Kdy vás začala věda bavit a řekla jste si, že se jí chcete věnovat?
Bádání, zkoumání a chuť pomáhat jsem v sobě měla už od základní školy, jestli ne od školky. Ale nevěděla jsem, jak to přesně pojmout. Všemu jsem se chtěla věnovat naplno. Přemýšlela jsem, že budu architektka (kvůli matematice a kreslení), onkoložka (kvůli mé vnitřní motivaci pomáhat onkologickým pacientům), či módní návrhářka. Až během střední školy jsem pochopila, že jako vědkyně můžu využít svůj multidisciplionární cit a zejména pomáhat lidstvu. Na vysoké škole jsem se hned v prvním ročníku dostala do výzkumu a do vědy úplně zamilovala.
Proč jste se zaměřila zrovna na výzkum nanočástnic a rakoviny? Jak jste se k tomu dostala?
Byla to velká náhoda, nebo spíš osud. V mé rodině se rakovina vyskytla u mé babičky, kterou jsem bohužel neměla šanci poznat, ale z nějakého důvodu to ve mně spustilo chtíč pomáhat právě v této oblasti. Myslím, že na to měla vliv moje mamka, která na ni ráda vzpomíná a při popisování šílených léčeb, které podstoupila, je jí velmi těžko i dnes. Vysokou školu jsem si tedy vybrala, abych jednou byla vědkyně, která může pomáhat onkologickým pacientům tak, že pro ně najde efektivní léčbu a nebude jen využívat ty zažité, jak to dělají onkologové. Právě nanosvět nabízí spoustu neprobádaných možností, a proto jsem se chtěla vydat touto cestou. Nicméně, jak to bývá, tak nic není, jak si vysníme, a já jsem skončila v úplně jiném výzkumu. Měla jsem neuvěřitelné štěstí, že můj tehdejší školitel mi vždy naslouchal. Když jsem se mu zmínila, co byl můj dávný sen, dosadil mě na stáž do výzkumné skupiny, kde se nyní věnuji vývoji nanočástic pro léčbu rakoviny.
V rozhovoru pro institut CITEC VUT, na němž působíte, zmiňujete, že jste trpěla nedostatkem zdravého sebevědomí, když jste s popularizací vědy začínala. Jak jste to překonala?
Upřímně si myslím, že to překonávám denně, je to běh na dlouhou trať. Tím, že jsem byla vychovávána mými rodiči, abych byla hlavně skromná a všeho si vážila, tak jsem si nepřímo uložila, že bych se neměla moc ukazovat a být centrem pozornosti. Šikana na základní škole tomu také moc nepomohla. Nicméně to, co na základní škole je potenciál pro šikanu, může být na vysoké škole výhodou. Chytří lidé se cení a můj školitel mi to neustále opakuje, a tak ve mně podporuje drobný růst sebevědomí. Bohužel takových vedoucích je ale opravdu málo. Začít popularizovat vědu bylo (a stále je) mimo jiné, i mým osobním projektem na překonávání sebe samé. Stále mám problém se ukazovat, ale dělám malé krůčky vpřed, jako je nahrávání videí a přidávání fotek. Ohlas, kterému se mi pak dostává, mě v tom podporuje a rozvíjí mě.
1 099 Kč
899 Kč
899 Kč
