Příroda: Užijte si sváteční čas venku aneb Bude zima, bude mráz

TEXT: Alexandra Koutná 

Sníh na sebe sice pořád nechává čekat, ale ve dne i v noci je už citelně chladno. Když brzy ráno vyjdete zachumlaní až po nos do teplé šály, každé vydechnutí se mění v páru. Zima postupně přebírá otěže od podzimu a mlha s jinovatkou rozehrávají v přírodě magickou podívanou. První mrazíky za sebou zanechávají třpytivé stopy v podobě jedinečných, pomíjivých krystalických struktur na listech a větvích. Tam, kde byla ještě včera louže, je dnes lesklé ledové zrcadlo, mušelínem námrazy jiskří také bobulky šípků, rakytníku či dřišťálu. Rovněž trsy travin nebo keříky rozchodníků umějí díky mrazíkům a jinovatce vykouzlit na zahradě atmosféru jako z pohádek Hanse Christiana Andersena.  

Tip redakce:   

Chladný vlhký vzduch, který se spolu s jinovatkou rozprostřel přes noc nad loukami a lesy, teď jen pomalu opouští prostor v cárech mlhy, skrz kterou prosvítá ranní slunce. 

Mohlo by se vám líbit

Zimní příroda: Tři oříšky nejen pro Popelku

Zima je tu  

Zatímco meteorologická zima začíná počátkem prosince, na příchod té astronomické si musíme každý rok počkat až do 21. prosince, kdy nastane zimní slunovrat. O mrazech mluvíme, když teplota ve výšce dvou metrů nad zemí klesne pod nulu. Rozlišujeme pak lehké do minus pěti stupňů Celsia, střední od minus pěti do minus deseti stupňů, silné od minus deseti do minus patnácti a velmi silné – víc než patnáctistupňové mrazy. Jasná bezvětrná noc, kdy je obloha bez mraků a plná hvězd, většinou předznamenává přízemní mrazíky. Znamená to, že teplota ve výšce pět centimetrů nad zemí klesla pod bod mrazu. 

Mohlo by se vám líbit

Příroda: Jak se žije u rybníka

Mráz jako výzva pro přírodu 

Zima a mráz jsou sice pro naši faunu a flóru do určité míry výzvou, v přírodním koloběhu však mají svůj význam. Mráz je přirozeným regulátorem populace některých škůdců, například drobných hlodavců a samozřejmě taky kůrovců, slimáků, mšic či klíšťat. Nízké teploty a nedostatek slunečního svitu však hlavně zajišťují podmínky pro období klidu, takzvanou dormanci. Fyziologické procesy v živých organismech se omezí, ba dokonce úplně zastaví. Tato úspora energie jim pak pomáhá nepříznivé období přežít. Tuhá zima je přínosná i pro motýly. Pokud je totiž mírná, líhnou se příliš brzy a rychleji umírají. Zatímco při mrazivé a dlouhé zimě naopak přezimují bezpečně, neboť zůstanou dost dlouho zakuklení. Mrazům vděčíme například také za lahodnou chuť některých druhů zeleniny. V chladných měsících hladina cukru v růžičkové a kadeřavé kapustě stoupá a dělá tak jejich chuť výrazně jemnější. Dalším důvodem, proč být vděční i za mrazivé počasí, je čistší voda. Při postupném tání sněhu se voda vsakuje do lesní i polní půdy, a pokud tání předchází období silných mrazů, prochází voda procesem samočištění – mráz ničí bakterie, které jinak zamořují spodní vody. Nejpřirozenější ochranou citlivých rostlin před mrazem je sněhová pokrývka. Zdá se, že to už nepotrvá moc dlouho a sněhové vločky se i u nás potichu snesou z oblohy a měkká bílá peřina zahalí celou krajinu do třpytivé nádhery. 

Mohlo by se vám líbit

Příroda všemi smysly: Sto vůní lesa

Zimní zajímavosti

• Jeleni s majestátními parohy stojí jako stráž na okraji zasněženého lesa. 
• Staré duby po staletí odolávají nepřízni počasí. V husté mlze působí jejich pokroucené větve až mysticky. 
• Bílé chomáčky zlehka dopadají na hustou srst lesní zvěře. První sněhové vločky znamenají pro srnky pokaždé něco výjimečného.  
• V době, kdy v přírodě převládá stříbrná, bílá a hnědá barva, svítí sytě oranžové plody rakytníku už z dálky. Po celou zimu jsou velmi oblíbenou potravou přezimujících ptáků.  
• Zamrzlé okolíky květů dostávají na zimním slunci stříbrný lesk a připomínají křehké sklářské dílo. 
• První mrazíky proměňují zahrady v kouzelná zátiší, která jakoby vypadla z ilustrací příběhů severských vypravěčů. Na obrázku je třpytící se záhon s rozchodníky.  
• Někdy dorazí zima dřív, než jsme čekali. Zahrada se pak po skončení venkovních prací promění ve spící království Šípkové Růženky.  
• Krajina kolem řeky zahalená do bílého roucha nabízí úchvatnou, vpravdě pohádkovou podívanou. 
• Uschlé rostliny potažené křehounkými jehličkami jinovatky působí jako vzácné křišťálové šperky. Formu a strukturu jinovatky ovlivňuje vítr a klimatické podmínky. 

Mohlo by se vám líbit

Divoká příroda: Král vrcholů hor

Galerie: Galerie: Třpytivá kouzla zimní přírody

8 fotek 9 fotek