Přejít k hlavnímu obsahu
Inspirace

Hříšníci dostali nové luxusní místo, kde odkryjí i ta nejintimnější zákoutí své duše

Jeden z nejvýznamnějších mnichovských kostelů dostal nové zpovědnice. Jezuitský kostel svatého Michaela postavený koncem 16. století se nově chlubí moderní architekturou, která je kontrapunktem k okolnímu velkolepému baroku.

Přidejte si Marianne do oblíbených na Google zprávách
Terezie Benoni | 6. 11. 2025

Nové místo pro svou konfesi dostali hříšníci v Mnichově. Ve starém centru města byl v letech 1583-1597 postaven impozantní kostel, který je zasvěcen archandělu Michaelovi a stylově se nachází na přechodu od renesance k baroku. Mnoho stavebních prvků bylo převzato z chrámu "II Gesù", který byl římským mateřským kostelem jezuitů a byl postaven přibližně o patnáct let dřív. Také mnichovský "Michaelskirche" se stal vzorem pro mnoho barokních kostelů v německy mluvících zemích a byl také duchovním centrem protireformace v Bavorsku. Možná právě proto, že je zasvěcený jednomu z nejznámějších archandělů, kteří se vyskytují v abrahámovských náboženstvích a v křesťanství je znám z Apokalypsy jako přemožitel Antikrista v podobě draka, se dočkal právě tento kostel zbrusu nových zpovědnic, které se rozhodně nedrží při zemi.

Galerie: Zpovědnice pro svatého Michala

Vstupte beze strachu

Dnes je tento velký renesanční kostel vyhledávanou duchovní oázou v centru rušného velkoměsta. Uprostřed mnichovské pěší zóny je tento kostel prostorem pro zastavení, ztišení, modlitbu a je otevřený pro každého, kdo takové místo hledá. Rytmus týdne charakterizuje každodenní slavení mše svaté, pravidelné časy, kdy zde probíhají diskuze a přednášky a také čas vyhrazený pro zpověď. Nově na věřící čeká stavba, která zdaleka nepůsobí tak hrozivě, jako její předchůdkyně. Dílo z pera architektů ze studia „kunze seeholzer architekten“ je inspirované samotnou okolní architekturou. Struktura rýhovaných sloupů a pilastrů se objevuje také v konceptu zpovědnic. Klíčovým materiálem je dřevo. Zvolený materiál a designový koncept pečlivě odkazuje na památkově chráněnou budovu a adekvátním způsobem reaguje na bezprostřední okolí.

Čtěte také: Příběh neuvěřitelného bydlení: Po smrti rodičů si opravil ruiny starého kostela

Nehledal žádný konkrétní typ budovy, jen něco zvláštního, co ho osloví. „Po několika letech pátrání jsem našel ruiny kostela, jak stojí uprostřed ničeho, obklopený stromy, řekou a horami. Hned jsem se zamiloval do vysokého stropu, stěn, apsidy... Tak jsem ho koupil.“
Zdroj článku
Marianne je i na sociálních sítích:
×