Na focení této proměny jela redakce Marianne Bydlení do Rovenska pod Troskami, kde nás v jednopodlažním domku jako první přivítal kocour Flat a jeho panička Bára. S manželem a dvěma dětmi tu žijí už jedenáct let a celou tu dobu vlastně čekají, až bude čas a prostor konečně vylepšit koupelnu.
Když se dům stavěl, nezbylo na ni mnoho peněz, a tak se museli spokojit s levnějšími materiály i vybavením – a taky počkat do doby, než děti trochu odrostou a v rodinné kase přibude částka na pořádný „face lift“. Bára oslovila svou sestru Romanu, protože je kromě stejného módního vkusu navíc spojuje i láska k minimalistickým interiérům a jemné barevné paletě. Nebyla jediná obava, že by mezi nimi vzniklo nějaké třecí pole. „Koupelnu jsme chtěli udělat co nejrychleji. Dlouhotrvající práce, hluk a nepořádek by narušily chod celé domácnosti, navíc s koupelnou sousedí ložnice. S rozvody a rozmístěním jednotlivých zón jsem tedy nehýbala, pouze s rozměry a vybavením. Bylo potřeba vytvořit více úložného prostoru na ručníky a mycí prostředky. Doporučovala jsem otevřené police, Bára chtěla naopak vše schovat, nakonec jsme našly kompromis: polootevřenou skříň z Ikea, ve které vyzní i doplňky a květiny,“ říká Romana.
Doporučujeme
reklama
S minimalistickým přístupem
„Na začátku jsem kladla sestře na srdce, že chci všechno bílé, maximálně šedé. Jsem ráda, že jsem přistoupila na desku a poličku z dubového dřeva, které tu sterilnost narušily. A to i přes to, že je to trochu na úkor praktičnosti – deska je sice zalakovaná, ale děti občas něco shodí a už se objevují i drobné oděrky. V žádném případě bych ale neměnila. To dřevo je tak krásné, že mu leccos odpustím,“ říká Bára.
V ČEM JE PROMĚNA VÝJIMEČNÁ
ROMANA JAŠKOVÁ, DESIGNÉRKA
„Řekla bych, že výjimečná je tím, jak jsme vyzráli nad ‚drobným‘ problémem s výměnou obkladů a dlažby. Během rekonstrukce jsme totiž zjistili, že slaměné panely, které jsou namontované na dřevenou konstrukci domu, jdou nekompromisně dolů i s kachlemi. Bourání jsme museli zastavit a nové obklady nalepit na ty původní. Je k tomu zapotřebí speciální hmota, kterou se povrch musí dokonale vyrovnat a je s tím práce jako na kostele. Není to nejlepší řešení, ale v danou chvíli nešlo nic jiného dělat. Kdybychom se rozhodli pro bourání, značně by se navýšil rozpočet a doba rekonstrukce a o to Bára rozhodně nestála. Místnost se tím ve finále i malinko zmenšila, ale naštěstí nábytek, který jsme do ní měli vymyšlený, se i přesto krásně vešel.“
Článek vyšel v časopise Marianne Bydlení. Všechna vydání časopisu naleznete za zvýhodněnou extra cenu zde.
