PETR HAVLÍČEK: Základ? Přirozenost

Nemyslím si, že by lidé víc řešili, co jedí, a vybírali si kvalitnější potraviny, spíš se o tom víc píše. Problémy spojené s tloustnutím populace jsou nákladné, takže dochází k tlaku, aby byli lidé zdravější, je tady skupina těch, kterým záleží na tom, jak se cítí a vypadají. Většina lidí si ovšem ani nepřečte, co je na etiketě potravin, které si dávají do košíku.

 

Příčinou je podle mě hlavně morálně hodnotové nastavení společnosti, k uspokojení lidí patří vydělávání peněz a hromadění majetku – to je měřítko úspěchu a štěstí. Lidé se tedy snaží čím dál víc pracovat a vydělávat, s čímž se samozřejmě pojí obrovská dávka stresu. Ten poté zajídají a zároveň nemají čas ani energii věnovat se pohybu. Není to tedy tak, že by se naše populace přejídala, ale spíš se psychicky sype.

 

Řada metabolických onemocnění může být způsobena stresem, i nadváha. Dochází při něm totiž k obrovskému uvolnění stresových hormonů a energie do krevního řečiště, která se poté distribuuje a ukládá zpátky. Takže i onen chronický stres může být příčinou tloustnutí. Akutní vede spíš k hubnutí, ale ten chronický vede k nárůstu váhy. Kvůli již zmíněnému fyziologickému mechanismu i proto, že lidé pak jedí hodně pochutin se značným množstvím cukru, protože pak se mohou přece jen na určitou dobu cítit v pohodě.

 

…nemá šanci. Přijde zátěžová situace, která ho rozhodí, on se vrátí k původnímu režimu, a nastává jojo efekt. My řešíme i psychiku klientů, bohužel jen malá část z nich je schopná slyšet na to, že by to měli řešit u odborníka. 

 

Vždy je důležité přijít na to, proč člověk tloustne a není schopen se držet v určitém režimu. Je-li příčinou psychika, je třeba používat veškeré techniky, které je schopen a ochoten si osvojit, aby se naučil stres zvládat a kompenzovat. Protože na druhou stranu žít zcela bez stresu nejde, ten je v podstatě hnacím motorem pokroku. Ale pochopitelně záleží na stupni psychických obtíží člověka. Je-li někdo v situaci, jako je rozvod nebo vyrovnávání se se ztrátou někoho, tak mu asi jen jóga nepomůže. Pokud jde o někoho, kdo je vyrovnaný, ale musí čelit zátěžovým situacím, tam třeba ano.

 

Nehýbeme se. Člověk by měl denně ujít asi pět kilometrů, aby si splnil minimální penzum pohybu, v České republice to je v průměru kilometr. Takže tady velmi výrazně chybí pohyb.  Dalším problémem je, že lidé neumějí a nechtějí odpočívat, což vede k tomu, že konzumujeme věci, které bychom neměli, protože nás v danou chvíli uspokojí. Zároveň nemáme energii na to, abychom se hýbali. Z takového kolečka se špatně vystupuje.

 

Spousta diet je zdraví škodlivá. Teď jsem třeba držel v ruce detoxikační plán pro těžkého diabetika a ten člověk by byl po prvním dnu mrtvý, kdyby to začal dodržovat! Je tady spousta samozvanců, jimž nedochází, s jak nemocnými lidmi pracují. Vytvářejí si různé systémy odkyselování, ketogenních diet… Je to obrovská móda, protože lidem nabízíte něco skoro bezpracně: „Budeš měsíc trpět, ale výsledek bude super.“ Člověk na to vždycky slyší, jakmile ale systém vysadí, vrací se zpět ke starému stravování, a váha jde nahoru. Nicméně systém se bere jako úspěšný, člověk přece zhubnul...

 

Lidem nedochází fakt, že když po dietě přibrali, není to jejich selhání, ale špatný byl už onen primární systém. Takže to zkouší znova, a nastává problém. My vycházíme z toho, že pokud člověk něco se sebou chce dělat, změna musí být komplexní a musí začínat u příčin. Většina systémů řeší následek, nadváhu nebo obezitu, ale ne proč k němu došlo. Jestli to bylo psychikou, nedostatkem pohybu, spánkem, zdravotní problémy a tak dále. Snížení váhy by mělo být bonus k tomu, že odstraníme příčinu. A také obvykle je. 

