Přejít k hlavnímu obsahu
Rodina a děti

Šťastný rodič, spokojené dítě aneb Proč rodiče nesmí zapomínat na vlastní potřeby?

„Mateřská, ale rozhodně ne dovolená“ stojí u spousty žen na facebookovém profilu v kolonce profese. Mimochodem, ze všech zaměstnaneckých pozic je péče o dítě nejvíc podobná práci terapeuta.

Martin Zikmund | 29. 07. 2022

Je to tak, rodiče jsou dítěti vlastně takovými terapeuty. Připadá ti svět nespravedlivý? Je tu maminka nebo tatínek. Jsou na tebe na pískovišti zlí a nechtějí ti půjčit hračky? Je tu maminka nebo tatínek. No jo, ale kdo je tu pro maminku nebo tatínka? Když o někoho pečujete a máte mu poskytovat plnou pozornost a podporu, je přímo vaší morální a etickou povinností věnovat dostatečnou pozornost péči o sebe. Dbát o to, abyste byli odpočinutí, aby vám v životě bylo co nejlépe, věnovat svému bytí dostatek pozornosti. To jsou hlavní teze, které (nejen) Belgičan Chris Van de Veire klade na srdce mladým psychoterapeutům. A rodičům můžeme doporučit to samé. 

Psychoterapie se způsobům a významu péče terapeutů o sebe věnuje už od dob Freuda. A protože je často jejím úkolem napravovat chyby a křivdy, které jsme zažili od našich rodičů, stává se terapeutický vztah často tak trochu rodičovským. Otázka za milion však zní, proč existuje tak moc odborných článků o sebepéči terapeutů, a tak málo o sebepéči rodičů, aby jejich děti v dospělosti třeba terapii nepotřebovaly. Asi vám také někdy proběhlo hlavou, že byste si potřebovali od dětí i od partnera odpočinout. Je to ale špatně? Není! Ba naopak, a to rozhodně nejen pro vás. Když chceme být ostatním nápomocní, musíme umět dát důraz na sebe. Když chceme pomáhat topícím, fakt se dost hodí umět sám plavat. A taky nezanedbávat své vlastní potřeby.

Potřeba prostoru je nejen symbolická, ale i doslovná. Tak jako děti ocení svůj pokojíček, i vy velmi oceníte prostor v bytě, který bude jen váš, prostor v kalendáři, který je jen a jen ve vaší moci. „Promiň, ale potřebuju pro sebe víc prostoru.“ Kolik jen vztahů končívá touhle větou. "Promiň, ale tak sis ho měl(a) udělat už dávno, tvůj prostor je tvoje zodpovědnost,“ řekl by na to zmíněný terapeut Van de Veire.

Ano, jsme dospělí. Nemůžeme čekat na to, až nás někdo vezme za ručičku, dovede nás za roh a vítězoslavně prohlásí: „Tohle je odteď tvůj pokojíček a můžeš si v něm dělat, co budeš chtít!“ Chcete být lepším rodičem a lepším partnerem? Chcete být v životě šťastnější? Vytvořte si pro sebe prostor, říkají vědecké studie. Pokud nejste Johanka z Arku, pak se raději neobětujte. Vaše děti vás za to jednoho dne asi moc nepochválí. A vy jste jim přece „obětovali celý život“!

Potřebu péče Van de Veire dělí do několika základních a popravdě zásadních kategorií. Pozornost, ocenění, intimita (ve smyslu pocit mezilidského propojení a souznění) – to je něco, co by docela dobře mohl umět pokrýt náš partner, a vlastně to od něj také očekáváme. Ne vždycky to ale naplní. Můžeme z toho být určitě zklamaní, a právem. Přesto partner není jediný, kdo nám to může nabídnout, postačí stimulace, nové podněty, které podněcují naši touhu se něco nového učit. Věřte nebo ne, tohle umí dobře obstarat například práce. Kolika ženám na „mateřské“ právě tohle chybí.

Potřeba podpory je pro nás už odmala naprosto nezbytná. Schválně – jak se vaše dítě učilo chodit? Jak dělalo první krůčky? Kdo mu poskytoval fyzickou podporu pro jeho nemotorné tělíčko? Podpora je silným základem pro náš rozvoj, další růst, pocit bezpečí i sebevědomí. V dospělosti nás však paradoxně nikdo držet nemusí. Tuhle podporu nám totiž může poskytnout i náš vlastní hodnotový systém (pakliže ho máme a známe), naše víra či spiritualita, naše intuice i naše sebejistota pramenící z našeho zdravého sebevědomí. Dost také pomáhá bezdůvodně nezpochybňovat každý svůj vlastní krok, ať už v rodičovství, či jinde. Znejišťovat sami sebe, jestli jsme dobří rodiče, třeba čtením pochybných publikací a ještě pochybnějších diskusních fór, z nás dělá horší rodiče. Rodičovské sebevědomí, naslouchání svému nitru je důležité – ne víra štosu často z prstu vycucaných, ničím nepodložených knih o cizích dětech, a ne těch vašich.

