Rozlehlá zahrada, sousedi daleko, zato les blízko. To je splněný sen manželů, kteří chalupu koupili a s pomocí studia Miramari z ní vytvořili dokonalý nový domov. S majiteli se dohodli, že zůstane jen střecha a obvodové zdivo.
„Když jsme přijeli poprvé, cítila jsem z domu a jeho okolí velký potenciál,“ říká designérka Monika Turner. „Dům byl nadneseně řečeno v ideálním stavu – a to v tak špatném, že jsme nemuseli dělat žádné kompromisy. S majiteli jsme se dohodli, že zůstane jen střecha a obvodové zdivo. Takové projekty děláme moc rádi, protože zachráníme to staré – a nový dům pomyslně vložíme dovnitř. Kompletní novostavba totiž nikdy nebude mít takové kouzlo jako původní stavení,“ říká designérka. Majitelé si přáli mít v interiéru útulnou atmosféru, ale taky hodně prostoru, světla a silné propojení se zahradou. Zní to jednoduše, ale realizace bývá složitější. „Rekonstrukce podobného typu je hodně zdlouhavá. Chce to velkou dávku trpělivosti a fantazie, aby člověk nepropadal chvilkovým depresím z toho, že se to nechce ‚vyklubat‘. Nakonec to ale vždycky dobře dopadne, stejně jako tenhle projekt,“ usmívá se Monika. Dům je nyní rozdělen na dvě protilehlá křídla. V jednom je obývací část s kuchyní, jídelnou a velkým ostrůvkem, který funguje jako pomyslné srdce domova. V druhém se nachází ložnice se šatnou a velkorysá koupelna. A pod střechu se vešel ještě další pokoj a vzdušná pracovna. K projektu si Monika přizvala i další odborníky. Třeba Václava Ondráčka ze společnosti Vitaelight, který se staral o osvětlení. To se ostatně v současných projektech stává jedním z klíčových témat. V chalupě je možnost svítidla nastavit či si vybrat pro denní, odpolední, ale i večerní a noční osvětlení. Zařizování interiéru bylo pak pro tým Miramari třešničkou na dortu. „Výsledek je pro nás radost, ale – a to je nejdůležitější – majitelé jsou tu šťastní,“ vysvětluje architektka Monika Turner.
Majitelé si přáli zachovat tradiční průčelí domu, které ale bylo tak zdevastované, že bylo potřeba ho v podstatě „vymyslet“ znovu. „Klíčový díl práce tu odvedl František Brychta, architekt s velkým citem pro rekonstrukce starých stavení,“ říká Monika Turner. Interiér a druhá strana domu jsou naopak úkrokem ke komfortu 21. století: velká posuvná okna a prosklené stěny nabízejí skvostné výhledy do zeleně a umožňují vstup na dvě terasy. Přes velký ostrůvek, který zvětšuje užitné plochy i úložné prostory v kuchyni, je vidět velké okno vedoucí na dřevěnou terasu. Unikátně se zasouvá do kapsy ve fasádě. Velkorysá koupelna sousedí s ložnicí a nabízí maximální komfort i dokonale řešené osvětlení. Betonové stěrky na podlaze skrývají topení. Stěny jsou vymalované vápennou barvou typu limewash, která umožňuje zdivu dýchat a zároveň spolu s typickou patinou vypadá jako tradiční výmalba vápnem, pro chalupy tak typická. „Když se pohybujete v prostoru, mělo by to působit tak, že do jakéhokoli koutu se podíváte, čeká vás tam nějaký pěkný ‚obraz’, pohled, zátiší, které vás příjemně upoutá. To všechno dohromady vytváří pocit harmonie a bezpečí,“ říká Monika Turner. „Při zařizování interiéru se snažíme, aby nic nekřičelo. Nepodléháme aktuálním trendům, ale ctíme nadčasovost.“ Tu podporuje i nenápadná paleta zahrnující tóny od béžové a šedé po bílou a hnědou. Lehké ochlazení si vzaly na starost skleněné a kovové prvky.