 

To je, jako byste mi mávala před obličejem rudým hadrem. Překyselení organismu nastává v extrémních situacích, kdy je člověk nemocný nebo krátce po intenzivním výkonu. My se snažíme pracovat precizně, tak testujeme vnitřní prostředí. Jde o fundovaný laboratorní rozbor z krve a za celou tu dobu jsme tu neměli jediného člověka, který by byl ‚kyselý‘. Pufrační systém těla je natolik dokonalý a neustále pH vyrovnává, takže k překyselení nedochází. Samozřejmě, většina reakcí, k nimž v těle dochází, je kyselinotvorných, naše tělo je ale vybaveno k tomu, aby pH neustále vyrovnávalo. Pochopitelně, dochází k zátěži systému, proto je dobré jíst vyrovnaně, zdravě a mít dostatek minerálů. Tablety, které člověka odkyselí, jsou ale taháním peněz z kapsy – necháte lidi načurat na papírek a řeknete jim, že mají kyselou moč. Ale ta musí být kyselá, aby se chránily močové cesty! Takže se využije něco, co je přirozené, a překroutí se to, řekne se – musíš brát naše tablety, aby se ti srovnalo pH moči. Je to stejné jako s dalšími systémy měření, které vyjdou tak, že člověk musí jíst vitaminy vyráběné konkrétní firmou, aby se hodnoty dorovnaly. Ale kdyby jedl něco obyčejného, tak se dorovnají taky.

 

Toxiny v sobě máme všichni. Ze vzduchu, z jídla… Ale zase, naše tělo je dokonalá čistička, máme játra, plíce, ledviny, kůži – to jsou vše detoxifikační části těla, které jedou naplno čtyřiadvacet hodin denně. Nejlepší detox je vybírat si věci přirozeně, pestře, správně je upravovat. 

 

Pro mě má bio význam hlavně u zvířat, neboť žijí relativně přirozeným způsobem ,a že se porážejí humánněji. Jde-li o plodiny, tam si nejsem jistý, že to je to nejsprávnější. Tím, že se dnes vše pěstuje na obrovských lánech, šíření různých plísní je podstatně rizikovější než u malých políček, k nimž se nikdo nechce vracet, protože bychom to nezaplatili. Biopotraviny jsou zbaveny všech herbicidů, pesticidů a dalších chemikálií, ale například riziko plísní je o něco větší. Takže je třeba k tomu přistupovat rozumně. Kdyby v rostlinné výrobě existovalo nějaké ‚polobio‘, vypěstované s ohledem na okolí, tak by to asi bylo úplně to nejideálnější. 

 

Problémem číslo jedna je, že se sladkosti a sladké pití prezentují jako běžná součást stravování a životního stylu. A pak kvanta soli, která se všude používají. S tím je – stejně jako s cukrem – spojená řada zdravotních rizik, například přetížení ledvin, vysoký krevní tlak. U těch cukrů to je zase nadváha, obezita, rozvoj vysokého tlaku. Nadbytek cukru je asi jedno z největších zel v našem stravování. 

 

 

Je třeba zmínit i nevhodné technologie, které se využívají při úpravě jídel, hlavně smažení na neodpovídajících olejích, kdy vznikají trans nenasycené mastné kyseliny, které poškozují naše zdraví. To znamená fastfoodová technologie, kterou ale používáme všichni, protože na olejích není napsáno, jakou vydrží teplotu. A i kdyby bylo, pochybuju, že někdo má sporák, na němž si může nastavit teplotu. 

 

Ten je vhodný na teplou úpravu pokrmů, onen extra panenský má ovšem určitou nadhodnotu, o niž při tepelné úpravě přichází. Volil bych ale třeba olej rýžový, který vydrží ještě vyšší teplotu.

