Divoká příroda: Král vrcholů hor

TEXT: Alexandra Koutná 

Hrdě vztyčená hlava, mohutné rohy a pohled upřený na vrcholky hor. Kozorožec horský nebo také alpský (Capra ibex) je pravým vládcem hor a na svém území se cítí bezpečně a sebejistě, protože se skvěle přizpůsobil zdejším drsným podmínkám. 

Jeho domovem jsou Alpy  

V celé oblasti Alp žije v současnosti na čtyřicet tisíc kusů těchto nádherných zvířat. V Německu se jejich výskyt omezuje pouze na oblasti Alpského podhůří, Algavských Alp a německého národního parku Berchtesgaden. Dospělí samci váží kolem jednoho sta kilogramů a pyšní se majestátními, více než metr dlouhými rohy. Podle vrubů na jejich zadní straně, které vznikají v růstové pauze v zimním období, lze určit věk zvířete. Na přední straně rohů se přibližně od druhého roku zase tvoří ozdobné uzly a v průběhu jednoho roku přibydou většinou dva. Samice jsou výrazně drobnějšího vzrůstu. Kromě kozorožce alpského existuje i kozorožec iberský. Oba druhy spadají do čeledi turovitých. 

Tip redakce:  

Tito vynikající lezci žijí vysoko v horách a bez zaváhání se pohybují na téměř kolmých stěnách, kam se za nimi nedostanou ani velké šelmy. 

Společenství “maminek” 

Pokud chcete toho alpského spatřit na vlastní oči, musíte za ním vyšplhat až do jeho hájemství. To se rozprostírá v nadmořské výšce od šestnácti set do tří tisíc metrů. Skvěle se přizpůsobil zdejším podmínkám, a tak tu tráví bez problémů i období zimy. Ta je pro něj zároveň časem říje. Samec se samicí v této době žijí v párech. Na jaře již samec svou družku opouští a připojuje se ke skupině dalších samců. Za potravou sestupuje i do nižších horských oblastí, kde k jeho radosti pod tajícím sněhem začíná vyrůstat tráva a bylinky. Se stoupajícími teplotami se však kozorožci raději opět vracejí do vyšších oblastí. Březí samice přivádí koncem května až začátkem června na svět své mládě. Krátce po porodu se i společně s ním připojí ke stádu dalších maminek. V něm společně pečují o mláďata, která se pomocí her a dovádění připravují na další život. Kojící samice potřebují mnoho energie, a tak přežvykují skoro po celý den. Samci se za potravou vydávají spíše brzy ráno nebo pozdě večer, aby se v létě vyhnuli horku. Mezitím pak odpočívají někde v chládku nebo putují po okolí.  

Tip redakce:   

Každý rok přivádí samice na svět jedno mládě, výjimečně se rodí dvojčata. Mezi matkou a jejími potomky je velmi silné pouto. 

Jak zachránit kozorožce?  

Čas od času dochází mezi stejně starými samci k bojovným střetům o vyšší postavení ve skupině. Role vůdce stáda je však neotřesitelná. To mezi samci i samicemi určuje věk a také velikost rohů. Dnes je skoro nepředstavitelné, že toto ušlechtilé zvíře stálo v 19. století na pokraji vyhynutí. Lidé lovili kozorožce nejen kvůli jejich výjimečným rohům, ale také ve víře, že jejich krev, srdce a další části těla mají zázračné léčivé účinky. Došlo to dokonce tak daleko, že z početných stád zbylo jen pár kolonií roztroušených na severu Itálie. Naštěstí začátkem 20. století převezli několik mláďat do švýcarského kantonu St. Gallen, odkud se je povedlo v rámci různých záchranných projektů opětovně rozšířit prakticky do celé oblasti Alp. 

Zajímavosti:  

• Kozorožec pozorně sleduje své okolí. Oči posazené do stran a vodorovné zorničky mu umožňují široký rozhled. Má také skvěle vyvinutý sluch a čich.  
• Skupinka různě starých kozorožců na procházce krajinou. Samci tráví většinu roku společně. Na podzim se jejich stáda rozpadnou a každý z nich pak putuje sám nebo v menších skupinkách a hledá si partnerku.  
• S obdivuhodnou lehkostí zdolává toto zvíře i ty nejstrmější kopce. Vede se mu to i díky tomu, že jeho kopyta se dovedou zachytit v úzkých skalních štěrbinách.  
• Kopyta kozorožců jsou skvěle uzpůsobena k lezení po skalách. Zrohovatělé okraje pomáhají udržovat stabilitu, měkká vnitřní strana kopyt je zase pokryta citlivými nervovými zakončeními. Roztažením obou částí se kopyto přizpůsobí různým druhům povrchu. Do hlubokého sněhu se však malá kopyta kozorožců příliš nehodí.  
• Kozí bradky zdobí pouze samce kozoroha. V zimě bývají nejdelší.  
• Samice s mláďaty se zdržují na strmých, těžko dostupných místech, kde se cítí v bezpečí. 
• Říje spadá do období zimních měsíců. Samci se vztyčenou hlavou a nataženým horním pyskem čichají kolem samičky a zjišťují, zda je připravená na páření.  
• Blízká příbuznost s kozou domácí je znatelná zejména u samic. Jsou drobnější než samci a mají i menší rohy. Jsou však špičatější a lépe se tak hodí k ochraně mláďat. 
• Strava kozorožců se skládá z horských trav a bylin. I když je vrstva sněhu vysoká, nemají problém si ji svými kopýtky vyhrabat.  
• Mladý samec se vyhřívá na slunci. Na rozdíl od jelenů kozorožci své rohy každoročně neshazují.  
• Samci si velmi často poměřují své síly v boji. Jedná se však spíš o rituální demonstrování moci a většinou při nich nedochází k vážným zraněním. Jen v období říje mohou být souboje o něco nebezpečnější.