Zahrada Terezy Kostkové: Architekti proměnili složitý pozemek v promyšlený prostor

Zahrada Terezy Kostkové není na první pohled okázalá a nehraje si na efektní výstavní prostor. Je to spíš místo, kde se dobře žije a kde člověk touží trávit svůj čas. Právě v tom spočívá její síla. Vznikla ve spolupráci s ateliérem Flera pod vedením zahradního architekta Ferdinanda Lefflera, Lenky Táborské a Anny Vostruhové. Od začátku stojí na jednoduché myšlence vytvoření prostředí, které přirozeně navazuje na dům a sama majitelka ji popisuje jako zdroj klidu, ticha i rytmu roku, který se proměňuje spolu s přírodou. „S Ferdinadem jsme se setkali pracovně v rozhlase a já při detailní přípravě na rozhovor pochopila, že ladíme ve spoustě věcech. Bylo mi jasné, že pokud bude takový pocit mít i on, může ze souladu vzejít už jenom harmonická zahrada. A stalo se. To podstatné je, že oba milujeme přirozenost. Tušila jsem, do čeho jdu. A v žádné fázi přípravy zahrady jsem se ve svém úvodním pocitu nezklamala,“ vypráví Tereza Kostková.

Malý pozemek se proměnil v „zelené pokoje“

Zahrada má něco přes 300 metrů čtverečních, a navíc výrazné převýšení přibližně pět metrů, což z ní dělá poměrně náročný prostor na návrh. O narovnání pozemku se architekti snažit nechtěli. Místo toho se rozhodli s terénem pracovat. Rozdělili ho do několika úrovní, které vytvářejí menší, navzájem propojené celky, takové pokojíčky. Každý z nich má vlastní funkci, ale zároveň přirozeně navazuje na ten další. Díky tomuto řešení zahrada nepůsobí jako úzký svažitý pozemek, ale jako sled postupně se otevírajících míst. Z terasy se přechází na travnatou plochu, odtud dál mezi výsadbami a kamennými nášlapy až k zadní části zahrady. Prostor se tím opticky zvětšuje a zároveň získává přirozený rytmus.

Propojení domu a zahrady jako základ

Na obytnou část domu navazuje dřevěná terasa, která funguje jako přirozené rozšíření interiéru. Odtud vedou pobytové schody do zahrady. Ty si herečka maximálně pochvaluje, protože na nich může kdykoliv sedět, ležet nebo zkrátka odpočívat. Přechod mezi vnitřkem a venkem je díky tomu hezky plynulý. Velký důraz se při realizaci kladl na výhledy a zahradu. Architekti navrhli tak, aby dobře fungovala nejen při pohybu v ní, ale při výhledu z okna. „Hlavní dominantou je bazén s terasou, který je umístěn na samotném konci pozemku. Silnou atmosféru zde vytváří maringotka, která původně sloužila jako kulisa v divadelní hře. Aktuálně funguje jako úložný prostor a jednou z ní snad bude zahradní bar,“ říkají architekti. Zahrada není rozdělená jen vizuálně, ale i funkčně. Najdete tu klidnější zónu s ohništěm, užitkový záhon i otevřenější část pro setkávání. Zajímavým momentem je i cesta samotná. K bazénu umístěnému v zadní části se nevchází přímo, ale postupně se k němu prochází přes jednotlivé úrovně.

Soukromí i otevřenost v rovnováze

Barevnost zahrady stojí na kombinaci modrých a žlutých tónů doplněných o stříbřité listy. Celek tak působí lehce, vzdušně a místy až jemně středomořsky. Výsadby nejsou přehuštěné, nechávají vyniknout strukturu rostlin i jednotlivé materiály. Pozemek je poměrně úzký, a proto bylo potřeba pracovat i s hranicemi. V některých částech zahradu chrání dřevěné stěny, které zajišťují soukromí, jinde naopak zůstává otevřenější a propojená s okolím. Tato kombinace vytváří pocit bezpečí, ale zároveň nenechává prostor uzavřený. Zahrada působí přirozeně a „dýchá“. Dnes by tady nikdo nepoznal, s jakými komplikacemi se museli odborníci při plánování zahrady potýkat. Ať už to byl nerovný terén nebo nutné souhlasy sousedů s umístěním některých prvků kvůli úzkým částem. „Složitější bylo i hospodaření s dešťovou vodou, kdy jsme řešili možnosti akumulace vody a případné vsakování v nepříliš propustné půdě,“ vzpomíná Lenka Táborská. Zahrada Terezy Kostkové není o tom, aby ohromila na první pohled. Je o tom, aby fungovala dlouhodobě. A právě proto působí tak přesvědčivě.