 

Základem je pestrost, mít vyvážený příjem s výdejem a dostatečnou kvalitu potravin. A to musí odpovídat životnímu stylu. Pokud si tady sednou dva Havlíčkové a oba budou mít osmdesát kilo, ale jeden dvacet kilo tuku a druhý devět, jeden bude aktivní a druhý ne, jejich strava se musí lišit, ať už co se týče příjmu energie, tak poměru různých živin. Nelze paušalizovat. Řekl bych spíš, co by ve stravě nemělo být. Cukry, nadbytek soli, nadbytek nasycených mastných kyselin a trans mastné kyseliny. Například toto jsou kritéria certifikace s logem Vím, co jím, jemuž dělám tvář. Důležité je i vyloučit věci, jako jsou sladkosti, sladké nápoje a různé módní výstřelky, třeba sladké cereálie k snídani. Nakupovat si jednodušší věci a jídlo si upravovat sám. Přemýšlet o tom, že tuk slouží pro práci svalů, takže pokud nemám pohyb, nemohu jíst tučné věci. A pokud naopak budu celý den dělat výkopy, tak potřebuju chleba s máslem a třeba salámem, abych měl energii na takhle těžkou práci.

 

K tomu jsem hodně skeptický. Vždy se něco objeví, tak se udělá masivní reklama. Takže nemám žádný seznam superfavoritů, pro mě je favoritem vše, co je čerstvé, vyprodukované přirozeným způsobem a nejsou tam příliš velké technologické zásahy. Třeba i kvalitní uherák je podle mě v pořádku u člověka, který je aktivní, jí zdravě a něco takového si občas dopřeje. 

 

Svého času to byla vajíčka. Říkalo se, že bychom je neměli jíst, protože mohou za kardiovaskulární problémy, cholesterol atd. Teď se pochopitelně ukázalo, že vajíčka tak špatná nejsou, že je to naopak velmi cenná potravina, pro svůj obsah omega tři mastných kyselin. Pak zase nastalo propagování olejů, margarínů… až to dospělo do stavu, kdy máme ve stravě obrovský přebytek omega šest mastných kyselin, ale zároveň nám chybějí omega tři mastné kyseliny, což je zase příčinou kardiovaskulárních potíží. Těch mýtů je celá řada, něco je na základě lobbingu společností, které potřebují prosadit své výrobky, a jsou tak silné, že dokážou na svou stranu stáhnout i velkou část odborné společnosti, takže studie jsou pak tendenčně zaměřeny. 

 

Lidstvo se nějakou dobu na určitém místě stravovalo podle určitých zvyklostí, takže ve chvíli, kdy se vrátím k tomu, jak jedli naši předkové, a upravím to tak, aby to odpovídalo našemu životnímu stylu s daleko menším podílem manuální práce, ale s horším zvládáním stresových situací, nemohu udělat chybu. 

 

To je jedna strana mince, zároveň ale roste i procento dětí, které jsou podvyživené. Celé je to vždy o rodině. Ať už v tom, že nemá ukotvené dobré stravovací návyky, nebo v ní vládne nepohoda mezi manželi a děti to psychicky odnášejí: utíkají ke sladkostem atd. Myslím si, že v aktivních rodinách, kde je pohoda, tlusté děti nejsou. Nebo na druhou stranu ale rodina může být tak ‚přeaktivnělá‘, že na dítě moc tlačí a to začne utíkat do extrému. 

 

Nepovažují to za důležité, protože ani je k tomu nikdo nevedl. Podívejte se, kolik rodičů dělá dětem svačinu a kolik jim dá peníze, ať si něco koupí. Jenže vezměte si, co je v automatech – pak děti ve druhé třídě třeba svačí chipsy! Úplně rostu, když přijdou rodiče s tím, že mají tlusté dítě, a já vidím, že oba mají nadváhu. Řeknu jim, že by měli začít u sebe, ale oni namítají, že na nich přece nezáleží, ale dítě je tlusté, tak by to chtěli řešit. 

 

…tak dítě nemá vůbec šanci. To se však netýká jen jídla, ale celkově výchovy. Neumíme vychovávat děti, aby byly sebevědomé, znaly svoji cenu a uměly se rozhodovat, často je podceňujeme a nedáváme jim prostor, aby se rozvíjely. Je třeba si uvědomit, že jsem si ‚vyrobil‘ dítě, mám za ně odpovědnost a mým posláním je, aby bylo šťastné. A určitě nebude šťastné, bude-li tlusté a nemocné. Musíme děti naučit zacházet samy se sebou – a zase jsme u komunikace a pozitivního příkladu. Budu-li sedět v restauraci a pít kolu, ale přitom budu dceři vysvětlovat, jak je nezdravá a že by ji neměla pít, tak to nepochopí.