Na přelomu října a listopadu si lidé po celém světě připomínají své zesnulé. Způsoby se ale dramaticky liší. Zatímco u nás jsou Dušičky časem tichých vzpomínek na hřbitově, mexický Día de los Muertos je explozí barev, chutí a radosti, která připomíná spíše veselý karneval než truchlivou událost. Jestli jste také příznivce spíš zábavnějšího pojetí než truchlivé zádumčivosti, můžete se letos inspirovat.
I přes všechny rozdíly je základ stejný: touha uctít památku předků a symbolicky se s nimi spojit. V obou kulturách se uklízejí a zdobí hroby. V Česku na ně pokládáme květiny a zapalujeme svíčky jako symbol věčného života. V Mexiku hroby září oranžovými květy měsíčků, barevnými lampiony, portréty zesnulých a nechybí ani pečlivě připravené jídlo. Pro obě tradice je klíčové setkání rodiny a chvíle zklidnění v každodenním shonu.
Mexický Den mrtvých (Día de los Muertos), který probíhá 1. a 2. listopadu, je natolik unikátní, že byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Jeho kořeny sahají až k dávným aztéckým a mayským rituálům, které se postupem času propojily s katolickou tradicí. Středobodem oslav jsou takzvané ofrendas neboli domácí oltáře věnované zemřelým. Rodiny na ně kladou oblíbené jídlo a pití svých blízkých, cukrové lebky, fotografie, svíčky a květiny. Věří totiž, že v tyto dny se duše vrací na návštěvu, a chtějí je co nejlépe pohostit. Květinou mrtvých je měsíček, španělsky cempasúchil. Jeho jasně oranžová barva a pronikavá vůně mají podle pověsti duším ukázat cestu k oltáři. Oslavy se však neomezují jen na domovy. Ulice ožívají průvody lidí s tvářemi pomalovanými jako lebky (calaveras), zní hudba a na hřbitovech se konají noční vigilie, kde se zpívá a vyprávějí příběhy o životě těch, kteří už nejsou mezi námi.
České Dušičky, tedy Památka zesnulých slavená 2. listopadu, mají mnohem klidnější a meditativnější atmosféru. Nenajdeme tu žádné bujaré průvody ani domácí oltáře s jídlem. Místo toho navštěvujeme hroby, zdobíme je, zapalujeme svíčky a v tichosti vzpomínáme. Jde o hluboce osobní a rodinnou tradici zaměřenou na ztišení a vnitřní rozjímání. Svátek mrtvých má své jedinečné podoby i v jiných zemích. Například v Guatemale je zvykem vypouštět obrovské, barevné draky. Tyto majestátní konstrukce se vznášejí nad hřbitovy a mají symbolicky doručit vzkazy od živých k jejich předkům v nebi. I zde se rodiny scházejí u společného jídla, kterým je tradiční pokrm zvaný „fiambre“.
Jídlo hraje při oslavách klíčovou roli. Pro mexický svátek je typický sladký chléb „pan de muerto“, zdobený tvary připomínajícími kosti, nebo barevné cukrové lebky se jmény zesnulých. Tradice říká, že duše zemřelých se nasytí „duchovní esencí“ připravených pokrmů. Když oslavy skončí, zbytek jídla snědí živí, i když podle pověry už nemá žádnou chuť ani výživovou hodnotu, protože to nejdůležitější si z něj vzaly právě duše. Díky mexickým komunitám se Día de los Muertos rozšířil do Spojených států i Evropy. Jeho popularitu v posledních letech raketově zvýšil například animovaný film „Coco“, který fascinujícím způsobem představil jeho barevnost a hluboký smysl. S rostoucí oblibou však přichází i více komerce, ať už jsou to kostýmy, dekorace nebo tradiční symboly, které se prodávají i tam, kde svátek nemá žádné duchovní kořeny. Ačkoli se formy oslav památky zesnulých po světě liší, všechny vycházejí ze stejné lidské potřeby a tou je touha uctít své předky a přemýšlet o koloběhu života a smrti. Mexický Den mrtvých je výjimečný svým důrazem na radost, barvy a komunitní setkávání.
Zdroj: travellocal.com, kudyznudy.cz
travellocal.com, kudyznudy.cz
79 Kč
79 Kč
84 Kč
