Co se stane, když jsou děti přechvalované? Jací z nich vyrostou dospělí?

Ti, kdo viděli Gilmorova děvčata, si možná také vzpomněli při čtení titulku na Rory Gilmorovou. Vzornou a hodnou studentku, která měla ambici dostat se na jednu z nejprestižnějších univerzit ve Spojených státech amerických – Harvard. Nejenom že ji v honbě za jejím snem podporovala její matka a prarodiče, ale i celé městečko, v němž žila. Všichni ji brali za svou, byli na ni pyšní a všude se jí chlubili. Na Harvard se skutečně dostala, ale stejně tak i na další prestižní univerzitu – Yale, kam po pečlivém zvažování nastoupila. A skutečně jej úspěšně absolvovala a hned poté získala práci svých snů.

V pokračování, v němž se vrací Gilmorova děvčata po zhruba deseti letech, je ale Rory bez práce, bez partnera a začíná pracovat zadarmo pro lokální noviny ve Stars Hollow, kde vyrůstala. Otázkou je, zda se jedná o pouhou životní krizi, či zda na to skutečně mohlo mít vliv, že byla jako dítě přechvalovaná.

Proč mají rodiče tendence své děti přehnaně doceňovat

Mnoho rodičů chválí své potomky, ačkoliv to třeba není tak relevantní, v dobrém úmyslu. Jednak své děti obvykle vidí jako skvělé a úžasné. Dále chtějí, aby se cítily dobře. A někdy za tím může být i to, že si kompenzují, že je nikdo v dětství nechválil a mají pocit, že jim to chybělo.

A chválení jako takové je samozřejmě v pořádku. Děti potřebují podporu svých rodičů a i jejich motivaci. Ale stejně tak potřebují i pocit vlastní hodnoty založený na tom, čeho skutečně dosáhly. Pokud ho nemají, naruší to základní stavební kámen jejich osobností kvality.

Jaké důsledky může mít přechvalování

Ačkoliv se tak zdá chválení dětí jako nevinné, z dlouhodobého hlediska může mít nepříznivé dopady. Ve starším věku a v dospělosti se pak může projevovat následovně:

1. Vytvoří si příliš velké ego

Když svému dítěti budete tvrdit, že je ve všem nejlepší, může se stát, že se z něj stane nafoukaný jedinec, který bude mít dojem, že má na vše nárok. Může pak mít také pocit, že je ostatním nadřazený a dívat se na ně jako na někoho méněcenného. Navíc potom možná získá i zdání, že nemusí pracovat stejně jako ostatní, jelikož mu stačí méně, aby uspěl (podle mámy a táty). Což vede k tomu, že poté působí arogantně, egocentricky a může se z něj stát i narcista.

Děti by měly mít pocit, že jsou všeho schopné, ale potřebují k tomu i určité dovednosti, které to podpoří. Aby toho dosáhly, je obvykle potřeba zažít i nějaký ten neúspěch, čelit určitým překážkám, a přesto všechno práci dokončit.

2. Život pro ně bude zklamáním

V případě, že jsou děti zvyklé na neustálá slova chvály, může je překvapit a zasáhnout, když se jim jich naráz nedostane. Tedy například ve škole, či později v práci. Setkají se tak s tvrdou realitou, která pro ně může být zklamáním. Pak už záleží na nich, jak se s tím popasují.

3. Může se u nich objevit pocit nedostatečnosti

Když naráz nebudou doceňovány jako dříve, může to v nich vyvolat pocit, že nejsou dost dobré. Možná dokonce že zklamaly své rodiče (například pokud všem vyprávíte, jak je váš potomek dobrý na lyžích a že má šanci tento závod vyhrát a on spadne), jelikož nesplnily jejich očekávání. Ačkoliv to vůbec nemusí být pravda.

4. Rychlé vzdávání se a nechuť něco dělat

To vše je může přimět k tomu, aby se více snažily, motivovat je být skutečně dobré. Ale zároveň, a to je ta pravděpodobnější varianta, je to může silně demotivovat. Jelikož jsou zkrátka zvyklé na obdiv, ačkoliv se moc nesnaží a teď by tomu musely věnovat více úsilí. Záleží ovšem na povaze dítěte.

Jak je chválit správně

Chválení dětí může mít i pozitivní účinky, ale záleží na tom, jaký druh chvály rodič rozdává. Samozřejmě by měl dětem nabídnout podporu a povzbuzení, ale ne je vyzdvihovat, i když se jim nedaří a svádět vinu na ostatní či na nepříznivé podmínky. Jednoduše by je měl učit zodpovědnosti i tomu, že každý den není posvícení, a motivovat je, aby se nevzdávaly, je-li něco obtížnější, než původně čekaly. Poté budou odolnější a přizpůsobivější a pochopí, že úspěch pochází mnohdy z tvrdé práce.

Navíc si tak budou více uvědomovat, co umí, a dokáží lépe zrefelktovat svůj výkon. Tedy kdy se jim dařilo, byly dobré, naopak kdy ne a proč. Budou se tak poté cítit kompetentnější, vědomy svých schopností, což je může vést i ke zdravému sebevědomí.

Rodiče by jim měli nabídnout možnost, aby se ze sebe cítily dobře. Ale ještě důležitější je, aby je naučili, jak to samy rozpoznají a budou si vážit sebe, i druhých, ony samy.