Když rodina koupila půvabný dům ze 40. let v brazilském São Paulu, nechtěla z něj udělat sterilní novostavbu v historické skořápce.
Přáním majitelů bylo zachovat duši starého domu, jeho původní atmosféru a pocit zabydleného místa, kde se dá pohodlně žít s dětmi i psem.
Rekonstrukce od studia Mana arquitetura staví na citlivých zásazích, které starému domu pomohly znovu dýchat.
Architekti odstranili konstrukční stěnu, která dříve oddělovala obývací pokoj. Tím se společenská část domu otevřela, propojila se schodištěm a kuchyní a do interiéru se dostalo víc světla.
Dům díky tomu nepůsobí jako soubor oddělených místností, ale jako plynulý obytný prostor.
Původní parketová podlaha musela během stavby pryč. Místo toho, aby ji architekti nahradili novým materiálem bez příběhu, parkety znovu použili a položili je v novém vzoru.
Podobný přístup se opakuje i v kuchyni. Ta nemá působit jako dokonale uzavřený designový blok, ale jako skutečná domácí kuchyně. Šedobílá šachovnicová dlažba, lamelové skříňky ze dřeva tauari, bílé obklady a odhalené cihlové zdivo vytvářejí kombinaci, která je praktická, živá a trochu nostalgická.
Odhalené cihly dodávají interiéru texturu.
Nepůsobí jako dekorace přidaná na efekt, ale jako připomínka toho, že dům má za sebou vlastní minulost.
Na kuchyň navazuje jídelna, která ukazuje, jak dobře může fungovat mix starého a nového.
Stojí tu dřevěný stůl od designéra Paula Alvese, doplněný třemi různými modely židlí.
Dětská koupelna je hravější. Kombinuje zelené dlaždice a modrý pálený cement v horní části stěn.
V koupelně je sprcha i vana, takže působí jako klidnější, soukromější část domu.
Barvy tu pomáhají odlišit jednotlivé části domu a zároveň drží společný jazyk celé rekonstrukce.
Místo neutrální šedi architekti pracují s barvou tak, aby interiér zůstal živý, ale nepůsobil chaoticky.
