadřovat lásku a přijetí
A někdy pomůže i jednoduchá reakce: „Jak se v tom cítíš?“
Slova můžou léčit
Pozitivní slova mají obrovský dopad – zejména od otce. „Když dcera slyší ‚pro mě jsi nejkrásnější‘ a je to myšleno upřímně, je to velmi silné,“ uzavírá Zikmund. Sebevědomí se totiž netvoří z ideálních proporcí, ale z pocitu, že jsme přijímáni takoví, jací jsme.
Více o tématu se dozvíte v sedmé epizodě podcastu 13 hříchů rodičovství
Doporučujeme
reklama
Kdo je Martin Zikmund?
Vystudoval telekomunikační techniku na FEL ČVUT v Praze a podnikání a management v průmyslu na MÚVS ČVUT v Praze. Po 15 letech v byznysu se začal věnovat psychoterapii, absolvoval Pražskou psychoterapeutickou fakultu, Rogeriánský psychoterapeutický výcvik v Diakonii CČE a desítky kurzů a sebezkušenostních seminářů v Česku i v zahraničí. Dlouhodobě se věnuje spolupráci se Státním zdravotním ústavem a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce v oblasti pracovní medicíny a témat ohledně stresu a rezilience. Více se o něm dozvíte na martinzikmund.cz.
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?