Potřeba ochrany je velmi důležitá, a to nejen v dětství. Často nás totiž dokáže ochránit naše racionalita a znalosti, které už od poznání, že horká plotýnka pálí, snižují pravděpodobnost výskytu dalších nečekaných bolestivých zvratů. Ochranu nám samozřejmě poskytují i finance. Když se nám rozbije auto, ve kterém potřebujeme převážet děti, tak díky nim třeba víme, že si za ně uhradíme servis a půjčíme náhradní. Stejně tak nám ale ochranu může poskytovat pouhé vědomí, že když se něco stane, máme se na koho obrátit. A ano, v době rodičovství to opět mohou být vlastní rodiče. Tedy někdy.

Mohlo by se vám líbit

Kouzlo nedokonalosti aneb Proč nechtít perfektní děti

„Jee, Vy máte ale krásnou holčičku, a jak je šikovná! A ty šatičky, jak jí sluší!“ Snad každá maminka malé dcerky by se nad takovými slovy začala rozplývat, kdyby je slyšela. Klíčovou otázkou je ale PROČ? Proč by se měla rozplývat nad hodnocením své holčičky od někoho, kdo o ní mluví, jako kdyby tam nebyla. Přitom právě podobné věty a hlavně pocity, které v rodičích vyvolávají, mohou snadno sklouznout k prokletí jménem perfekcionismus. Prokletí pro vaše děti a vnoučata.
marianne.cz

A pak je tu potřeba hranic. Ta je naprosto esenciální zhruba pro každého dvacátého člověka, protože v danou chvíli zrovna trpí tzv. hraniční poruchou osobnosti. Jenže s hranicemi máme často problém i my ostatní, co jsme „zdraví“. „Všechno má své limity!“ zní oblíbené rčení. Je jen a jen na nás si je nastavit. A můžete začít u času, který budete mít každý týden či den pro sebe.

Žena má o sebe pečovat!“ kdo by tohle klišé neznal. Ano, je to sexismus. I muž má o sebe pečovat, jen o vzhledu tenhle výrok až tak není. Péče o „duši“ je totiž základem, náš zevnějšek pak může být jen odrazem toho, jací jsme a jak se cítíme. Když obojí bude dobré, možná ušetříme i za make-up. Je to jen na nás. Čas našeho dětství už dávno vypršel. Teď jsme my ti dospěláci, na které se jde vždycky obrátit a spolehnout. A tak o sebe musíme safra dobře pečovat. Abychom jimi mohli být.

O autorovi

Martin Zikmund je psychoterapeut, který často pomáhá lidem měnit jejich scénáře a napravovat hříchy jejich rodičů. Je autorem podcastu 13 hříchů rodičovství a blogu Je čas na změnu. Věnuje se také pořádání školení pro firmy na různá témata v oblasti duševního zdraví.

Mohlo by se vám líbit

O dětech, které si nevěří aneb Jak se rodí defétisté

„Tam se vůbec nehlas, to nemáš šanci dostudovat.“ „Jseš si fakt jistej, že se chceš pouštět do něčeho tak náročnýho?“ „Klidně si tam jdi, ale připrav se na to, že tam bude řada talentovanějších dětí, než Ty!“ Zdánlivě „nevinné“ větičky, které často mimoděk říkáme svým ratolestem, mohou mít často fatální dopady na jejich sebevědomí i sny. Ano, i takhle vznikají defétisté, lidé, kteří si nevěří a přijímají svou porážku bez boje.
marianne.cz
Marianne je i na sociálních sítích:

Související články

Rodina a děti
Mazlíček pod stromeček? Odborníci radí, na co myslet, než ho dítěti pořídíte

Mazlíček pod stromeček? Odborníci radí, na co myslet, než ho dítěti pořídíte

Rodina a děti
Měli bychom strašit děti na Mikuláše? Psycholožka a Krampus čert prozradili svůj názor

Měli bychom strašit děti na Mikuláše? Psycholožka a Krampus čert prozradili svůj názor

Rodina a děti
Rodinný život i neposedné děti: Podívejte se na nejkrásnější momenty Kate a Williama

Rodinný život i neposedné děti: Podívejte se na nejkrásnější momenty Kate a Williama

Rodina a děti
Jak více zapojit otce do péče o dítě? Matky stále zajišťují 75 % chodu domácnosti, odhalil průzkum

Jak více zapojit otce do péče o dítě? Matky stále zajišťují 75 % chodu domácnosti, odhalil průzkum

×
  • Marianne
  • 899 Kč
  • ROČNÍ PŘEDPLATNÉ MARIANNE + SKINPERFECT PRIMER + DIGI VERZE ZDARMA
  • obrázek magazínu ROČNÍ PŘEDPLATNÉ MARIANNE + SKINPERFECT PRIMER + DIGI VERZE ZDARMA
  • Předplatit