Na Jágra fakt nemáš… Kritizujete pořád své děti? Může to mít obrovský dopad a vy máte jedinou šanci

Možná jste to někdy slyšeli. Dítě udělá pokrok – a místo uznání přijde srovnání s někým lepším. Podle terapeuta Martina Zikmunda však taková „motivace“ nefunguje. „Dítě se nedozví nic nového. Jen to, že není dost dobré. A to si často už samo myslí,“ říká. Malé děti totiž přirozeně hledají potvrzení vlastní hodnoty u rodičů. Pokud místo podpory přichází kritika, chybí základní podmínky pro zdravý vývoj.

Mohlo by se vám líbit

Jsem vyčerpaná máma, ale pořád jedu na plný plyn. Odborníci vysvětlují, co stojí za rodičovským vyhořením

Motivace, nebo zranění?

Řada rodičů věří, že tlak dítě vyburcuje k lepším výkonům. Zikmund ale upozorňuje na zásadní rozdíl mezi výkonem a spokojeností: „Ano, některé děti se mohou vyburcovat k výborným výsledkům. Ale ne ke štěstí.“ Podle něj se často opakuje generační vzorec – rodiče jen předávají to, co sami zažili. Důsledky ale mohou být opačné: dítě ztrácí motivaci, nebo se činnosti úplně vyhne. „Když nemůžu být perfektní, raději to nebudu dělat vůbec,“ shrnuje častý vnitřní postoj dětí.

Když dítě chce „jen být s vámi“

Zcela jiný rozměr má situace, kdy malé dítě „pomáhá“ – třeba při věšení prádla. Nejde o výkon, ale o vztah. „Děti pomáhají hlavně proto, aby mohly být s rodičem. Nebo proto, že ho chtějí napodobit,“ vysvětluje Zikmund. Odmítnutí typu „nepomáhej, jen překážíš“ tak dítě nečte jako praktickou poznámku, ale jako odmítnutí sebe sama. Řešení přitom nemusí být složité: „Když to nejde teď, nabídněte jiný čas. Důležité je, aby dítě cítilo, že o něj stojíte.“

Mohlo by se vám líbit

Mohou rodiče lhát svým dětem? Film Nevděčné bytosti ukazuje tenkou hranici mezi ochranou a manipulací

Srovnávání sourozenců: tichý rozvrat vztahů

Jedním z nejničivějších vzorců je porovnávání dětí mezi sebou. „Je to princip rozděl a panuj. Sourozence to skutečně rozdělí – někdy na celý život,“ upozorňuje terapeut. Dítě totiž neslyší jen kritiku svého výkonu, ale sdělení: ty jsi horší než ten druhý. Výsledkem bývá rivalita, žárlivost a v dospělosti i pocity viny.

Proč to rodiče dělají?

Ve většině případů nejde o zlý úmysl. „Často je to nevědomé. Rodič si řeší vlastní pocit nedostatečnosti nebo opakuje, co zažil,“ říká Zikmund. Někdy se do výchovy promítají i nenaplněné ambice: „Dítě se pak stává nástrojem k naplnění snů rodiče. Jenže tomu nerozumí – a nese důsledky.“

Ani „loser“, ani falešný génius

Extrémem není jen kritika, ale i přehnané vychvalování. Dítě, které slýchá, že je nejlepší, může tvrdě narazit na realitu.„Jednoho dne zjistí, že nejlepší není. A ten pád bývá velmi bolestivý,“ upozorňuje Zikmund. Cílem by podle něj mělo být naučit dítě zvládat neúspěch: „Nejvíc se v životě hodí umět dělat chyby a zvednout se z nich.“

Mohlo by se vám líbit

Rodiče můžou (nevědomky) dítěti zkazit život. Z dětství si neseme víc, než si myslíme, říká psychoterapeut

Jak překonat následky v dospělosti?

A co lidé, kteří si z dětství nesou pocit nedostatečnosti? Zikmund doporučuje práci se sebesoucitem: „Zkuste k sobě mluvit tak, jako byste mluvili ke svému nejlepšímu příteli.“ Právě schopnost být k sobě laskavý může pomoci překonat jak pocity selhání, tak i pád z nereálných očekávání.

Jediný pokus

Na závěr terapeut připomíná jednoduchou, ale zásadní věc: „Dětský mozek je otevřený a citlivý. Jedna věta může mít obrovský dopad.“ A dodává: „Rodičovství je zodpovědnost. Máte v podstatě jeden pokus.“

Základ přitom zůstává stejný: bezpodmínečné přijetí, podpora a realistická zpětná vazba. Právě to dává dětem šanci vyrůst v sebevědomé – a především spokojené – dospělé.

Více o tématu se dozvíte v páté epizodě podcastu 13 hříchů rodičovství

Kdo je Martin Zikmund?

Vystudoval telekomunikační techniku na FEL ČVUT v Praze a podnikání a management v průmyslu na MÚVS ČVUT v Praze. Po 15 letech v byznysu se začal věnovat psychoterapii, absolvoval Pražskou psychoterapeutickou fakultu, Rogeriánský psychoterapeutický výcvik v Diakonii CČE a desítky kurzů a sebezkušenostních seminářů v Česku i v zahraničí. Dlouhodobě se věnuje spolupráci se Státním zdravotním ústavem a Výzkumným ústavem bezpečnosti práce v oblasti pracovní medicíny a témat ohledně stresu a rezilience. Více se o něm dozvíte na martinzikmund.cz.