Bít či nebít, to je, oč u nás stále běží. Česká republika patří mezi poslední země v EU, jež výslovně neodmítají všechny formy tělesného trestání dětí. K lepší ochraně dětí před násilím v rodinách, které je pro mnohé stále považováno za normální, by mohla přispět novela zákona. Je na čase si uvědomit, že děti lze vychovávat lépe – bez bití, ponižování a strachu. Svůj názor na toto téma sdělila Marianne.cz ředitelka Centra LOCIKA Petra Wünschová.
Dát dítěti facku nebo na zadek je mnohem jednodušší než trpělivá výchova bez využívání naší větší fyzické a mentální síly. Už dlouho je dovolování si na menšího a slabšího považováno za projev zbabělosti. Je tedy s podivem, že facky a rány od větších a mentálně zralejších dospělých mířené na děti, které se nemohou bránit, považuje stále nebezpečně velké procento Čechů za normální a v pořádku. Tělesné tresty jsou dnes již absurdní metodou zastrašování dětí k dosažení poslušnosti. Nehledě na to, že tzv. „výchovné facky“ nebo „výchovný výprask“ vedou často i ke zneužívání moci nad dítětem a k násilí, které může vést k úrazům a v některých případech i k smrti. Podle statistiky Ministerstva práce a sociálních věcí za posledních devět let utrpělo 900 dětí kvůli násilí v rodinách trvalé zdravotní následky a 48 jich dokonce zemřelo.
Mnoho lidí si pomyslí, že tzv. „výchovné“ tělesné tresty jsou v pořádku, ale násilí na dětech už ne. Kde je ale ta hranice? Kdo určuje, co je výchovné a co už se považuje za týrání, když ani ty tzv. „výchovné“ rány nemají s výchovou nic společného? Když si vzpomenu na své dětství, rozhodně jsem nebyla dítě, které by rodiče pravidelně mlátili vařečkou nebo páskem, nebo které by často dostávalo na zadek. Přesto jsem pár ran dostala a pamatuji si každou z nich – ne však v pozitivním smyslu slova. Pocity, které jsem během těchto okamžiků prožívala, byly spojené jen se strachem, bezmocí a ponížením. Žádný tělesný trest nevedl k většímu respektu k rodičům ani k mému lepšímu vychování. K tomu přispíval zcela jiný přístup. Strach a ponižování nejsou nástroje, které by měly být ve vyspělé společnosti přijatelné.
Podle statistik 63 % českých rodičů používá při výchově svých dětí tělesné tresty. A jejich děti žijí v přesvědčení, že je to normální. Používání tělesných trestů však zvyšuje u dětí riziko pozdějšího agresivního a rizikového chování i dlouhodobých psychických problémů. Vše, co děti kolem sebe vidí, do sebe absorbují a podle toho si formují svůj vlastní svět. Rodiče jsou jejich největšími vzory a děti automaticky napodobují činnosti, které u nich vidí. A právě proto je zásadní, jaký příklad jim rodiče dávají. Děti si totiž osvojí nejen dobré návyky, ale i způsob, jak rodiče řeší konflikty a napjaté situace. I když žádný manuál na dokonalou výchovu neexistuje, je jisté, že jakákoliv forma násilí do bezpečného dětství nepatří. „Tělesné tresty normalizují násilí v blízkých vztazích, děti si vzorce násilí nesou do dospělého života. V Centru LOCIKA máme proto radost z každého rodiče, který se ozve s tím, že chce své chování k dětem změnit,“ říká ředitelka Petra Wünschová.
Novela zákona, která má jasně stanovit nepřípustnost tělesných trestů, by mohla výrazně přispět k ochraně dětí a podpoře jejich práv. Tento zákon má za cíl změnit společenské vnímání tělesného násilí jako legitimního nástroje výchovy.
„Jsem z generace Husákových dětí, kdy pár na zadek vařečkou prostě patřilo k běžné výchově. Ale také si pamatuji, že jsme tehdy měli černobílou televizi a první počítače měly velikost skříně. Dnes je naštěstí leccos jinak. Již všichni víme, že lásku své ženě muž neprojevuje tak, že ji bije, lidé nepracují proto, že se bojí rány od šéfa. Fyzické tresty jsou zakázané ve věznicích, školách, nepoužívají se dokonce ani při cvičení psů. A má to své dobré důvody. Tělesné tresty sice fungují, ale jen krátkodobě. Dlouhodobě nám ničí důvěru a zdravé vztahy. Jen ve výchově dětí pořád není úplně jasno. Sama jsem máma tří dcer, tak vím, jak rodičovství umí být náročné, ale také vím, že vychovávat děti bez ponižování, strachu a ubližování se vyplatí,“ svěřila se Marianne.cz ředitelka centra LOCIKA, které právě teď zahajuje kampaň, jež si klade za cíl nastavit českým rodičům zrcadlo a ukázat jim, jaký dopad mají tělesné tresty na chování jejich dětí.
Autorský text, vyjádření ředitelky centra – Petry Wűnschové
