Stačí pár „nevinných“ poznámek o vzhledu a dětské sebevědomí se začne drolit. Psychoterapeut Martin Zikmund vysvětluje, proč jsou komentáře rodičů – zejména otců – pro dcery tak citlivé, jaké mohou mít následky a co naopak pomáhá budovat zdravý vztah k vlastnímu tělu.
Sebevědomí dívek se začíná formovat už v raném dětství. „První citlivé období je mezi třetím a pátým až šestým rokem, kdy si dcera uvědomuje vztah k otci a matce a začíná s nimi nevědomě soupeřit,“ vysvětluje psychoterapeut Martin Zikmund.
Právě tehdy se objevuje zvýšený zájem o vzhled. Dívky napodobují matku, zkoušejí líčení nebo oblečení – a zároveň si vytvářejí první představy o tom, jak „by měly“ vypadat. „Sebevědomí v oblasti vzhledu je v tomto období velmi křehké,“ dodává Zikmund.
Komentáře typu „nejez tolik“ nebo „nesluší ti to“ mohou mít mnohem hlubší dopad, než si rodiče připouštějí. „Od matky se to ještě dá vnímat v kontextu vztahu, ale od otce je to často zdrcující,“ říká Zikmund.
Dítě si z takových poznámek odnáší pocit, že není dost dobré. To může vést k odporu, vzdoru i narušeným vztahům v rodině. V pozdějším věku pak přichází ještě větší riziko – problémy s přijetím vlastního těla během puberty.
Druhé kritické období nastává s nástupem puberty. Tělo se rychle proměňuje, objevují se sekundární pohlavní znaky a s nimi i nejistota.
„Dívka si s těmi změnami často neví rady. A když do toho někdo přijde s kritikou typu ‚jsi tlustá‘, je to extrémně bolestivé,“ upozorňuje Zikmund.
Právě v tomto období se může rozvinout narušený vztah k jídlu a vlastnímu tělu. Statistiky přitom ukazují, že poruchy příjmu potravy se týkají významného procenta dívek a žen.
Často se říká, že podobné poznámky unesou jen „silní“. Podle Zikmunda je to ale omyl. „Žádní slabší jedinci nejsou. Všechny to zasáhne. Liší se jen v tom, kdo to dokáže dát najevo a kdo ne,“ vysvětluje.
Potlačené emoce pak mohou vést k úzkostem, poruchám příjmu potravy nebo celoživotně pokřivenému sebeobrazu.
V pubertě navíc přebírají hlavní roli vrstevníci – dnes často v podobě sociálních sítí. Ty vytvářejí nerealistické ideály krásy a posilují tlak na dokonalý vzhled.
„Lidé tam hledají přijetí v podobě lajků. Pokud ho nemají v sobě, snaží se ho získat zvenčí,“ popisuje Zikmund. To může vést k extrémní kontrole těla i nebezpečnému chování.
Základní role rodiče je přitom jednoduchá – i když ne vždy snadná. „Děti potřebují bezpodmínečné přijetí. A to zahrnuje i to, jak vypadají,“ říká Zikmund.
Důležité je:
A někdy pomůže i jednoduchá reakce: „Jak se v tom cítíš?“
Pozitivní slova mají obrovský dopad – zejména od otce. „Když dcera slyší ‚pro mě jsi nejkrásnější‘ a je to myšleno upřímně, je to velmi silné,“ uzavírá Zikmund. Sebevědomí se totiž netvoří z ideálních proporcí, ale z pocitu, že jsme přijímáni takoví, jací jsme.
Vystudoval telekomunikační techniku na FEL ČVUT v Praze a podnikání a management v průmyslu na MÚVS ČVUT v Praze. Po 15 letech v byznysu se začal věnovat psychoterapii, absolvoval Pražskou psychoterapeutickou fakultu, Rogeriánský psychoterapeutický výcvik v Diakonii CČE a desítky kurzů a sebezkušenostních seminářů v Česku i v zahraničí. Dlouhodobě se věnuje spolupráci se Státním zdravotním ústavem a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce v oblasti pracovní medicíny a témat ohledně stresu a rezilience. Více se o něm dozvíte na martinzikmund.cz.
Autroský článek, rozhovor s Martinem Zikmundem
84 Kč
84 Kč
89 Kč
