Přejít k hlavnímu obsahu
Promotion
Promotion
Promotion
Rozhovory

Lucie Trmíková: Stárnutí patří do života

Info ikona
Lucie Trmíková

Herečka Lucie Trmíková je nepřehlédnutelná. I díky tomu, že je jednou z mála veřejně známých Češek, které si přestaly barvit vlasy. „Kadeřnice mě zrazovala, ať s barvením nepřestávám, prý to bude vypadat, že jsem rezignovala na život,“ tvrdí. Seriáloví diváci ji znají z Ulice, Lucie Trmíková je ale především respektovanou divadelní herečkou. A scenáristkou. Protože přehrávat na jevišti jen cizí scénáře už by ji nebavilo.

Promotion
Promotion
Kristina Komůrková | 8. 05. 2021

S manželem, režisérem Janem Nebeským, vás pojí intenzivní pracovní vztah. Máte nastavená pravidla, aby vám práce nezasahovala do soukromí?

My to nedokážeme oddělovat. O divadle se bavíme skoro pořád. Pamatuju si, jak jsme jednou jeli ze zkoušky domů tramvají, živě a hlasitě se bavili a naše dcera Kristýna nás se studem prosila: „Mami, můžete se o tom na chvíli přestat bavit? Řešit to až doma?!” 

Dost lidí by se společné práce asi zaleklo.

Já na společnou práci nedám dopustit. V některých obdobích, kdy to v osobní rovině mezi námi bylo nakřáplé, mi dokonce dovolila si znovu uvědomit, proč si svého muže tak vážím a jak hluboce ho miluju.

Vaše ženské postavy bývají na jevišti přetlakované emocemi. Napadá mě, že když se tak silně vydáte v divadle, doma už asi sílu na hádky nemáte. Že je to vlastně výhoda.

Jeviště je samoléčba. Na jevišti si můžu být dovolit taková, jaká bych ve skutečnosti na druhé nikdy nebyla. Ale teď si vezměte, že jsem většinu života zvyklá mít tenhle kanál pro vypouštění emocí. A najednou byl několik měsíců zavřený. Dolehlo to na mě, začala jsem chodit na terapie a až tam mi to terapeut pomohl si uvědomit. Že jsem se vyřvala na jevišti a teď to nemám kam řvát. Zůstává to ve mně.

Pro vás je herectví osudové i v tom, že jste hned v prvním angažmá poznala svého životního partnera, režiséra Jana Nebeského. Vsadilo by si tenkrát okolí, že vám to bude klapat už skoro třicet let?

Myslím, že dost lidí čekalo, že to bude záležitost na jednu sezonu. Takové to klišé – jé, začínající herečka, co se chce přes režiséra vyšplhat k rolím. To Honzu přestane brzy bavit, takových ještě bude! Ale já se tenkrát hodně bránila, netoužila jsem po panu režisérovi, kalkul v tom opravdu nebyl. Ale, jak vidíte, ubránit se nešlo. (smích) Letos to bude třicet let, co jsme se v Činoherním klubu seznámili. V tom prvním společném představení hrál i David Prachař, náš dobrý kamarád, se kterým jsme před deseti lety založili divadelní spolek JEDL.

Vy jste herečka a scenáristka, váš muž režisér. Když děti vyrůstají intenzivně v uměleckém světě, buď se vydají stejnou cestou, nebo se naopak proti němu vyhraní. Jak je to u vás?

My máme dokonce tři modely. Nejstarší Vojta je napůl. Má divadlo rád, rád si s námi o něm povídá, ale jako profesi by si ho nevybral. Krista je uměním naopak lapená. To je její prostředí, cítí se v něm dobře, všemožně nám vypomáhá. Netouží hrát, fascinuje ji tvoření, studuje scenáristiku na FAMU. Prostřední Pepa, tam je absolutní odmítnutí. Tomu je to opravdu odporný. (smích) 

Děti máte dospělé. V jaké fázi syndromu opuštěného hnízda se nacházíte?

Všechny jsou pořád doma. Synové se od nás neodpoutávají a vnímám, že je to teď téma, že kluci doma zůstávají dlouho. Pokud je jako rodič nevyhodíte, k čemuž se rozhoupe málokdo, nenutí je nic domov opustit. Když žijete mimo velké město, je šance, že se osamostatní odchodem na kolej. Ale tohle v Praze chybí, do školy to mají kousek a z ekonomického hlediska je pro ně výhodnější zůstat u rodičů.

Těšíte se na to, až jednou zůstanete doma jen s mužem?

Já si to vlastně neumím představit. Může to být v něčem...

...zbytek článku, kde se dále dozvíte, jestli Lucii mrzí, že se více neprosadila ve filmu nebo jak se dostala k psaní scénářu, najdete v ČERVENCOVÉ MARIANNE.

Info ikona
čERVENCOVÁ MARIANNE
Promotion
Promotion
Promotion
Promotion
Promotion
Promotion