NIKOL ŠTÍBROVÁ: Lepší je mít dvě funkční rodiny, než jednu nefunkční

Před Vánocemi obvykle vrcholí závody o nejnaklizenější domácnost. Jakou domácí práci nejvíc nesnášíte?

Jednoznačně žehlení. Je mi u toho vedro, bolí mě záda, nemám na to trpělivost. Nežehlím, když to není nezbytně nutné. Hm, takže vlastně nežehlím nikdy.

A je nějaká práce, kterou snesete – nebo si ji možná i užíváte? Protože úklid může být i celkem relax.

Obecně mi uklízení až zas tak nevadí. Naopak mi psychicky pomáhá, v nepořádku neumím moc fungovat. Ne že bych byla úplně puntičkářka, ale… No dobře, asi trochu jsem. Neusnu, když nejsou v ložnici dovřené šuplíky od komody. (smích)

Vy jste nedávno oslavila 34. narozeniny. Třiatřicátý rok pro vás byl ve znamení změny – našla jste si nového partnera. Nějaká třicátnická krize počítám asi neproběhla?

Ne ne, nepamatuju si žádnou krizi po třicítce. I když se toho stalo strašně moc, i když některé věci nebyly snadné, život po třicítce je boží. Strašně mě baví. Jsem klidnější, silnější, víc ženská, míň jelito. A jsem máma. A přesně jak říkáte – našla jsem si partnera. V tom opravdovém slova smyslu. Toho jsem jako pětadvacítka nebyla schopná, protože jsem nevěděla, jak by životní partnerství vlastně mohlo vypadat. 

Váš přítel Petr je kuchař. Po jakém jídle z jeho dílny se můžete přímo utlouct?

Nenechte se zmást, Petr není profi kuchař. Dělal provozního v několika barech a restauracích a manažoval cukrářskou akademii. Ale kdekoli pracoval, tam lidem koukal pod ruce, pamatuje si recepty, postupy, baví ho to.

Jaké to je, když se člověk snaží vařit profíkovi? Co mu od vás nejvíc chutná?

Jemu chutná všechno, co udělám. Nebo to alespoň dobře předstírá. Je zlatej! Je fakt, že před tím, než jsme se dali dohromady, jsem vařila denně, a snad i docela dobře, ale teď jsem trochu znejistěla a taky zlenivěla. Vaří většinou Petr.

Mít kuchaře v rodině, to by mě zabilo. Teda zabilo by to mé snahy udržet si konfekční velikost 38. Jak to zvládáte vy?

Mates (syn Nikol, pozn. redakce) drží mou figuru už čtvrtým rokem. Nezastaví se a já se nezastavím s ním. Ušetřím tak za fitko, to se hodí.

Z vašeho Instagramu vím, že se s Petrem znáte léta, byli jste přátelé . Jak se stane, že po tak dlouhé době najednou přeskočí jiskra?

Jiskra přeskočila už kdysi dávno. Ale jiná. Potkali jsme se minulý rok po dlouhé době a už to nebylo „hahahihi, no tak třeba můžeme někdy zajít na skleničku“, ale ihned jsme spolu začali žít. Sedlo si to, s prominutím, jak p.del na hrnec. 

Bála jste se nového vztahu? Přece jen, jedna věc je, když člověk hledá partnera jen sám za sebe, a druhá, když má malé dítě…

Nebála jsem se. Spíš jsem nevěřila, že někdo může takhle lehce zapadnout ke mně a k Matýskovi. Myslela jsem si, že budu delší dobu sama. Nebo třeba už napořád. Nepřivedla bych domů k synovi jen tak „někoho“.

Jak jste poznala, že je to ten pravý?

Petr se u nás doma okamžitě aklimatizoval a choval se, jak kdyby s náma žil už roky. Vstával k Matýskovi, dělal mu snídaně, oblíkal ho. A bylo vidět, že to dělá naprosto automaticky, ne aby mi něco dokazoval. A ke mně se choval a chová jako nikdy nikdo. 

Platí u vás, že se protiklady přitahují, nebo máte spíš podobné povahy?

Protiklady se asi můžou fascinovat, ale těžko se na něčem shodnou, těžko se pochopí. Taková je moje zkušenost. My jsme si fakt podobní náturou, humorem i názorama. A fyzicky prý taky. Jsme už asi trochu trapný. (smích)

To vůbec, to je přece nádhera! Ráda bych ale otevřela i jedno vážnější téma – s bývalým partnerem se v péči o syna střídáte. A střídavka je pro mnohé Čechy stále trochu bubák.

Je to bubák, máte pravdu. Nerada o tom mluvím a nerada to hodnotím. Matýskovi jsou teprve tři roky a zatím zvládá dva domovy s úsměvem. Uvidíme, jak to bude dál. Děláme mu to nejhezčí dětství, které v tuhle chvíli umíme, a věřím, že je lepší mít dvě funkční rodiny než jednu nefunkční. 

Střídavá péče je hlavně pro páry, co zvládnou rozchodové emoce hodit za hlavu. Což není zrovna snadné, spíš je to jedna z nejobtížnějších věcí v životě.

My se naštěstí rozcházeli bez dramat, bez hádek. Nic hrozného jsme si neprovedli a na rozchodu jsme se v klidu domluvili. V tomhle poklidném modu se to snažíme držet i dál. Na tohle myslím...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V PROSINCOVÉ MARIANNE.