Nedělní oběd s Karolínou: Přišel čas sběračů!

Zasněžené Velikonoce udělaly za zimou razantní tečku, že? No, skeptici by mě možná označili za přílišnou optimistku, však občas mrzne i v květnu, ale já vím o čem mluvím. Pro mě zima končí ve chvíli, kdy můžu vylézt z domu a natrhat si něco k jídlu.

A ta chvíle nastala! Na naší zahradě teď kralují sedmikrásky, ty nádherné ozdoby polévek. Dokonce už i moje rodina chápe, že se ta kytka opravdu dá sníst, a nedělá jim to problém (nejdřív se asi báli, že je z plastu - stejně je to zvláštní, kde se v nás bere ten ostych z jedlých květů, když listy jíme úplně normálně?).

Mladé listy pampelišek, fialek, popenců, bršlice, kopřiv a dalších bylin teď mají tu správnou šťavnatost a křehkost, a to za měsíc už nebude tak jisté (naštěstí v té době už bude dost čerstvé zeleniny), takže ihned přestávám kupovat v supermarketu aseptický polníček a rukolu, a nahrazuji je dary přírody v mém nejbližším okolí. Tuhle radost asi nemůžu doporučit každému - ale bydlím kousek za městem, takže nejsem se sběrem bylin odkázána na městské parky, kde bych si na to asi netroufla... Obyvatelům velkoměst bych doporučila přece jen spojit sběr s výletem někam, kde je menší počet psů na metr čtvereční...

Je to i dobrodružství. Kdo nevyzkoušel chutě přírody, může si nejdřív dopřát malou degustaci přímo na místě (nedoporučuji v případě kopřivy, tu musíte samozřejmě nejdřív spařit). Tímhle způsobem jsem například zjistila, že mladá nať popence mi skvěle jde k rybám, a právě teď je ta správná chvíle. Byla by škoda ji promarnit.

P.S.: Jestli vás baví být sběračem, přečtěte si více v dubnové Marianne, nebo si kupte krásnou původní knížku o jedlých květech od Jany Vlkové.